Policie i státní zástupci s velkou oblibou používají rčení, že zločinci jsou o krok před rukou zákona ve využívání právních předpisů, a proto je potřeba přijmout nějakou legislativní úpravu, nový zákon. Druhým velmi oblíbeným nářkem je, že policie může jednat jenom v mezích zákona, konat v souladu s ním a má častokrát „svázané ruce“.

Všechno je bublina, která slouží ke klamání společnosti a vytváření pozitivního PR strany zákona. Ne že by snad zločinci zasloužili nějaké zastání. Ale ve svém důsledku je pro demokratickou společnost mnohem nebezpečnější porušování zákona, respektive využívání mezer v zákoně ze strany policie.

Takovým případem je opomenutá a dnes už zapadlá problematika sběrů DNA. Jednání policie je fascinující. Policisté začali v určitém okamžiku sbírat DNA všem osobám, které byly usvědčeny ze spáchání trestného činu, a pak už i těm, které byly jenom obviněny (tedy absolutně nevinní). Činí tak na základě pokynu policejního prezidenta, který je tajný, tedy občanům nepřístupný, a jehož obsah je v rozporu s textem zákona, jenž umožňuje sběr vzorku DNA. Zatímco zákon říká, že vzorek DNA se odebere těm osobám, u kterých to má nějaký význam, Policejní prezidium nařizuje odebrat vzorek DNA šmahem všem, kdo se do rukou policie dostanou.

Marně kritizují ti, které to zajímá (a to i státní orgány, jež to mají v popisu práce), že zde nemáme legislativní úpravu, která by umožňovala vzorky DNA uchovávat, v národní databázi DNA spravovat a též obsahovala právně účinný, rychlý a vymahatelný nástroj, jak se z databáze dostat pryč. Ještě jednou zopakuji: vzorky DNA mohou být zneužity k vytváření falešných stop, k získávání informací o soukromých osobách, k vytváření vzorků potenciálních pachatelů bez ohledu na skutečnou vinu a v tisících dalších nezákonných variant.

Databáze „pro sichr“

S DNA žádnou zkušenost nemáme, ale výborně se nám přece hodí mít takovou databázi vytvořenou, „jaksi pro sichr“. Sbírat DNA veškerých osob, které se do rukou policie dostanou, a nerespektovat nesmyslné bláboly ochránců lidských práv a hrstky intelektuálů poukazujících na možné nebezpečí. Každému je jedno, tedy každému z odpovědných, že provádění sběru DNA je minimálně kontroverzní a je zde více než velká naděje, že neobstojí před soudy.

Jenže Policie ČR velmi dobře ví, že rozhodnutí soudu, které by definitivně vyřešilo rozsah povinnosti občanů strpět sběr své vlastní DNA a způsob, jak odstranit získaný vzorek DNA z policejní databáze, nebylo vydáno, ač byly žaloby podány před řadou let. Protože však rozhodování v této věci nepatří k prioritám právního soudnictví a nejedná se o věc takzvaně přednostní, tetelí se policie blahem a vzorky sbírá a sbírá a sbírá. Upřímně, podle mého, kdyby mohla, nařídila by sběr vzorku všem deseti milionům potenciálně podezřelých občanů této země.

Jinými slovy, policie demokratického státu zneužívá zákon, vědoma si toho, že může vytvářet databázi, mající podle mého názoru zločinnou povahu. A vše jen proto, že současný soudní systém není schopen vydat rozhodnutí dostatečně rychle a ochránit individuální veřejná práva ihned. Policie demokratického právního státu by měla jednat minimálně slušně a kultivovaně. Počkat na výsledek pilotního soudního sporu nebo si vyžádat sjednocující stanovisko cestou nejvyššího státního zastupitelství, a teprve když bude mít nějakou jistotu, rozhodnout se, co bude dělat. Naše policie se chová v tomto směru jako nejhorší zločinec, sledující jen svůj prospěch a mocenské zájmy vůči občanům tohoto státu.

Autor je advokát

LN, 6.10.2015