Robotické vysavače jsou hit, přemýšleli jste ale někdy nad tím, že na Wi-Fi připojená kamera v nich může dle podmínek v kupní smlouvě točit a posílat třeba vaše intimní fotky a videa třetím stranám?

Mezi lidmi je čím dál větším hitem pořizovat si robotické vysavače, které dokážou samy uklidit byt, což obrovsky ulehčuje práci a šetří čas. Jenomže tento domácí pomocník nemá jen pozitiva a může být také bezpečnostním rizikem.

Díky zabudované kameře a přístupu na internet dokáže totiž o majitelích shromažďovat citlivá osobní data, která může výrobce přeposlat třetím stranám z důvodů marketingu a propagace. A to je ještě ta lepší varianta, tou horší je, že by se k údajům o tom, co máte v bytě a kdy v něm jste, dostaly různé kriminální skupiny, které Vás mohou vykrást, až doma nebudete a vysavač zapnete. Ne nadarmo dostal v soutěži Big brother „příliš chytrý“ vysavač od firmy iRobot anticenu Slídil roku. V úvodu uvedený příklad s natáčením intimních chvilek je tak jen perličkou ve výčtu toho, co vše by vysavač mohl vyslídit.

Jestliže chce spotřebitel tento výrobek používat, musí nejdříve souhlasit s odesíláním osobních údajů přes mobil, dále musí umožnit přístup k domácí Wi-Fi a v některých případech dokonce také dát souhlas k odesílání obrázků z kamery u vysavače, pomocí níž je mapován prostor bytu. V případě nesouhlasu některé vysavače dokonce vůbec nefungují a pokud uživatel na podmínky nechce přistoupit, má jedinou možnost - může je zkusit reklamovat. Úspěch není ale vždy zaručen, zvláště pokud se na tuto nekalou praktiku nepřijde bezprostředně po koupi.

Videa od vysavače jsou opravdu zdařilá

Když jsem poprvé o tomto postupu slyšel, nechtěl jsem tomu ani věřit, a nechal jsem si proto zaslat i kupní smlouvu, kde byly smluvní podmínky použití. Poté jsem už neváhal a obratem zaslal na Komisi interpelaci a chtěl vědět, jestli o těchto praktikách vědí a plánují to nějak řešit, kdy jsem navrhl předně povinnost uvádět informaci o nutnosti souhlasu ještě před koupí, aby si lidé už v obchodě mohli ujasnit, jestli na podobné podmínky přistoupí.

Komise následně potvrdila, že efektivní obrana proti tomuto nebezpečí už existuje a spočívá v obecném nařízení Evropské unie o ochraně osobních údajů (GDPR). Zásadní pro souhlas se zpracováním osobních údajů je totiž fakt, že musí být svobodný. Pokud je smlouva podmíněna souhlasem se zpracováním údajů, které pro ni nejsou nutné (vysavač pro úklid nutně nepotřebuje připojení k Wi-Fi a už vůbec ne možnost aktivně odesílat záběry z kamery a další informace), pak je takový souhlas vynucenný, není proto svobodný a tudíž je neplatný.

Pokud by však výrobce přesto nechtěl toto nařízení respektovat, tak se mohou spotřebitelé obrátit na příslušné úřady v dotyčné členské zemi Unie, pobočky místních Evropských spotřebitelských center nebo na místní soudy. Hledat řešení jde i pomocí platformy pro řešení spotřebitelských sporů on-line přímo na stránkách Komise.

Pokud se nebudeme aktivně bránit, tak šmejdy, kteří neváhají zneužívat naší nevědomosti a někdy i naivity a dobré víry, prostě neporazíme.