24.4.2024 | Svátek má Jiří


PRÁVO: Norská Hlava XXII

8.12.2014

Proč Eva Michaláková dosud nepodala novou žalobu v Norsku?

V květnu odebrala norská sociální služba Barnevern (lze přeložit jako „Blaho dítěte“) paní Evě Michalákové dva syny, Denise a Davida, pro podezření z pohlavního zneužívání otcem. Přestože policie vše odložila, když vyšlo najevo, že vychovatelky ve školce nesprávně vyhodnotily projevy refluxu, popř. Hirschprungovy choroby jako příznak zneužívání, děti se dodnes k rodičům nevrátily. Prošly nejdříve přechodnou pěstounskou péčí, později byli kluci rozděleni každý do jiné pěstounské rodiny. Rodiče se pod tlakem Barnevernu rozvedli, protože Barnevern to uváděl jako podmínku pro vrácení dětí matce. Petice na její podporu má již 8000 podpisů.

A. Nejdřív stručná faktografie pro ty, kdo o kauze slyší poprvé:

- 18.5.2011 byly děti odebrány na základě udání z 30.3.2011. Až do 16.5. rodiče o udání nevěděli (tj. pokud by opravdu docházelo ke zneužívání dětí, Barnevern (BV) po celou tuto dobu riskoval, že zneužívání bude pokračovat.

- 8.2.2012 Krajská sociální komise zamítá návrh rodičů na vrácení do péče, matce přiznává právo vidět děti 4x 2 hodiny ročně, otce zbavuje práva vídat se s dětmi úplně.

- V lednu 2013 policie postupně odkládá všechna trestní oznámení (tj. nedostala se ani ke státnímu zástupci).

- 21.2.2013 okresní soud zamítl odvolání obou rodičů, nadto zbavil práva na styk s dětmi i matku; otec rezignoval, matka se odvolala.

- 4.3.2013 krajský soud přiznal matce právo na styk s dětmi 2 x 2 hodiny ročně. To platí dodnes, nicméně BV to nedodržuje a dělá obstrukce už jen při samotném stanovení termínu styku (naposled matka děti viděla 27.3.2014 a už teď je jasné, že letos je už neuvidí.

- 21.5.2013 se věcí odmítl zabývat norský Nejvyšší soud (asi to nebyla dost zajímavá kauza).

- 19.11.2013 podává advokátka Dora Boková stížnost do Štrasburku.

- 26.8.2014 byla stížnost údajně zamítnuta, resp. odmítnuta. Doře Bokové dosud nebylo nic doručeno, nic nám neposlala ani ministryně Tominová, ani řed. Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí (ÚMPOD) Kapitán, kteří tu informaci rozšířili, nevíme ani, zda to měl odmítnout samosoudce z nějakých formálních důvodů či „trojka“ soudců z věcných důvodů. Ta informace údajně pochází od Víta Šorma, vládního zmocněnce pro zastupování ČR před štrasburským soudem, nicméně ČR vůbec nebyla stranou řízení .... Rozhodnutí štrasburského soudu do této chvíle nikdo neviděl, a pokud viděl, odmítá ho ukázat.

- 3.11.2014 BV poprvé mluví o možnosti adopce (tím by děti automaticky získaly norské občanství).

Více zde: www.kdejemojedite.cz

B. A teď na téma, proč Eva Michaláková dosud nepodala novou žalobu v Norsku a podle českých úřadů tak údajně „nevyčerpala všechny opravné prostředky“:

České úřady buď lžou, nebo ten norský zákon vůbec nečetly. Příslušné ustanovení, na kterém se vše točí, totiž zní:

„§ 4-21. Zrušení rozhodnutí o svěření dítěte do péče
(1) 1. Krajská komise může zrušit rozhodnutí o svěření dítěte do péče, pokud existuje velká pravděpodobnost, že rodiče dokáží dítěti zajistit zodpovědnou péči.
2. Rozhodnutí se však nemůže zrušit, pokud si dítě vytvořilo takový vztah k lidem a prostředí, kde se nachází, že by přemístění dítěte mohlo dítěti způsobit závažné problémy.
3. Před zrušením rozhodnutí mají pěstouni dítěte právo se vyjádřit.
(2) 1. Strany nemohou požadovat, aby se zrušení rozhodnutí o svěření dítěte do péče projednávalo krajskou komisí, pokud byl případ krajskou komisí nebo soudy projednáván během posledních dvanácti měsíců.
2.Pokud žádosti o zrušení nebylo vyhověno v předchozím rozhodnutí nebo rozsudku s odkazem na § 4-21 odst. 1 bod 2, může se nové projednání požadovat pouze tehdy, pokud lze doložit, že v situaci dítěte nastaly významné změny.“

Toto je tedy typ sporu, do kterého Evu Michalákovou tlačí ředitel ÚMPOD Kapitán, ministryně Tominová, MZV i premiér Sobotka. Eva ji podá, nová norská advokátka to sepisuje. Ale je k tomu třeba říct toto:

1. Nejde o žádný opravný prostředek, ale o zcela nové řízení, od nuly. Tvrzení, že teprve podáním této žaloby budou vyčerpány všechny opravné prostředky, je hloupost nebo zákeřnost.

