Pátek 20. září 2024, svátek má Oleg
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

PRÁVO: Ochránci zdroje

Jako bumerang se vrací výsostné téma z oblasti novinářské etiky a jejího souladu s právní reglementací. Je to právo na ochranu zdroje. Znamená to v kostce tolik, že novinář smí – a to i před vyšetřovatelem či soudcem – utajit zdroj svých informací, který mu poskytl podklady pro jeho novinářskou práci, z níž nakonec vzešlo nějaké odhalení – člověka nebo činu na hranici zákona či za touto hranicí. Novináři při obraně tohoto privilegia argumentují zpravidla tím, že jedině právo na utajení zdroje jim umožňuje získávat citlivé informace, jejichž zveřejnění je namnoze ve veřejném zájmu, ale které by – při odkrytí zdroje – nebylo možné. Velice jednoduše si to můžeme představit na případech z kriminální praxe. Řekněme, že svědectví nějakého člověka z prostředí organizovaného zločinu pomůže vyšetřovatelům najít hlavu podsvětí. Tento „udavač“, navzdory tomu, že sám je letitý zločinec, požívá policejní ochrany a často také práva na anonymitu, a to i v soudní síni. Důvod je nasnadě: může mu – následkem jeho odhalení – hrozit velmi reálné nebezpečí ohrožení či přímo likvidace. Jeho svědectví však otevře průchod zákonu. Takový svědek může v krajním případě dokonce být opatřen novou identitou a navždy odstěhován na druhý konec světa.

Novináři tento příklad používají pro definici svého práva na utajení, oni říkají „ochranu“ svého zdroje. Pro příklady opět netřeba chodit daleko. Vezměme slavnou aféru Watergate. Kdyby se hned od počátku vědělo, že utajeným zdrojem informací, z nichž aféra vzešla, byl pro novináře Woodwarda a Bernsteina bývalý vysoce postavený důstojník FBI, který si skrze tyto žurnalisty dost dobře mohl hojit své soukromé touhy po pomstě na nadřízených, nejspíš by Watergate nikdy nevešla do učebnic jako opus magnum investigativní žurnalistiky. Kdoví, zda by vůbec došlo k odstoupení Richarda Nixona. Utajenost zdroje měla tedy za následek nejen novinářské rozkrytí faktů, ale dokonce i fatální otřesy na nejvyšší politické úrovni. Z toho novináři vyvozují, že utajení zdroje je vždy pozitivní a že jako příslušníci „sedmé velmoci“ na ně mají nezadatelné právo. Pracují přece v zájmu veřejnosti.

Proti tomu stojí moc soudní a obecně právo. Novinář a vysokoškolský učitel Tomáš Klvaňa popsal v Lidových novinách (Novináře, kteří tajili svůj zdroj, trestají právem, 29.9.) případ, kdy v Kalifornii dva novináři zveřejnili burcující údaje o korupci a dopingu v baseballu. Soudce, který věc vyšetřoval, ale z novinářů nedostal identitu jejich informačního zdroje. Podle tamních zákonů poslal oba reportéry do vězení. Proti sobě tu stojí dva fenomény: na jedné straně kvalitní výkon dvou žurnalistů, jejichž výsledek nepochybně prospěl veřejnému zájmu, a na druhé straně nedotknutelnost a neporušitelnost zákona garantovaná ústavou a dalšími právními nástroji. Určit, na které straně stojí pravda, není jednoduché. Sám Klvaňa svůj článek pointuje šalamounsky: „Za své gesto občanské neposlušnosti mají oba novinářů můj obdiv, do vězení by ale jít měli.“

Naši novináři, když brání právo na utajení zdroje, často argumentují nedávnou a podle nich dosud ne zcela překonanou totalitní minulostí. Za komunismu bylo snadné zneužít jakoukoli výpověď proti tomu, kdo ji učinil. Bylo možné se svědectvími manipulovat. Bylo běžné, že svědkové – a nemuselo jít vždy jen o politické kauzy – byli vydíráni, nuceni výpovědi měnit atd. Suma sumárum, otevřeně mluvit o problematických věcech znamenalo téměř vždy zadělat si na problémy, často i existenčního rázu. Dnešní novináři říkají, že třeba v prostředí nejvyšších pater politiky se prolínají ekonomické a mocenské zájmy natolik, že připomínají kriminální chobotnici. Rozplést ji ovšem znamená spolehnout se na anonymní zdroje, udržet svědky v tajnosti, protože ti by se jinak prostě báli promluvit.

To všechno jsou střípky pravdy. S tím vším se dá souhlasit. Kardinální otázku to ale nemění: Můžeme postavit okamžitý, momentální zájem na výkonu spravedlnosti nad zákon, který by měl být svatý – do chvíle, než se najde vůle jej změnit, třeba i s ohledem na proměny společnosti?
A v souvislosti s tím je třeba připomenout ještě jednu otázku: Mají být novináři rovni ve svých právech a privilejích představitelům justice či represivních složek? Jaký mají mandát k výkonu profese, která někdy opravdu může připomínat spíše práci vyšetřovatele, či dokonce soudce? Mají novináři požívat nějakých zvláštních práv?

Ona ta otázka má hlubší souvislosti.Když to zobecníme, ptejme se ještě takto: má novinář právo na přednostní přístup k informacím? A pokud ano, odkud se tato privilej bere? Novinář se stává držitelem tohoto přednostního práva tím, že prostě podepíše pracovní smlouvu se svým zaměstnavatelem. A zaměstnavatel se k výkonu zvláštních práv dostává tím, že začne vydávat či provozovat nějaké médium, protože na to sežene peníze. Vzato do kruhu: máte-li dost peněz, můžete si obstarat a poté distribuovat (opět za peníze) nadstandardním způsobem nadstandardní informace a ještě se nemusíte nikomu zpovídat ze způsobu, jak jste je získali, stačí, když se budete ohánět veřejným zájmem. Dá se tedy onen veřejný zájem koupit za vaše privátní peníze?

A jak je to v médiích tzv. veřejné služby? Řekněme, že u nich se dá mluvit o uspokojování veřejného zájmu o informace. Ale opět – k získání privilegovaného postavení novináře, pro nějž nemusí platit zákon, se doberete podpisem pod pracovní smlouvou. Často k ní ani není podmínkou vyšší stupeň vzdělání či jiná kvalifikace…

Podobné otázky možná netrápí každého novináře. Jsou ale meritorní pro etiku žurnalistiky, pro samu její podstatu. Nemůžeme definovat žurnalistiku, pokud si jasně nevymezíme její vztah k právu. A skrze právo i k té veřejnosti, jíž se žurnalisté tak rádi ohánějí. A přestože na zmíněné otázky neexistují jednoduché a jednoznačné, nezpochybnitelné odpovědi, je nezbytné je hledat. Protože teprve v nich najde žurnalistika svůj smysl a své poslání.

(Psáno pro Česká média)

Aston Ondřej Neff
20. 9. 2024

Jestli vás napadlo „z louže pod okap‟, pak je to v pořádku, tak jsem to myslel.

Ondřej Neff
20. 9. 2024

Neuplynulo ani dvacet let a padlo rozhodnutí, zřídit si domeček na nářadí, tam bude schované.

Ivo Fencl
20. 9. 2024

Těžko říct, co všechno Káju a Jaroslava přimělo k adaptování pověstného televizního seriálu o...

Modrý pták
20. 9. 2024

Proč vlastně lidé vynakládají tolik úsilí na uspokojení požadavků vrtošivého tvora, kterému se...

Karel Wágner
20. 9. 2024

Éře elektromobility v příštích letech může konkurovat jen vývoj alternativních paliv.

Aston Ondřej Neff
18. 9. 2024

Bude to energetika… bude to obchod… Nakonec to pro Jozefa Síkelu je komisariát pro partnerství a...

Aston Ondřej Neff
17. 9. 2024

Ani velká voda nemůže zastavit přípravu voleb do krajů a třetiny senátu. Byly takové nápady,...

Jan Kovanic
18. 9. 2024

Dánové (a Uršula) chtějí zachránit planetu elektromobily, které mají „nulové emise“. Čím je budou...

Aston Ondřej Neff
19. 9. 2024

Voda na mnoha místech stoupá, jinde opadá a odhaluje ohromující rozsah škod. Zabránit přírodním...

Dalibor Matušinský
19. 9. 2024

Účelem Sikelova úřadu není rozsévání dobra mezi černoušky, ale zajištění ekonomických zájmů EU.

Lidovky.cz, ČTK
20. 9. 2024

Povodňová vlna na Odře, která ve čtvrtek dorazila do Vratislavi, postupuje dále po toku řeky. V...

Lidovky.cz, ČTK
20. 9. 2024

Toky v Česku byly v pátek ráno na povodňovém stupni ještě na 34 místech. Nejvyšší, třetí povodňový...

Lidovky.cz, ČTK
20. 9. 2024

Požár, který v pondělí vypukl po explozi plynového potrubí nedaleko Houstonu v americkém státě...

kop Josef Kopecký
20. 9. 2024

Premiér Petr Fiala a prezident Korejské republiky Jun Sok-jol budou jednat po výběru korejské...

Lidovky.cz, ČTK
20. 9. 2024

V Gruzii byla zavražděna známá transgenderová modelka Kesarie Abramidzeová. Žena byla ubodána v...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz