PRÁVO: O únicích policejních odposlechů do médií
Dle svých slov se usilovně snažil tohoto starého komunistického funkcionáře, bezpečnostního experta, upozorňovat na excesy a porušování zákonů, které byly v činnosti Ministerstva vnitra řízeného komunisty tak běžné. Slánský mu prý s úsměvem řekl, že je to "jejich forma demokracie".
Vždy mne zajímalo, zda si na svůj svérázný výklad demokracie vzpomenul, když jej pár let poté jeho vyznavači věšeli.
Zhruba ve stejné situaci, jako byl Rudolf Slánský, jsou v posledních letech čeští politici napříč spektrem - zlobí se, že úniky policejních protokolů a různých odposlechů jim kazí či komplikují kariéry.
Když byli veřejnosti vydáni napospas fotbaloví rozhodčí, nikdo se moc nezabýval tím, že úniky informací jsou nelegální. Všichni se bavili na účet "Ivánků" a málokdo řešil, jaké důsledky to má například pro jejich rodiny.
Nevím, zda má tato věc vůbec řešení. Vím však velmi dobře, že se o hlubší diskusi (zasahující povinnosti nejen mocenských složek, ale například i médií) nikdo nepokusil. Jsem si vědom, že nutit média, aby takové dokumenty netiskly, je bláhové.
Na druhé straně je faktem, že je řada států, kde například ilegálně získané odposlechy nemají kvůli zákonné regulaci cestu do médií tak snadnou.
Rudolfa Slánského vytváření či tolerování nezákonností přivedlo na popraviště. Tak daleko sice nejsme, ale o tom, že nám tu všem něco pomalu přerůstá přes hlavu, jsem přesvědčen.
Autor je advokátem kanceláře Pokorný, Wagner & spol.