2. Podstatou tohoto řízení je uznání dosavadního pochybení v péči o dítě a tvrzení, že došlo k nápravě ze strany navrhovatele, tj. navrhovatel fakticky říká soudu: „Uznávám, že jako rodič jsem byl hrozný, ale už jsem se polepšil, prosím, vraťte mi mé dítě.“

3. Tím se dostáváme k prvnímu důvodu, proč tuto žalobu zatím nelze podat: Žaloba podle § 4-21 a stížnost do Štrasburku se vylučují:

- podstatou stížnosti do Štrasburku je zpochybnění tvrzení Barnevernu, že Eva Michaláková je nezpůsobilá vychovávat své děti a že jí tyto děti Barnevern nikdy neměl odebrat;

- podstatou žaloby podle § 4-21 je naopak uznání tvrzení Barnevernu, že Eva Michaláková je nezpůsobilá vychovávat své děti a že jí tyto děti Barnevern odebral právem. Teprve na základě tohoto uznání viny lze žádat o vrácení dětí.

Tvrdím, že podání žaloby podle § 4-21 by bylo automaticky důvodem k odmítnutí stížnosti ve Štrasburku, protože by odpadl stížnostní důvod. Byl bych rád, kdyby to konečně došlo i expertům i z ÚMPOD, MS, MPSV a MZV.

4. V tuto chvíli nemáme žádný doklad o tom, jak dopadla stížnost Evy Michalákové ve Štrasburku. Pokud štrasburský soud dosud nerozhodl, podáním žaloby podle § 4-21 bychom stížnost Evy Michalákové „zabili“. I proto je tak důležité vědět, zda Štrasburk skutečně rozhodl, jak rozhodl a proč tak rozhodl. Na hypotézách typu „třeba to bylo takto“ se stavět nedá (na ministerstvech možná ano ...).

5. Bývalá advokátka Evy Michalákové tuto kauzu „studovala“ půl roku od jara 2014 a posléze tvrdila, že se nevyzná v mezinárodním právu. Eva potřebuje SCHOPNOU a ODVÁŽNOU advokátku, a těch není tolik.

6. Přestože ve Sněmovně padlo od ministryně Tominové, že ČR zajistí v Norsku bezplatnou právní pomoc, když se o to vzápětí p. Pavelka, otec Evy Michalákové, začal zajímat, od paní mgr. Jetelinové z ÚMPOD se dozvěděl: „ani sem nechoďte, vy na to stejně nemáte vůbec nárok“..

Proto probíhá finanční sbírka, nyní je vybráno 330 339 Kč.

7. Úspěšnost žalob podle § 4-21 je minimální. Proč? Ze tří důvodů (připomínám, že podstatou žaloby je tvrzení, že rodič se polepšil):

- buď se prostě řekne, že se rodič nepolepšil, a je drzost, že vůbec takovouto žalobu podává;

- nebo se řekne, že rodič se sice polepšil, ale pravděpodobnost, že dítě zvládne, je menší, než velká (srovn. slova „velká pravděpodobnost“ v § 4-21, odst. 1.1);

- nebo se řekne, že rodič se polepšil a dítě zvládne, ale dítě si mezitím natolik zvyklo u pěstounů, že přechod do jiného prostředí by dítěti mohlo způsobit „závažné problémy“ (srovn, § 4-21 odst. 1.2). Jak asi vypovídají pěstouni podle § 4-21 odst. 1.3 si každý domyslí ...

8. Takovouto žalobu lze podávat vždy po roce až do věku 18 let dítěte (viz § 4-21 odst. 2.1), nicméně soudy to berou jako „zneklidňování pěstounů a dětí“. Viděl jsem případ, rovněž Češky, kde matka takto žalovala už pětkrát a soud natvrdo napsal do odůvodnění, že jí děti stejně nikdy nevrátí. Dokonalá hlava XXII - žalovat můžeš, ale sama žaloba je důkazem, že jsi špatný rodič a jako taková je důvodem k zamítnutí. Správný rodič se podle norských úřadů se svým osudem smíří, aby už tak Barnevernem ztrápené děti dál netrápil.

Shrnutí:

- Žaloba v Norsku podána bude, přestože šance na úspěch je mizivá a bude to drahé.

- Dokud nebudeme mít v ruce černé na bílém rozhodnutí štrasburského soudu s odůvodněním, nemůžeme takovou žalobu doporučit, protože by to byl právní hazard ve vztahu právě k rozhodnutí štrasburského soudu.

C. Přeje-li si někdo přispět, může zde.

D. Přeje-li si někdo připojit svůj podpis pod petici vyzývající české úřady, aby konaly, může zde.

K dnešnímu dni je sečteno již kolem 8000 podpisů, pro velký zájem podpisy sbíráme i nadále, petice bude předána 10. prosince, na den lidských práv. 

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem
Autor je právník, byl poradcem prezidenta Klause