Představte si dlouhou jednosměrnou ulici v Praze, v níž po obou stranách celý rok spokojeně parkují vozidla. Tedy s výjimkou dvou dnů v roce, kdy probíhá tak zvané blokové čištění, zpravidla zjara a na podzim. Čištění je ovšem jaksepatří oznámeno, každý úsek oné ulice týden předem přesně podle předpisu řádně označen dopravními značkami, všechno je v pořádku. Když tu vstupuje do hry čísi ďábelský záměr poslední úsek oné ulice překopat. Rozumí se samo sebou, že k tomu účelu je nejprve nutné dosud jednosměrný úsek učinit obousměrným tak zvaným Dopravně inženýrským rozhodnutím, aby v něm, řečeno úředně, bylo možno zajistit dopravní obslužnost. Je tedy řádně osazen značkami, které to povolují, a život běží nerušeně dál.

A zde začíná náš příběh. Nic netušící řidič, podoben mouše na okraji květu masožravé rostliny, přilákán opojným zjevením prázdných parkovacích míst, zajede s mlčenlivým souhlasem přenosných dopravních značek do zrádné pasti oné ulice a důvěřivě zde zanechá své vozidlo. Druhý den odpoledne si jde pro auto, ve slepé části všechna spokojeně parkují, jen jedno schází: to jeho. S bušícím srdcem zavolá policii, kde s určitou úlevou zjistí, že vůz je na odtahovém parkovišti na druhém konci Prahy. Duchapřítomně vyfotografuje situaci dopravního značení, aby mohl dokázat neoprávněnost odtahu, a jde si pro své vozidlo na druhý konec Prahy. Zde samozřejmě narazí na kamenné tváře arogantních zaměstnanců, které si platí ze svých daní, příslibem dalšího nehorázného poplatku vykoupí svůj vůz a konečně odjede.

Z původního cíle cesty ovšem není nic, a tak usedne k počítači a napíše stížnost Technické správě komunikací na neoprávněný odtah, vše doloží výše zmíněnými fotografiemi a stížnost druhý den osobně donese na příslušný úřad. Po deseti dnech si na poštu dojde pro doporučenou zásilku (co na tom, že v době doručení byl doma) a nevěří svým očím: odtah byl oprávněný podle asi desítky nesrozumitelných paragrafů a vyhlášek. Znovu rozhořčen navštíví Technickou správu komunikací, kde mu žoviální úředník na námitku, že fotografie místa činu jasně dokazují nevinu, opáčí, že takové fotografie nic nedokazují, ty že šikovný grafik za pár minut může vytvořit na počítači, že on ve svých záznamech nic takového nemá, a tudíž to neexistuje. A že si může stěžovat, totiž ten řidič, nikoliv však na pověstné lampárně, tam samozřejmě také, výsledek ostatně bude stejný, ale na Správě služeb hlavního města Prahy.

Nebudu unavovat, všechno je podle zákona. Není-li na začátku obousměrného úseku slepé ulice značka upravující režim zastavení, platí značka umístěná na třeba kilometr vzdáleném konci dále již jednosměrné ulice, o níž nemůže mít parkující řidič ani tušení. Pokud by taková značka byla na pravé straně obousměrného úseku, platí pouze pro pravou stranu. Umístění i na levé straně předpisy nepřikazují, opět tedy platí značka až na vzdáleném konci. A domníváte se, že Technická správa komunikací by měla vědět, jaké značky kde kdo umístil? Ale kdeže, to jste si měli přečíst nějakou pohádku, tohle je realita všedního dne ve stověžaté maceše Praze.

A pokud by vám to snad připomínalo situaci ze 17. dubna tohoto roku v Jaselské ulici v Praze 6, jedná se o podobnost čistě záměrnou.