Politická strana je zakládána za cílem získání moci ve státě, jakékoliv jiné hledisko je pro ni podružné. Už z této definice a dvou negativních historických zkušeností je zřejmé, že respekt k právu a úctě k základním demokratickým principům je pro takové strany okrajové. Stejně tak jde o uchopení politické moci Dělnické straně, jak ostatně ukázala krátce po rozhodnutí soudu, kdy vyhlásila boj o vítězství ve volbách.
To takové straně nelze vyčítat, pak je ale s podivem, jak soud použil argument o aktuálnosti nebezpečí hlásaného programu a jeho realizace. Dělnická strana dnes disponuje několika zastupiteli, co je ale důležitější, působí jako platforma pro sdružování lidí spjatých s neonacismem a dává jim prostor k vyjádření. Shromáždění jsou samozřejmě začasté legální a veřejně přístupná, to z nich však nedělá demokratickou akci. Samotná existence (a legálnost) takové strany dává také signál potenciálním sympatizantům, že jí hlásané názory jsou právně v pořádku a nehrozí za ně postih. Takový signál jistě neposiluje demokratický charakter státu a už jen proto by mělo ministerstvo co nejdříve vypracovat nový návrh, neboť neonacisty bude rozhodnutí soudu tímto způsobem bezesporu vnímáno.
Kam vede právní neutralita? Nicméně zásadnější než pozitivně-právní přestupky jsou projevy na takových shromážděních vyslovené. Dělnická strana otevřeně propagovala nacismus a její šéf byl několikrát hostem akcí neonacistického Národního odporu, sdružení ve svých programech vyhlašuje boj demokratickému zřízení a poštvává lidi proti menšinovým skupinám (hlásá tedy násilí proti jedné skupině obyvatel). Argument, že tak chce dosáhnout vítězstvím ve volbách, je zavádějící, zvlášť v situaci, kdy stejným způsobem se v roce 1946 dostali k moci komunisté. Tato fakta soud nebral v potaz, nebo je nejlépe postavil na roveň formálním kritériím. Podlehl tak fikci, že soud by měl rozhodovat absolutně nestranně bez ohledu na společenský kontext, historii a hodnoty dané společnosti. Tak tomu není a striktním uplatňováním takového přístupu si dláždíme cestu k další porážce méně smířlivým a více ideologicky zapáleným hnutím. Tohle soud zjevně nevzal v potaz.
Rozhodnutí soudu se samozřejmě chytla opozice, která zkritizovala ministerstvo za nekvalitně odvedenou práci, až šlendrián. Přitom se zapomíná, že podobný návrh ministerstvo vnitra podalo vůbec poprvé a to, že neuspělo, je pouze částečný neúspěch. Soud totiž do budoucna určil kritéria, pro která lze politickou stranu rozpustit. Stanovil tak precedens, který by měl být brán významně v potaz při dalším rozhodování, jinými slovy - více využívat principů přirozeného práva. Nejvyšší správní soud takový postup využívající hodnotových a historických zkušeností ve středu nevyužil, pozdě však určitě ještě není.
výkonný redaktor CEVRO Revue