Nejsem významná osobnost. Tím si lze vysvětlit, proč můj případ, jehož důsledky trvají a budou trvat až do konce mého života, měl tak malý ohlas ve veřejnosti, proč byl tak nedostatečně reflektován v médiích. Taková lhostejnost je však nebezpečná. Včera to postihlo mě, zítra to může dopadnout na kohokoliv jiného. Nebo ne? Zkusili si příslušní činitelé, kam až mohou jít, a příště již tak daleko nezajdou?
Obvinění z trestných činů pomluvy a ohrožování mravnosti (z toho druhého skutku jsem byl posléze zproštěn) padlo před šesti lety a během procesu docházelo k mnoha absurdním a (svým způsobem) velice humorným pochybením.

Orgány činné v trestním řízení neměly dostatečně ujasněnou totožnost obviněného. Trestní stíhání bylo vedeno současně proti pěti osobám:
* Partyk, Partik, Patrik, Patryk, Partyz
* Obvinění bylo sděleno Partikovi a rovněž Partik byl předvolán na policii.
* Usnesením vyšetřovatele byla opravena písařská chyba:
* ... v textu "PATRIKOVI" nahrazuji písmeno "I" písmenem "Y", text tedy zní "PARTYKOVI"
* ODŮVODNĚNÍ:
* ... došlo k chybnému zápisu příjmení obviněného PATRYKA.
* Vyrozumění o podání obžaloby obdržel Partyz.

Ve sdělení obvinění se Bc. Kotoušovi podařilo stvořit pozoruhodný pojmový nesmysl:
"... v panelové diskusi prostřednictvím E- mail pošty uvedl nepravdivé informace ...". Blábol, který pisatele usvědčuje z naprosté neznalosti. Pojmům "e-mail (elektronická pošta)" a "internetové diskusní fórum" patrně vůbec nerozumí, nechápe jejich význam a nedokáže je od sebe odlišit.

Pan vyšetřovatel patrně internet nikdy neviděl a vůbec nerozumí problematice, kterou vyšetřuje. To se dá pochopit, přestože u vysokoškolsky vzdělaného policisty je to přinejmenším smutné. Zarážející ovšem je, že tuto pomatenost ("...v internetovém diskusním fóru prostřednictvím e-mailové pošty uvedl...") bezmyšlenkovitě opisují ve svých rozsudcích i všechny soudy, na které jsem se postupně obracel. Páni soudci tak potvrzují svoji nevzdělanost, omezenost a nedostatek samostatného logického uvažování.
Soudce JUDr. Rudolf Šídlo ve svém rozsudku vykládá velice volně (či přesněji svévolně ignoruje) závěry soudního znalce a vytváří následující těžko pochopitelnou logickou konstrukci:
"...Ze znaleckého posudku vyplývá, že nebylo možné zcela jednoznačně stanovit, že pro přístup k uvedeným adresám byl použit počítač používaný obviněným. Z výpovědi svědků však jednoznačně vyplývá, že tento počítač byl používán obžalovaným. Byl umístěn v jeho kanceláři a i když nelze vyloučit jeho občasné použití některým z kolegů, je tato okolnost vysoce nepravděpodobná... ". Kdyby například podezřelého z vraždy odsoudil s odůvodněním "...nelze jednoznačně stanovit, že oběť byla zabita sekerou používanou obžalovaným. Z výpovědi svědků však jednoznačně vyplývá, že tato sekera byla používána obžalovaným. Byla v jeho kůlně a i když nelze vyloučit její občasné použití některým ze sousedů, je tato okolnost vysoce nepravděpodobná...", asi by jej všichni rozumní lidé (a snad i někteří soudci) považovali za pomatence nebo dokonce úplného idiota. Jelikož ale nepíše o sekeře, ale o e-mailech a diskusních fórech, čemuž v justici málokdo rozumí, odpověděl Nejvyšší soud takto: "Obviněný pouze opakuje již dříve uplatněné argumenty, s nimiž se soudy obou stupňů dostatečně a logicky vypořádaly."

