V Česku dochází k diskriminaci otců při rozvodu – opakovaně to konstatoval Ústavní soud i Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Potvrzují to i statistiky svěřování dětí do péče. Už se ale objevují první vlaštovky.

Míra důvěry v justici a ve spravedlnost je v Česku obecně nízká, v roce 2014 dokonce byla jedna z nejnižších v EU. Způsobuje to dlouhá doba řízení, složitý právnický jazyk, nekompetentnost některých vyšetřujících, někdy předpojatost soudců nebo i různé skandály.

Nemyslím ale, že je vše ztraceno, protože se čím dál častěji objevují i případy, kdy člověk může před soudci smeknout. Pár takových bych chtěl nyní uvést, protože jsem názoru, že si pochvalu zaslouží a třeba tyto vlaštovky nakonec skutečně přinesou jaro. Mluvit budu předně o rozsudcích z opatrovnické agendy, kde jak Ústavní soud, tak Evropský soud pro lidská práva opakovaně konstatoval diskriminaci otců.

Soudy stále naprosto bezdůvodně favorizují matky

Nejprve si popišme současnou situaci. Ze statistik ministerstva spravedlnosti vyplývá, že zhruba tři čtvrtiny dětí jsou stále svěřovány do výhradní péče matek, ačkoliv se v posledních letech mírně zvyšuje počet střídavých péčí. Role otců se přitom mění velmi dynamicky, chodí k porodu, pomáhají doma s dětmi a různí pedagogové potvrzují, že to jsou stále častěji tatínci, kdo přiváží děti do škol a školek.

Na okresních soudech a na opatrovnických odděleních ale zaujímají ženy většinu pozic, někdy i více než dvě třetiny všech míst. Otcové tak mají z mého pohledu oprávněně pocit, že soudkyně jim nerozumí, a cítí, že nemají stejnou startovací pozici.

Děti jsou nejčastěji svěřovány do péče matky (zpracoval Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, Péče o děti po rozvodu či rozchodu, str. 34)

Osobně vidím jako možné řešení rozvodových sporů prosazení tzv. cochemské praxe (zkráceně: jde o dlouhodobě funkční, velmi komplexní dohody při rozvodu/ rozchodu rodičů). Na zhruba 10 % soudů už v nějaké podobě pro nové případy existuje, obecně je ale stále potřeba sledovat spíše konkrétní rozsudky. A pochvalu si proto zaslouží např. Okresní soud v Mělníku za ukázkové rozhodnutí v řízení ve věci péče o nezletilou dceru, Městský soud v Brně i odvolací brněnský krajský soud.

Vnitrostátní únos, kterým matka chtěla dceru odříznout ze života otce

Přiblížím konkrétněji tři případy. Zmíněný Mělník řešil situaci, kdy měli rodiče dohodu o styku s dcerou, ale jednoho dne, když otec přijel vyzvednout svou dceru ze školky, zjistil, že matka se rozhodla odstěhovat do 150 km vzdáleného města a nijak na to neupozornila předem (šlo o tzv. vnitrostátní únos). Bez souhlasu otce tedy protiprávně změnila bydliště dítěte a navíc tím docílila i toho, že řízení mělo nově spadat pod gesci soudu v jejím novém okresu.

Otci byl předběžným opatřením stanoven velmi omezený styk, a to od soboty do neděle pouze jednou za 14 dní. Kromě toho byl povinen nést celé náklady na dopravu za dcerou sám. Matka se ale neradovala z rozhodnutí dlouho, otec se totiž odvolal. Nový soud na základě věcně přednesených argumentů uznal, že má s dcerou pozitivní pouto a bude v nejlepším zájmu 5leté dcery, pokud se otec bude více podílet na její výchově.

Soud 1. stupně v Mělníku proto vyhověl návrhu na široký styk s podílením se matky na nákladech dopravy a rovnoměrně upravil i speciální období svátků a prázdnin. Matka se sice odvolala, krajský soud v Praze ale bez dalších prodlev v říjnu uznal, že rozsudek 1. stupně je bezvadný, a potvrdil ho. Navíc odvolací senát upozornil matku, že jakmile se k němu ještě jednou dostane důkaz o nějakém excesu (tedy např. znovu dceru „unese“, ačkoliv jen v rámci republiky), bude to pro soud impulsem pro zahájení řízení o změně péče. Takové řešení je fér a mám radost, že soudy jednaly rychle a situaci posuzovaly předně z pohledu dítěte.

Matka křivě obvinila otce a sama skončila na 3,5 roku ve vězení

Pochvalu si zaslouží i odvolací brněnský krajský soud. Ten řešil případ páru po rozchodu, kdy žena obvinila svého bývalého partnera z bizarních sexuálních praktik. Měl jít s dětmi školkového věku do sex shopu koupit kostým kočičky, v němž před nimi pak údajně močil a kálel. Děti velmi podrobně kostým popsaly, rychle ale vyšlo najevo, že takový kostým se nejen v žádném obchodě v okolí neprodává, ale ani ho nikdo nevyrábí.

I když první znalci dávali za pravdu matce a označovali její výpovědi za věrohodné, po dalším prozkoumání se ukázalo, že tomu tak není, a i další obvinění ze zneužívání a týrání dětí bylo uzavřeno s tím, že se činy nestaly. Vyšetřování tak muže očistilo a na lavici obžalovaných skončila sama matka.

Nejprve vyvázla s podmínkou, odvolací soud ji ale odsoudil na 3,5 roku vězení, protože expartnera křivě obvinila zcela záměrně s cílem zničit jeho vztah s dětmi, kariéru a způsobit mu trestní stíhání (otci hrozilo až 12 let za znásilnění a další trestné činy), navíc dlouhodobě proti otci děti silně manipulovala, povzbuzovala je ve fantaziích a vymýšlení si údajných praktik svého otce. Neustále je podrobovala různým psychologickým sezením v krizových centrech, kdy např. nezletilá dcera byla na více než 20 konzultacích neustále dotazována na údajné praktiky otce a byla nucena je popisovat i před policejními orgány, orgány sociálně právní ochrany dětí a dalšími osobami.

Případ stále není u konce a i když se zdá, že se otci dostalo spravedlnosti, celá situace ho extrémně poškodila a zatím ani asistované styky příliš nepomáhají ke zlepšení matkou vyvolanému negativnímu vztahu s dětmi. Ty tak trpí celým konfliktem úplně nejvíc a následky budou dalekosáhlé. I proto by měla tato situace sloužit jako memento pro ty, kteří si chtějí partnerské spory vyřizovat skrze své potomky.

Učitelka dostala za křivé obvinění dvouletou podmínku

I další příklad dobré praxe je z Brna. V boji proti svému bývalému partnerovi se učitelka základní školy a matka 4letého syna neštítila použit ty nejpodlejší zbraně. Opatrovnický soud se případem zabýval ještě loni v září po tom, co se žena obrátila na poradnu určenou obětem trestných činů. Odborníkům tvrdila, že otec se synem masturboval pomocí houbiček na nádobí. Za znásilnění mu hrozilo až 12 let vězení.

Policie po důkladném šetření ale případ uzavřela s tím, že nic z toho, co učitelka popisovala, se nestalo. Naopak, na lavici obžalovaných pak za křivé obvinění skončila sama žena. Lhaní a nechutné výmysly se jí nevyplatily a brněnský městský soud ji potrestal dvouletou podmínkou s tříletým odkladem.

Dříve bylo standardem matce dát jen napomenutí

Každý otec si zaslouží férový přístup a důkladné prozkoumání každého obvinění. Většinou ale soud v takových případech automaticky omezí návštěvy s otcem s poukazem na to, že se sice nic neprokázalo, ale neradno riskovat. V nejlepším zájmu dítěte, samozřejmě. Na vyvolání pochybností a zničení dobrého jména stačí jedna lež - na každém šprochu pravdy trochu, ne? Náprava je ale mnohem těžší a pošramocená reputace se nenapraví přes noc. Tímto tématem se zabývá i skvělý dánský film Hon, který určitě mohu doporučit, i když nejde právě o oddechovou podívanou.

Tyto případy jsou smutné hned z několika důvodů a nejde jen o to, že jsou nespravedlivé a podporují stereotypy o tom, že otcové mají k dětem vždy slabší vazby a potomci by měli automaticky být jen v péči matky. Děsí mě i fakt, že kvůli zášti či pomstě jsou pak děti podrobovány různým vyšetřením, výslechům, sezením a jiným procedurám, které je musí emočně poznamenat. V mnoha případech pak policie dojde k závěru, že se skutek nestal, ale interpretace matky (i širšího okolí) může být, že se čin pouze nepodařilo prokázat, což ještě dále podkopává důvěru v justici.

Podobných kauz jsou v Česku každoročně desítky, ne-li stovky. Přesná čísla stále nejsou k dispozici, protože nikdo centrálně nezaznamenává případy, které policie uzavře, protože se nic nestalo, ač to daňové poplatníky stojí obrovské peníze kvůli nákladnosti posudků od psychologů, sexuologů a dalších znalců. Osobně ale znám řadu otců, kteří se po křivém obvinění dostali do problémů, někteří i do vězení. Člověku to zničí nejenom kariéru, ale i celý osobní život. Právo nemůže platit jenom pro někoho a jenom někdy – to je neakceptovatelné a jsem pevně rozhodnutý proti tomu udělat vše, co bude v mých silách.

Nicméně případy, o kterých jsem dnes psal, mi dodávají víru, že tento systém se pomalu, ale určitě mění. Naději proto určitě neztrácím a doufám, že ani vy. Tyto případy nejsou jediné a věřím, že nezůstanou osamocenými vlaštovkami. Držme si palce, ať se konečně spravedlnosti dostane každému rovným dílem!

Převzato z blogu s autorovým souhlasem

Autor je europoslanec za KDU-ČSL, místopředseda Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a člen Výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu