S velkou slávou oznámil pražský magistrát 26. října, že Praha znovu zakázala pochod neonacistů. Čteme-li ale zprávu důkladně, zjistíme, že jde o hrubé selhání magistrátních úředníků, za které by měl být hnán příslušný výkonný úředník i jeho nadřízený k odpovědnosti.

Zopakujme si průběh události: Dne 27. srpna 2007 nahlásilo na magistrátu na 10. listopadu, tedy na 69. výročí tzv. křišťálové noci, Občanské sdružení Mladí národní demokraté (překlad německého Jugend Nationaldemokraten, což je mládežnická organizace neonacistické politické strany Nationaldemokraten Partei Deutschlands – NPD) „pochod na protest proti české účasti na okupaci Iráku.“ Na skutečné svolatele chystaného pochodu musela upozornit veřejnost i magistrát organizace Tolerance a občanská společnost, která podobné události soustavně monitoruje: za pochodem totiž stojí krajně pravicový Národní odpor.

Vzhledem k tomu, že podobný spor o konání demonstrace magistrát již jednou se stejným svolatelem prohrál, akci tím, že ji nezakázal (má na to dle zákona tři dny), de facto magistrát povolil, i když použití tohoto termínu je právně neadekvátní. V minulém roce chtěli titíž lidé 9. prosince pochodovat mezi židovskými památkami. Toto datum bylo zvoleno na 60. výročí zahájení norimberského procesu. Loni město akci 30. listopadu zakázalo s odvoláním, že by „narušila dopravu a ohrozila zdraví občanů“. Tehdejší i současný organizátor Erik Sedláček napadl zrušení u soudu a ten jeho žádosti dne 30. března 2007 vyhověl.

Kvůli letošnímu listopadovému nezákazu se zvedl velký odpor jak mezi občany, tak se samozřejmě ozvala i Židovská obec a nakonec i politici hlavně obou velkých politických stran, kteří evidentně za takovou akcí viděli možnost na sebe upozornit. Protesty se ozvaly i ze zahraničí. Magistrát akci 19. října zakázal.

Organizátor pochodu Erik Sedláček z Ledče nad Sázavou (patří k jádru neonacistů a podle servru antifa.cz je vyšetřován policií kvůli dvěma trestným činům) podal na magistrát žalobu a soud mu dal opět 22. října za pravdu. Podle místopředsedy městského soudu Jana Ryby bylo rozhodnutí města zrušeno pro vážné procesní vady. O jaké šlo, obě strany do dnešního dne nesdělily. Podle vyjádření předsedy Pražské židovské obce Františka Bányaie si soud ale nepovšiml ani historických a místních souvislostí, nevěnoval pozornost motivům a pohnutkám oznamovatele.

Po 22. říjnu se už z oznámeného pochodu neofašistů Židovským městem stala věc veřejná a mezinárodní skandál. Na prezidenta se obrátilo i Wiesenthalovo centrum z Paříže s žádostí, aby se zasadil o zákaz hrubé provokace. A teprve po tomto humbuku v pátek 26. října oznámil magistrální mluvčí Jiří Wolf: „Podle sdělení Ministerstva vnitra České republiky, úseku sdružování, byla právnická osoba pod názvem Občanské sdružení Mladí národní demokraté registrována dne 13. září 2007.“ Z toho pak vyplývá, že v době, kdy bylo oznámení pochodu podáno, tedy 27. srpna, ještě právně neexistovalo, a proto bylo svolání prohlášeno za „nicotné“. V té době totiž svolavatel Erik Sedláček nebyl dle úředníků oprávněn činit jménem sdružení žádné právní kroky kromě registrace.

Současně byla 26. října doručena Městskému soudu v Praze kasační stížnost, která je v podstatě odvoláním proti rozhodnutí o zrušení zákazu.

Z uvedeného výčtu jednoznačně vyplývá, že za celou kauzou s největší pravděpodobností jsou dvě zásadní pochybení magistrálních úředníků a my jako občané, kteří si tyto úředníky platíme ze svých daní, jsou tedy našimi zaměstnanmci, bychom měli vyžadovat, aby nám promptně odpověděli na dvě otázky:

1) Proč jim trvalo zjištění, že Občanské sdružení Mladí národní demokraté bylo registrováno později než žádost o pochod Židovským městem, tedy od 27. srpna do 26. října, když tento úkon – jak z logiky věci vyplývá – by měli učinit jako první a v době počítačů takové zjištění musí trvat ministerstvu vnitra jen několik vteřin. Navíc: Podle zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, musí příslušný úřad zkoumat a ověřovat pravdivost údajů, které uvádí oznamovatel shromáždění. Jsou-li uváděné údaje nepravdivé nebo neúplné, musí na to úřad svolavatele upozornit, a nedojde-li k odstranění vad, není dané oznámení platným oznámením shromáždění.

2.) Jaké právníky si magistrát z našich peněz platí, když podle vyjádření městského soudu bylo jejich podání zrušeno pro vážné procesní vady.

Dodejme

Neonacisté ale mohou pochod nahlásit znovu, a to nejpozději pátý den před 10. listopadem a celé martýrium se může opakovat. Důvod, proč k těmto problémům u nás dochází, je totiž hlubší a spočívá ve sporu mezi pozitivním právem a přirozeným právem. U nás – ještě z doby socialistického práva – přežívá jeho pozitivistický výklad, kterým se tehdy zašťiťovali právníci proti vládě komunistů.

Jak napsal advokát Tomáš Sokol v Hospodářských novinách: „Pro striktní zastánce pozitivního práva je obtížně přijatelné, aby zákon, který výslovně nepřipouští zákaz pochodů z důvodů veřejného zájmu (či cokoliv jiného), byl interpretován tak široce, že za určitých okolností takový zákaz možný je.“

V této souvislosti se nabízejí tři zásadnější otázky:

1) Proč nebyla využita možnost 19. článku Listiny základních práv a svobod, jak na to upozorňovali někteří mladí právníci, která je součástí našeho ústavního pořádku, ve kterém stojí: „Lze omezit zákonem v případech shromáždění na veřejných místech, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku nebo bezpečnosti osob.“ Nechápeme stále tuto Listinu jako základ evropského práva?

2) Nebylo by účelné – jak o tom napsal dr. Sokol – svěřit správním úředníkům, kteří jsou dnes pod kontrolou správního soudu, větší pravomoci operativně rozhodovat i s tím rizikem, že bude někde krátkodobě zasaženo do výkonu ústavního práva na shromažďování. Nebo – jak to vidíme my laici - alespoň povolit dodatečný zákaz, když se objeví okolnosti, které toto umožňují. Zatím je možné, po promeškání třídenní lhůty, podobnou akci zakázat až na místě konání.

3) Neměla by se otevřít odborná právnická diskuse o pozitivním právu, když je tak často v rozporu s realitou? Nebo jinými slovy bychom se měli ptát: Není tento právní přístup za nových okolností nepřípustně zjednodušující?

I na průběhu této kauzy lze však najít alespoň jedno pozitivum: Občané se učí vzdorovat jak extrémistům, tak úřadům a podobné události eskalují vznik občanské společnosti. K pochodu ale zřejmě nedojde, protože Židovská obec v Praze oznamila, že v sobotu 10. listopadu 2007 se bude konat u Staronové synagogy od 14 hodin pietní náboženské shromáždění k uctění památky obětí říšského pogromu. Na stejnou dobu byla tedy právoplatně oznámena jiná akce.

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel