PRÁVO: Narkomanům vše čisté?
A domácím pěstitelům konopí cejch zločinců?
Sešla se v minulých dnech v médiích dvě témata ze světa uživatelů drog, která opět názorně ilustrovala, v jak absurdní společnosti žijeme.
10. července 2008 vyjádřil v Lidových novinách Jiří X. Doležal z Reflexu svůj názor na to, jak by se mělo reagovat na výsledky studie zabývající se zdravotním stavem narkomanů z Ruska, Ukrajiny a dalších postsovětských států pobývajících na území ČR. Jelikož většina z nich trpí žloutenkou a někteří mají v krvi virus HIV, Jiří X. navrhuje s přímočarostí sobě vlastní: Nekecat a platit narkomanům čisté jehly (věta je i nadpisem jeho článku).
Pokud by někoho napadlo, že nikoli vstřícností, ale tvrdší represí je třeba řešit tento problém, Jiří X. vysvětluje, proč nikoli. Citát: Přestože se nabízí jako řešení především represe – v nápadech jako „poslat je domů“ anebo „pozavírat je“ – minulé zkušenosti ukazují, že to je to nejhorší, co můžeme udělat. Pokud bychom zkoušeli na infekční narkomany z Ukrajiny a Běloruska aplikovat represi, tak se ještě více skryjí a budou dál úspěšně šířit nemoci, kterými jsou nakaženi.
Dobře. Máme ale my, řadoví občané, kteří řádně platí daně a regulační zdravotnické poplatky, na toto přistoupit a solidarizovat se s narkomany (nejen) z bývalého Sovětského svazu a souhlasit, aby jim byly rozdávány jehly (a prezervativy - ty kvůli ochraně před HIV)? Zejména, měly-li být placené z našich daní? Pokud ano, pak také stát musí projevit jistou ohleduplnost.
Není přece v souladu se zdravým rozumem, aby na jedné straně „hýčkal“ uživatele drog a na druhé straně kriminalizoval občany, kteří se „provinili“ pouze tím, že pro vlastní potřebu pěstují a užívají „zakázané“ látky, nota bene ze zdravotních důvodů. Celý národ to viděl v těchto dnech na obrazovce. Pokud si na veřejnosti aplikuje drogu narkoman, policie podle vlastních slov nemůže nic dělat – do té doby, než drogově závislý neodhodí stříkačku na zem. V tom případě dostane pokutu. Když injekci s jehlou pečlivě uschová, je beztrestný. Vedle toho postavme nejnovější případ jisté paní překladatelky, která podomácku pěstovala konopí, aby z něj vyráběla mast, s níž si léčila bolavé klouby. A protože trpí také astmatem, dopustila se „zločinu“ nejtěžšího - rostlinu inhalovala (co jiného s ní při léčbě této nemoci měla dělat?). Soud první instance ji odsoudil (že „pouze“ na dva měsíce podmíněně, je slabá útěcha), a kdyby se neodvolala (což nevíme, jak dopadne), měla by nadosmrti punc trestance.
Dokud budou lidé jako zmíněná paní překladatelka a jí podobní, kteří pěstují konopí výlučně k léčebným účelům (často je to jejich poslední naděje tam, kde lékařská věda selhává) stíháni policií, vláčeni po soudech a odsuzováni (čili demokratickým režimem buzerováni), bude jakákoli vstřícnost státu vůči skutečným narkomanům, jakkoli sama o sobě odborně opodstatněná, nanejvýš nemorální, a tedy nepřijatelná.
Proto: Chtějí-li lidé, kteří se v drogové problematice vyznají a k nimž reportér Jiří X. Doležal bezpochyby patří, aby společnost akceptovala jistou míru solidarity s drogově závislými, pak musí co nejhlasitěji protestovat proti tomu, co se děje s pěstiteli konopí pro domácí léčebné využití. Nestačí konstatovat: „V naší zemi nikdy nebylo nějak drakonicky stíháno držení malého množství drog …“ (citát z Doležalova článku). Je zapotřebí, myšleno obrazně, „změnit titulek“. Ne "Nekecat a platit narkomanům čisté jehly", nýbrž "Nekriminalizovat nevinné a narkomanům platit čisté jehly". Když už.
