... poněkud přízemním, leč pragmatickým pohledem

K připravované novele zákona o veřejných zakázkách se s oblibou vyjadřují politici, akademici a vůbec nejrůznější hlavy pomazané. Většina z nich má naprosto přesný recept na vytvoření dokonalého systému zadávání veřejných zakázek, a to i přesto, že většina z nich nikdy reálně žádné zadávací řízení nerealizovala. Ačkoliv nedisponuji honosnými akademickými tituly ani členstvím v nějakém bohulibém občanském sdružení, které má jistě nějaký zaručený recept na blaho lidstva, zkusím i já napsat pár poznámek této k novele.

V oblasti zadávání veřejných zakázek se pohybuji od roku 2002 a za tu dobu jsem coby poradce organizoval několik stovek zadávacích řízení. Od roku 2002 jsem navíc zažil platnost celkem tří zákonů o veřejných zakázkách a řadu jejich dílčích novel. Před každou z nich jsem slýchával, že od teď se veřejné zakázky budou zadávat už jen přehledně, snadno a poctivě. Nechci vypadat jako škarohlíd, ale mým soukromým názorem je, že od zmíněného roku 2002 se veřejné zakázky v ČR nezadávají ani o píď lépe (pokud ne hůře). Pokud mi dnes někdo říká, že po další novele zákona bude vše lepší, pak mám jen málo důvodů tomu věřit.

Jediným výsledkem změn zákona bylo většinou jen jeho další znepřehlednění a zmenšení okruhu lidí, kteří mu rozumí. Nám poradcům se však většinou díky těmto změnám zlepšily hospodářské výsledky našich firem. Upřímně řečeno, coby poradci se mi tento efekt vcelku líbí, ale jako daňový poplatník musím naštvaně poznamenat, že všeho moc škodí.

Když jsem si poprvé přečetl návrh novely zákona o veřejných zakázkách z dílny Ministerstva pro místní rozvoj, mojí první reakcí bylo, že poradenské a advokátní firmy vydělají více peněz. Opravdu mým prvním dojmem z jejího přečtení byla představa dalšího stohu papírů a slohových cvičení, které budou zadání každé veřejné zakázky doprovázet. Opět asi klesne počet těch, kteří budou umět požadovaná slohová cvičení sepsat. O to více bude nutné využívat odborných konzultačních služeb.

Abych stále jen nekritizoval, musím ocenit, že konečně zákon přestane umožňovat omezení počtu zájemců prostřednictvím losování. Sice mohu být smutný, že se tak děje až několik let po aférách typu „Karlovarská losovačka“, ale samozřejmě lepší později než vůbec. Jen jsem zvědavý, kteří lobbisté to do novely „vpašují“ zpět v průběhu projednávání ve sněmovně. Mimochodem, losování je hezkým příkladem toho, jak snahy o zlepšení zadávání veřejných zakázek u nás probíhají. Na jedné straně veselé video o „Karlovarské losovačce“, kterému se směje půlka národa. Na straně druhé desítky veřejných zakázek, kde se vesele losuje dál. Nemohu se zbavit dojmu, že snahy o zlepšení zadávání veřejných zakázek a boje proti korupci jsou většinou spojeny spíše s „odstřelením“ nějakého nepohodlného jedince či konkrétním ekonomickým zájmem než skutečnou snahou o změnu systému.

Pokud už jsme u změny systému, tak já sám jako hlavní problém zadávání veřejných zakázek v ČR vidím značnou nepředvídatelnost práva. Zákon už je tak nepřehledný, že i zkušení advokáti mají problém s jeho výkladem. Dokonce i samotnému Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže vrací správní soudy řadu rozhodnutí jako nesprávných. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sám se pak v některých případech viditelně vyhýbá rozhodování o problematických otázkách tím, že rozhodování staví na problémech zcela zástupných a účelově vyhledaných.

Pokud ani sám Úřad pro ochranu hospodářské soutěže není schopen zákon s jistotou vyložit, jak to má pak činit kupříkladu starosta malé obce?! Jak někdo vůbec může mít tu drzost a hovořit o zlepšení zadávání veřejných zakázek, když v řadě ustanovení zákona nikdo netuší, jak se mají správně vykládat?!

Směrem k této věci ale neobsahuje novela vůbec nic. Pokusil jsem se poslat pár připomínek na Ministerstvo pro místní rozvoj v rámci tzv. veřejné diskuze k novele. Bohužel doposud zcela bez odezvy - a popravdě řečeno ani žádnou neočekávám. Celá tzv. veřejná diskuze o zákonu o veřejných zakázkách se mi tak nutně musí jevit jen jako velký humbuk, který má krýt přípravu zákona ušitého na míru pro konkrétní ekonomické zájmy.

V této souvislosti stojí za povšimnutí naprostý zákaz zkoumání finanční a ekonomické způsobilosti uchazečů o veřejné zakázky. Uchazeč pouze předloží čestné prohlášení o tom, že se cítí být finančně a ekonomicky způsobilý k plnění veřejné zakázky, a má se za to, že je to finančně a ekonomicky zdravá a silná firma. Žádné prokazování pojištění, obratů či finančního zdraví. Nic víc zadavatel zjišťovat nejenže nemusí, ale dokonce ani striktně nesmí. To je myslím hodně revoluční nápad a určitě potěší každého daňového poplatníka.

Nemohu se tak zbavit dojmu, že řadě lidí zákon s nejasným výkladem vyhovuje. Až bude potřeba zase nějakého nešťastníka v rámci politického nebo hospodářského boje odstřelit, elasticita zákona se může dobře hodit. Ovšem i když jsem hodně velký pragmatik, tak tohle už je moc pragmatické i na mě.

Marně tedy pátrám, kde se stala chyba, která mi brání být ohledně novely zákona o veřejných zakázkách optimistou?!