Čtvrtek 12. září 2024, svátek má Marie
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

PRÁVO: Ochránci zdroje

Jako bumerang se vrací výsostné téma z oblasti novinářské etiky a jejího souladu s právní reglementací. Je to právo na ochranu zdroje. Znamená to v kostce tolik, že novinář smí – a to i před vyšetřovatelem či soudcem – utajit zdroj svých informací, který mu poskytl podklady pro jeho novinářskou práci, z níž nakonec vzešlo nějaké odhalení – člověka nebo činu na hranici zákona či za touto hranicí. Novináři při obraně tohoto privilegia argumentují zpravidla tím, že jedině právo na utajení zdroje jim umožňuje získávat citlivé informace, jejichž zveřejnění je namnoze ve veřejném zájmu, ale které by – při odkrytí zdroje – nebylo možné. Velice jednoduše si to můžeme představit na případech z kriminální praxe. Řekněme, že svědectví nějakého člověka z prostředí organizovaného zločinu pomůže vyšetřovatelům najít hlavu podsvětí. Tento „udavač“, navzdory tomu, že sám je letitý zločinec, požívá policejní ochrany a často také práva na anonymitu, a to i v soudní síni. Důvod je nasnadě: může mu – následkem jeho odhalení – hrozit velmi reálné nebezpečí ohrožení či přímo likvidace. Jeho svědectví však otevře průchod zákonu. Takový svědek může v krajním případě dokonce být opatřen novou identitou a navždy odstěhován na druhý konec světa.

Novináři tento příklad používají pro definici svého práva na utajení, oni říkají „ochranu“ svého zdroje. Pro příklady opět netřeba chodit daleko. Vezměme slavnou aféru Watergate. Kdyby se hned od počátku vědělo, že utajeným zdrojem informací, z nichž aféra vzešla, byl pro novináře Woodwarda a Bernsteina bývalý vysoce postavený důstojník FBI, který si skrze tyto žurnalisty dost dobře mohl hojit své soukromé touhy po pomstě na nadřízených, nejspíš by Watergate nikdy nevešla do učebnic jako opus magnum investigativní žurnalistiky. Kdoví, zda by vůbec došlo k odstoupení Richarda Nixona. Utajenost zdroje měla tedy za následek nejen novinářské rozkrytí faktů, ale dokonce i fatální otřesy na nejvyšší politické úrovni. Z toho novináři vyvozují, že utajení zdroje je vždy pozitivní a že jako příslušníci „sedmé velmoci“ na ně mají nezadatelné právo. Pracují přece v zájmu veřejnosti.

Proti tomu stojí moc soudní a obecně právo. Novinář a vysokoškolský učitel Tomáš Klvaňa popsal v Lidových novinách (Novináře, kteří tajili svůj zdroj, trestají právem, 29.9.) případ, kdy v Kalifornii dva novináři zveřejnili burcující údaje o korupci a dopingu v baseballu. Soudce, který věc vyšetřoval, ale z novinářů nedostal identitu jejich informačního zdroje. Podle tamních zákonů poslal oba reportéry do vězení. Proti sobě tu stojí dva fenomény: na jedné straně kvalitní výkon dvou žurnalistů, jejichž výsledek nepochybně prospěl veřejnému zájmu, a na druhé straně nedotknutelnost a neporušitelnost zákona garantovaná ústavou a dalšími právními nástroji. Určit, na které straně stojí pravda, není jednoduché. Sám Klvaňa svůj článek pointuje šalamounsky: „Za své gesto občanské neposlušnosti mají oba novinářů můj obdiv, do vězení by ale jít měli.“

Naši novináři, když brání právo na utajení zdroje, často argumentují nedávnou a podle nich dosud ne zcela překonanou totalitní minulostí. Za komunismu bylo snadné zneužít jakoukoli výpověď proti tomu, kdo ji učinil. Bylo možné se svědectvími manipulovat. Bylo běžné, že svědkové – a nemuselo jít vždy jen o politické kauzy – byli vydíráni, nuceni výpovědi měnit atd. Suma sumárum, otevřeně mluvit o problematických věcech znamenalo téměř vždy zadělat si na problémy, často i existenčního rázu. Dnešní novináři říkají, že třeba v prostředí nejvyšších pater politiky se prolínají ekonomické a mocenské zájmy natolik, že připomínají kriminální chobotnici. Rozplést ji ovšem znamená spolehnout se na anonymní zdroje, udržet svědky v tajnosti, protože ti by se jinak prostě báli promluvit.

