Oproti tomu je tu moc ozbrojených policistů a strážníků

Po střelbě z legálně držených zbraní v Uherském Brodě pojali někteří politici chuť vytřískat body oprášením útoků na držitele zbrojních průkazů. Ostatní občané jsou cílem manipulace, spočívající ve výrobě umělého problému, který je vyděsí, a v představení možného řešení, které sice řešením není, ale politikům body přinese.

Jako první přišel ministr vnitra Chovanec se svojí myšlenkou, že „v České republice je drženo poměrně velké množství zbraní, je otázkou, jestli chceme, aby v české společnosti bylo tolik držitelů zbrojních průkazů“. Hned vzápětí mu zdatně sekundoval premiér Sobotka. Ministerstvo vnitra by prý mělo rychle přijít s analýzou stavu a navrhnout změnu pravidel. Tak jsem se na ten stav podíval také a návrh na změnu pravidel připravil. Došel jsem totiž k závěru, že tu máme nedostatek ozbrojených civilistů, a k tomu tu máme moc ozbrojených policistů a strážníků - a že tento stav je z dlouhodobého hlediska nebezpečím pro celou společnost.

Analýza stavu

V roce 2014 bylo v České republice celkem 292.283 držitelů zbrojního průkazu (co zbrojní průkaz, to jeden člověk), kteří měli legálně v držení celkem 752.387 palných zbraní. To palných je důležité, protože palné zbraně jsou součástí skupiny zbraní střelných (edukace českých novinářů), mezi které patří například i luky, kuše, praky nebo vzduchovky, k jejichž držení není zbrojní průkaz třeba. Přesto s nimi lze zabít. Počet držitelů zbrojních průkazů poslední roky klesá. Počet násilných trestných činů s nelegálně drženou palnou zbraní výrazně převyšuje počet takových činů se zbraní drženou legálně. Statistiky, které by odhalily počet případů, kdy pouhé držení palné zbraně nejenže zvrátilo trvající útok, ale dokonce mu předešlo, oficiálně vedeny nejsou. Většina z těch lidí, kteří zbraň pro obranu nosí a použijí ji, to zkrátka nikomu nehlásí. Jsou zpravidla zatraceně rádi, že nemuseli vystřelit.

Oproti výše uvedenému máme v České republice přibližně 40.000 policistů a 8.500 strážníků městských a obecních policií. Jsou to všechno osoby, oprávněné ze zákona držet a nosit zbraň, a jsou vybaveny nadstandardní mocí, uplatňovanou nad ostatními smrtelníky. Z uvedeného důvodu by měly být nadány též nadstandardní psychickou odolností a morálními kvalitami, které jim nedovolují zneužít svého postavení vůči ostatním. Jenže.

Zkuste si v Google vyhledat informace o násilných trestných činech policistů a strážníků, o jejich sebevraždách, spáchaných vraždách, napomáhání organizovanému zločinu, vydírání, braní úplatků, bezdůvodném týmovém bití znehybněných či zraněných, kteří byli v tu chvíli pouze podezřelí. Nemine jediný rok, aby v České republice neskončili někteří občané doživotně s traumatem z činů těch, kteří jim mají pomáhat a mají je chránit. Každý rok končí desítky pachatelů závažných trestných činů z řad policistů a strážníků ve výkonu trestu. S ohledem na aktuální volání po plošných povinných psychologických testech všech bezúhonných a netrestaných civilních držitelů zbrojních průkazů je navíc na místě férově připomenout, že policisté a strážníci chodí na psychologické testy pravidelně. Výsledek? Ten najdete v Google. Zkráceně: mezi policisty a strážníky je zkrátka přibližně stejný procentuální počet sviní, jako v každé jiné skupině obyvatel. Tak to prostě je a je to přirozené. A volají snad ostatní po jejich likvidaci?

Změna pravidel

Místo posilování počtu policistů, kteří stejně nikdy nebudou na místě násilného trestného činu včas, ani kdyby jich byl dvojnásobek, investujme peníze do osvěty mezi občany v oblasti držení a nošení palných zbraní. Jak se s nimi bránit a co znamená krajní nouze a nutná obrana. Posilujme v lidech sdílením informací o příkladných činech ostatních sebevědomí a přestaňme mít za mantru občas nějakou policejní mluvčí do televize vypuštěné: „Občané by měli raději vyčkat příjezdu policie.“ Jak patrno z mnoha příběhů nejen u nás, většinou se včasného příjezdu prostě nedočkají. Vzhledem ke stavu společnosti a prognózám prohlubujících se frustrací z pocitu méněcennosti, neuplatnitelnosti, a pro mnohé traumatizujícího pocitu nemožnosti něco změnit, bude navíc docházet k podobným tragédiím stále častěji.

Platí, že legální zbraně chrání tam, kde policie není, a zejména že zbraně zastavují násilí i beze střelby. Paradoxně pro mnohé je pravděpodobné, že v případě existence více občanů, kteří by zbraně pro svou obranu nosili a byli připraveni je použít, bychom nemuseli nejen přijímat z veřejných peněz nové policisty a strážníky, ale ti zbývající by měli podstatně méně práce s papírováním z důvodu úbytku trestných činů a mohli by být více v ulicích.