Zrůdnost celého případu vyplývá z několika základních a jednoduchých skutečností:
1. Vše začalo tím, že jsem na internetové diskusní fórum napsal dosti zdrženlivě formulovanou kritiku postupu vedoucího odboru výstavby Městské části Praha 7 Ing. Jiřího Choura. Ten pán nejprve nepovolil a pak povolil dvoupodlažní nástavbu na činžovním domě, v němž jsem tehdy bydlel. V důsledku nekvalifikované stavební činnost spoluvlastníků domu jsme my, nájemníci v posledním podlaží, žili déle než rok v promáčených a plesnivých bytech, náš osobní majetek byl zničen a poškozen, naše zdraví a životy ohroženy.
2. Vzápětí se objevily dosti nechutné reakce. Někteří diskutující se škodolibě radovali, že jsem tímto způsobem spravedlivě potrestán za to, že jsem v r. 1948 volil komunisty (nevolil, neexistoval jsem). Někteří dokonce můj příspěvek "vtipně" zkopírovali a pozměnili. Pokusil jsem se napsat vysvětlení, že s těmi texty nemám nic společného, ale bylo to ještě horší. Navíc tehdejší tisková mluvčí MČ Helena Šmídová, která diskusní fórum moderovala, se do věci aktivisticky zapojila s několika pozoruhodnými příspěvky, že u nás je tzv. regulované nájemné příliš nízké a že chudáci majitelé domů jsou diskriminováni (můj původní příspěvek pojednával o něčem jiném). Nakonec jsem přestal jakkoliv reagovat a fórum jsem už ani nečetl.
3. Policie ČR zabavila počítač mého zaměstnavatele, který jsem měl přidělen k plnění pracovních úkolů, začátkem března 2001. Soudnímu znalci jej předala ke zkoumání koncem července téhož roku.
4. Soudní znalec dostal mj. za úkol zjistit, zda určité e-maily, z nichž některé byly skutečně vulgární a urážlivé (viděl jsem je vytištěné ve spisu), byly odeslány ze zabaveného počítače. Znalec v závěru velmi obsáhlého posudku konstatuje "Nelze zjistit…."
5. Odvolací soud konstatuje, že zkoumané e-maily nenaplňují skutkovou podstatu žádného trestného činu, a v tomto smyslu ruší část rozsudku soudu I. stupně. Nelogicky však ponechává v platnosti jeho odsuzující část s odůvodněním, že skutkovou podstatu trestného činu naplnil obžalovaný výroky na internetovém diskusním fóru Městské části Praha 7. Původ těchto výroků znalec vůbec nezkoumal, nedostal od vyšetřovatele takové zadání. Výroky jsou navíc buď pravdivé, nebo natolik neurčité, že nelze stanovit jejich pravdivost či nepravdivost.
Troufám si tvrdit, že v diskusích k článkům publikovaným v Neviditelném psu se denně objevují mnohem drsnější texty. U těchto příspěvků se navíc automaticky generují IP adresy, zatímco při mém stíhání soudní znalec tuto adresu vůbec nezjistil; mí kamarádi programátoři a manažeři bezpečnosti sítě se tomu velmi divili.

Celé stíhání se zaměřovalo na e-maily. S výsledkem, že nelze (nebo se nechtělo?) zjistit jejich původ. Soud II. stupně provedl překvapivý obrat, tyto e-maily prohlásil za nepodstatné a odsoudil mě za něco, co až dosud nebylo předmětem dokazování.

V průběhu procesu jsem byl za svou tvrdohlavost odměňován stále přísnějšími tresty:
Policejní vyšetřovatel mi nejprve nabízel podmíněné zastavení trestního stíhání, pokud se k činu přiznám a projevím lítost. Mohl jsem být na svobodě, mít čistý trestní rejstřík, pouze bych musel pár měsíců dávat pozor, abych se nedostal do střetu se zákonem. Nepřistoupil jsem však na to. Omítl jsem formální přiznání, zastavení stíhání a zametení celé věci pod koberec. Tvrdil jsem totiž dvě jednoduché věci:
1. Skutky, které jsou obžalovanému kladeny za vinu, nejsou trestnými činy.
2. Nebylo nad veškerou pochybnost prokázáno, že tyto skutky spáchal právě obžalovaný.
Soudce Šídlo vydal trestní příkaz, jímž mě odsoudil k odnětí svobody na 1 rok s podmíněným odkladem na 3 roky.

Mohl jsem být na svobodě, ale už se záznamem v trestním rejstříku, 3 roky bych musel dávat pozor, abych se nedostal do střetu se zákonem. Proti trestnímu příkazu jsem však podal odpor. Domáhal jsem se spravedlivého veřejného procesu, s možností hájit se.

Po hlavním líčení, kde proti obžalovanému nebyly předvedeny žádné důkazy, vynáší soudce rozsudek, kde původní trest nečekaně mění na 200 hodin obecně prospěšných prací. Svoboda už to není, ale mohl jsem odpracovat 200 hodin se záznamem v trestním rejstříku. Ani nyní jsem však nabízený trest vděčně nepřijal.
Podával jsem odvolání, kde jsem znovu opakoval:
1. Skutky, které jsou obžalovanému kladeny za vinu, nejsou trestnými činy.
2. Nebylo nad veškerou pochybnost prokázáno, že tyto skutky spáchal právě obžalovaný.
Odvolací soud uznal některá závažná pochybení v původním rozsudku a změnil trest na 150 hodin obecně prospěšných prací, přestože byl seznámen s tím, že odsouzený s takovým druhem trestu nesouhlasí. Odsuzuje jej tedy de facto k 75 dnům odnětí svobody nepodmíněně.

Ani tento snížený trest jsem nepřijal. Mohl jsem zapomenout na vše, co jsem doposud tvrdil, na své zásady, sklopit hlavu, ohnout hřbet a odpracovat 150 hodin se záznamem v trestním rejstříku. Místo toho jsem napsal dovolání Nejvyššímu soudu:
1. Skutky, které jsou obžalovanému kladeny za vinu, nejsou trestnými činy.
2. Nebylo nad veškerou pochybnost prokázáno, že tyto skutky spáchal právě obžalovaný.
Dostal jsem tuto odpověď: "Obviněný pouze opakuje již dříve uplatněné argumenty, s nimiž se soudy obou stupňů dostatečně a logicky vypořádaly. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl." Patrně tam ten spis vůbec nečetli nebo si pojmy "dostatečně a logicky" vykládají opravdu svérázně.
Soudce JUDr. Šídlo na veřejném jednání přeměnil trest na 75,5 (slovy sedmdesát pět a půl) dne odnětí svobody nepodmíněně, čímž opět porušil zákon. Je to ale jen drobnost proti skandálním pochybením v dřívějších rozsudcích. Na základě odvolání je tento nezákonný rozsudek opraven na 150:2 = 75 dní odnětí svobody nepodmíněně.
Soudce Šídlo odmítl odložení nástupu trestu, dokud prezident republiky nerozhodne ve věci žádosti o milost, o niž požádalo několik mých přátel. Jsem rád, že pan prezident žádosti nevyhověl, nejsem mu aspoň zavázán vděčností.

Dobrovolně jsem do vězení nastoupit nehodlal, ani jsem se nechtěl skrývat na odlehlých místech nebo v zahraničí. Trpělivě jsem čekal na eskortu.
Dne 13.12.2005 mě zadržela policie ČR a eskortovala mě do pankrácké věznice. Těsně před Vánocemi, pět let po údajném spáchání údajného "zločinu".
Mohl jsem být na svobodě, mít čistý trestní rejstřík, pouze bych musel pár měsíců dávat pozor, aby se nedostal do střetu se zákonem. Protože jsem ale soustavně a neodbytně upozorňoval na všechna drobná i vážná pochybení soudů, neprojevoval dostatečnou úctu panu soudci a při veřejném procesu vystupoval, řečeno slovy JUDr. Šídla "útočně a urážlivě", skončil jsem ve vězení.
Protože ani Vězeňská služba ČR neumí počítat, odseděl jsem si jen 74 dny.

Opravdu myslíte, že vám se nic takového stát nemůže? Není to ostuda celé společnosti?
Také tento text by příslušné orgány mohly vyhodnotit jako pomlouvačný a stíhat mě za jeho autorství, které nehodlám popírat. Postup již mají zvládnutý.