To všechno jsou střípky pravdy. S tím vším se dá souhlasit. Kardinální otázku to ale nemění: Můžeme postavit okamžitý, momentální zájem na výkonu spravedlnosti nad zákon, který by měl být svatý – do chvíle, než se najde vůle jej změnit, třeba i s ohledem na proměny společnosti?
A v souvislosti s tím je třeba připomenout ještě jednu otázku: Mají být novináři rovni ve svých právech a privilejích představitelům justice či represivních složek? Jaký mají mandát k výkonu profese, která někdy opravdu může připomínat spíše práci vyšetřovatele, či dokonce soudce? Mají novináři požívat nějakých zvláštních práv?

Ona ta otázka má hlubší souvislosti.Když to zobecníme, ptejme se ještě takto: má novinář právo na přednostní přístup k informacím? A pokud ano, odkud se tato privilej bere? Novinář se stává držitelem tohoto přednostního práva tím, že prostě podepíše pracovní smlouvu se svým zaměstnavatelem. A zaměstnavatel se k výkonu zvláštních práv dostává tím, že začne vydávat či provozovat nějaké médium, protože na to sežene peníze. Vzato do kruhu: máte-li dost peněz, můžete si obstarat a poté distribuovat (opět za peníze) nadstandardním způsobem nadstandardní informace a ještě se nemusíte nikomu zpovídat ze způsobu, jak jste je získali, stačí, když se budete ohánět veřejným zájmem. Dá se tedy onen veřejný zájem koupit za vaše privátní peníze?

A jak je to v médiích tzv. veřejné služby? Řekněme, že u nich se dá mluvit o uspokojování veřejného zájmu o informace. Ale opět – k získání privilegovaného postavení novináře, pro nějž nemusí platit zákon, se doberete podpisem pod pracovní smlouvou. Často k ní ani není podmínkou vyšší stupeň vzdělání či jiná kvalifikace…

Podobné otázky možná netrápí každého novináře. Jsou ale meritorní pro etiku žurnalistiky, pro samu její podstatu. Nemůžeme definovat žurnalistiku, pokud si jasně nevymezíme její vztah k právu. A skrze právo i k té veřejnosti, jíž se žurnalisté tak rádi ohánějí. A přestože na zmíněné otázky neexistují jednoduché a jednoznačné, nezpochybnitelné odpovědi, je nezbytné je hledat. Protože teprve v nich najde žurnalistika svůj smysl a své poslání.

(Psáno pro Česká média)

Aston Ondřej Neff
12. 9. 2024

Dnešní stav je neschopný státní kolos plně převzatý od komunistů s formální nadstavbou...

Tomáš Guttmann
12. 9. 2024

Televizní debata ovlivní volby méně než účast neoprávněných voličů.

Hana Lukešová
12. 9. 2024

Judea a Samaří (“Západní břeh Jordánu“) je oblastí, kde často propukají násilné nepokoje mezi...

Milan Smutný
12. 9. 2024

V Německu neutichá rozruch kolem výsledků zemských voleb ve východoněmeckých spolkových zemích...

Jan Ziegler
12. 9. 2024

Lotyšsko v zájmu své svobody vypovídá nepřátelské Rusy ze země

Aston Ondřej Neff
10. 9. 2024

Od 16. září zavádí Německo kontroly na všech svých hranicích, samozřejmě dočasně, zatím na šest...

Václav Vlk st.
10. 9. 2024

Dodnes se neustále v mediích Západu předvádí Rusko jako zaostalý stát plný opilých mužiků žijících...

Aston Ondřej Neff
11. 9. 2024

Už jsme si zvykli, že stát neumí stavět silnice a učit děti a doručovat poštu.

Aston Ondřej Neff
9. 9. 2024

Nevíme, jaké komisariáty von der Leyen chystá a jaký připadne našemu kandidátovi.

Aston Ondřej Neff
12. 9. 2024

Dnešní stav je neschopný státní kolos plně převzatý od komunistů s formální nadstavbou...

Lidovky.cz, ČTK
12. 9. 2024

Technici během noci zajistili zřícenou konstrukci mostu Carolabrücke v Drážďanech, čímž zabránili...

bur Vítězslav Bureš
12. 9. 2024

Premiér Petr Fiala svolal na pátek Ústřední krizový štáb. Bude řešit opatření spojená s extrémními...

Lidovky.cz, ČTK
12. 9. 2024

Odvolací soud s konečnou platností zamítl žalobu lobbisty Ivo Rittiga, kterou se domáhal téměř pěti...

Josef Kopecký
12. 9. 2024

Jasné vyjádření od ministra financí Zbyňka Stanjury z ODS, že nechce mimorozpočtovou půjčkou uměle...

ČTK, Technet.cz
12. 9. 2024

Účastníci letu Polaris Dawn ve čtvrtek provedli historicky první soukromý výstup do vesmíru s...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz