Poslanecká sněmovna nedávno odmítla návrh senátu, aby občané nemohli dostávat úhradu za kovový odpad, případně i za papír od příslušné sběrny, ale aby ho bezúplatně odevzdávali ve sběrných dvorech. Myslím, že sněmovna rozhodla správně. Co se mi ale nezdá, je její protiopatření, že úhrada za odevzdaný sběr by měla být bezhotovostní. Vyřeší to problémy, které s výkupem druhotných surovin jsou?

Zkusme to na příkladu. Jedna z metod vyšetřování trestných činů – alespoň podle detektivek - je ta, že se vyšetřovatel snaží myslet jako pachatel a tím předvídat jeho další činy. Jsem tedy provozovatel sběrny, který se moc nezajímá o původ věcí, které mi lidé vozí. Samozřejmě znám své „stálé dodavatele“ a vím, že to, co mi vozí, nejsou jen běžné krámy z domácnosti a předměty sebrané na skládkách. „Dodavateli“ tedy sdělím – dobrá, vezmu to od tebe, ale dám ti jen šedesát procent výkupní ceny. Ten na to rád kývne a obchod na dobu neurčitou je uzavřen.

Při bezhotovostní platbě bych postupoval asi následovně: no hele, teď je to složitější, chodí víc kontrol, já to od tebe za hotový vezmu, ale jen za padesát procent. „Dodavateli“ nezbývá než souhlasit, musí se jen víc přičinit, aby si také přišel na své. Po odchodu „dodavatele“ sednu, napíši doklad o převzetí odpadu a vystavím převodní příkaz na příslušnou částku na některý ze svých účtů. Údajným příjemce úhrady může být i zcela smyšlená osoba s vymyšleným číslem OP. Kdo by to kontroloval? Může to vůbec někdo kontrolovat? A když ano, je vůbec fyzicky možné běžně to kontrolovat?

No a běžný občan? Přinese do sběrny starý rám od kola a pytel plechovek. Sběr je zvážen a oceněn na jedenáct padesát. Začnu vyplňovat příjmový doklad a ukáže se, že dotyčný nemá otevřený žádný účet. Co s tím? I když ho má, poplatky za převod částky na mojí i jeho straně téměř jistě přesáhnou uvedenou částku. Já si je sice můžu trochu kompenzovat tím, že něco uberu na váze, ale stačí to? Občan je znechucen, nechce se mu krámy táhnout domů nebo přes půl města do sběrného dvoru, kde by stejně nic nedostal, tak je ve sběrně nechá. Není to sice moc, ale i tak dobré. Ono takových přijde víc. Takže jediný, kdo na tom vydělá budu já - provozovatel.

Obce jsou samozřejmě pro zákaz výkupu od občanů, protože jim to přinese zisk a ubudou stížnosti na sběrny a sběrače. A občané? Však si časem zvyknou. Možná jen přibude černých skládek, ale o ty se postarají profesionální sběrači, které to určitě neodradí.

Posoudil to někdo z předkladatelů zákona i z těchto hledisek?

Běžný občan je ještě v jedné nevýhodě. Zase příklad: ukradnou mi vrátka, která mohla ještě desítky let sloužit. Ve sběrně je najdu, ale ani s pomocí policie je jen tak nedostanu. Přinejmenším musím dát náhradu ve výši ceny šrotu. A to mám kliku, když jsou nepoškozená. Pokud ano, nebo je nenajdu ani já ani policie, nemám jinou možnost než si na své náklady opatřit nová. Vymáhat po někom náhradu škody? Směšné! Pachatele se nepodařilo vypátrat, případ je uzavřen.

Co tedy s tím? Nedávno jsem v nějakém pořadu o možné redukci heren slyšel policejního hodnostáře mluvit o tom, jak se zvýšenými kontrolami a pečlivějším dohledem podařilo snížit počet zastaváren a bazarů a tím i trestné činnosti s tím spojené. Není tohle cesta? Já vím, je složitější, přinejmenším v počáteční fázi. Když se ale spojí i s větší aktivitou živnostenských úřadů a při větších nebo opakovaných přestupcích dojde kromě zvýšených pokut a zabavování „zboží“ s neprokázaným způsobem nabytí i k odebírání živnostenských oprávnění na delší období a celorepublikově, jistě to po čase zabere. A bez šikany ostatních občanů.

Když už jsme u těch živnostenských úřadů. Nějak je o nich málo slyšet. Je to snad známka, že pracují ke vší spokojenosti a není si důvod na ně stěžovat? Nevím, ale jeden námět pro jejich větší aktivitu v jedné oblasti bych měl. Stává se to u organizátorů předváděcích akcí, poradenských a zprostředkovatelských služeb, poskytovatelů půjček, ale také u účastníků výběrových řízení na nejrůznější dodávky a činnosti, a to včetně stavebních. Velmi často jsou nedohledatelní. Nefungující kontaktní údaje, fiktivní adresy, pouze formální zastoupení, které při náznaku jakéhokoliv problému mizí… Není to jejich píseček? Když mohou zkontrolovat živnostníka a postihnout ho za to, že má špatně uvedenou otevírací dobu, nebo za jiný, podobně závažný problém, proč by neměly hlídat i výše uvedené „podnikatele“ a chtít po nich alespoň to základní, co má každá firma ze zákona mít? Vždyť to jistě bylo i v podmínkách pro udělení souhlasu s jejich podnikáním.

A ještě druhá věc U nás je příliš snadné firmu zlikvidovat a i při podezření na trestnou činnost si v tomtéž oboru, pod jinou hlavičkou, ale na stejné osoby, někdy i adresu, zřídit firmu novou. Uznávám, že v tomto případě jenom jejich síly nestačí, ale měly by víc tlačit na zákonodárce, aby s tím něco udělali. Určitě by jim v tom mohlo pomoci i ministerstvo financí, protože takovéto přesuny mohou často krýt daňové úniky nebo praní špinavých peněz.