Ještě žádný zákon nevzbudil takové emoce jako nový "silniční" a na něj navazující předpisy o trestání. Je to pochopitelné, protože radikální zavedení bodového systému a nové hierarchie pokut a dalších trestů se dotýká ohromného množství osob - řidičů a dalších obyvatel této země a cizinců (ti to ovšem zhusta vůbec netuší!). Publikační vzedmutí je toho důkazem a dlužno říci, že v řadě případů jsou reakce až hysterické anebo přinejmenším přehnané.
Nicméně je správné, že se diskutuje nad touto kontroverzní částí našeho právního řádu, a já bych se rád přidal několika poznámkami:
a) Sám bodový systém je v pořádku, funguje v řadě zemí ve stejné či podobné formě a rozdíly jsou pouze v nastavení. Zdá se však již dnes, že
aa) bodů je málo
ab) nastavení zejména v porovnání závažnosti jednotlivých přestupků je špatné (např. parkování, parkování na místě pro invalidy atd.)
ac) "navracení" bodů je pomalé, resp. velmi nízké a demotivuje
b) Svěření oprávnění ke kontrolám celníkům a především městským strážníkům je naprosto nesystémové a doslova nesmyslné. U celníků (a tady je nutno jít i za hranice silničního zákona) jde nepokrytě o vymýšlení práce pro tisíce mužů a žen, kteří jsou po zrušení hraničních celních kontrol zbyteční a které měl stát prostě propustit, protože tak se chová každý správný hospodář. U strážníků jde o jednoznačné vybočení ze zákonného vymezení účelu těchto orgánů a protože zákonodárci skutečně ulítli, je nutné apelovat na starosty a primátory, aby omezili působení městských policií na minimum a jen na takové činnosti, aby se týkaly ochrany veřejného pořádku (zjevné případy nesprávného parkování v místech, kde takové chování řidičů ohrožuje plynulost a bezpečnost provozu na pozemních komunikacíchm, ohrožuje zdraví a majetek třetích osob, znemožňuje zásobování obchodů, nemocnic atd.). Dalším polem, kde je místo pro městské policie, je ranní a odpolední kontrola u přechodů pro chodce před základními školami a místy, kde se koncentrují děti. Je doslova úchylné, aby si - jak se už děje - některé radnice dokonce na úvěr kupovaly zařízení na kontrolu rychlosti, rozšířovaly nákup "botiček" anebo nové odtahové vozy a doslova odtahovaly auta kde se dá a v situacích, kde drobné porušení pravidel nikoho neohrožuje a nikomu nevadí. V zahraničí, a to nejen na jihu v Itálii či Španělsku, ale i v Německu například zákazy stání ve večerních hodinách, kdy se doprava uklidňuje, policie prostě nehlídá a toleruje parkování. Jestliže radnice (s dopomocí zákonodárců) doslova začínají honit své občany podle nové právní úpravy, pak slovo úchylné, které jsem použil, je naprosto na místě.
c) Omezení rychlosti v obcích a na dálnicích či silnicích pro motorová vozidla je v zásadě správné, avšak jsou tu určitá ale, která by měl nový parlament - sejde-li se ovšem kdy - napravit.
ca) Úvaha o možnosti na určitých úsecích dálnic či rychlostních silnic nebo celých dálničních tazích zvýšit povolenou rychlost je v zásadě správná a 150 km v hodině určitě nic špatného nezpůsobí a jen na určitých úsecích (komplikovanější nájezdy nebo zatáčky s menším perimetrem) by byla umístěna omezení na 130 či 120. Německé dálnice jsou se svou neomezenou rychlostí důkazem, že zde ani náhodou není vyšší nehodovost než v jiných zemích, ale dálnice jsou zhusta kvalitnější, s větším množstvím jízdních pruhů atd. Naopak země s velmi nízkou rychlostí na dálnicích (Dánské či Švédsko) nevykazují výrazně lepší statistická čísla nehod
cb) Na ostatních komunikacích by byla vhodnější rychlost 100 km/h a opět v nebezpečných či nepřehledných úsecích by měla být snižována dopravním značením
cc) Je třeba zavádět pevné radary s kamerami, řádné značení o takových radarech, elektronické informační systémy o aktuální rychlosti vozidel. Naprosto nepřípustné je tradiční záludné a nesmyslné schovávání se policistů za keři, stromy, zatáčkami, budovami, na vedlejší cestách, skrývání radarů na všech možných a nemožných místech s jediným cílem - nachytat řidiče v nedbalkách. Cílem je přece prevence (Bambas a Šimonovský o ničem jiném nemluví a snad ani nesní), snižování nehod a výchova řidičů a postih musí nastoupit až tehdy, kdy se férově vedená pravidla hry porušují - pak musí být a v blízkém civilizovaném zahraničí také bývá - postup nesmlouvavý. Ve slušných zemích se policista neschovává jako pitomec, ale je pěkně zdálky vidět a dává svou přítomností jasný signál - tady jsem a podle toho se člověče chovej a buď rozumný, jinak bude zle. S tím by jednou provždy měl být konec a na tom bychom měli u policie, kterou si zatraceně draze platíme z daní, měli trvat. A Z. Bambas by měl slézt ze stromu zpět na zem a začít dopravní policisty v tomto smyslu cepovat, pokud je ovšem schopen se zbavit sám těchto nedůstojných a trapných návyků
cd) Tolerance odchylky je správná a logická, protože prostě technické parametry radarů a tachometrů to odůvodňují. V obcích méně - tam by 5 km/h mělo postačovat, mimo obce 10 km/h. Platí to oficiálně v Rakousku, kde jsou jinak velmi přísné předpisy a funguje to dobře. Řidiči jezdí disciplinovaně "trochu přes" a vládne naprostá spokojenost. Nulová tolerance je v tomto kontextu naprostý nesmysl a lze s povděkem kvitovat, že policejní praxe již dnes v radě případů k tomu tenduje. Při aplikaci každého právního předpisu je nutný - vedle znalosti zákona - i rozum. Pokud však policie nesjednotí přístup, bylo by špatné, aby vládlo jiné právo v Karlovarském kraji a jiné v Libereckém. Daleko správnější by bylo takovou toleranci zavést novelou (novelou novely a novelou novely novely)
ce) Přísnější trestání překračování rychlosti nad tolerovanou odchylku je správně tvrdé a v Německu a Rakousku a nově i v Itálii poslední dobou funguje velmi dobře a nemá smysl si zastírat, že hrozba pokutou a ztráta řidičského oprávnění na určitou dobu je tím jediným prostředkem, který vede ke kázni při dodržování rychlosti. Sám od zavedení 50 km/h v obci před lety jsem si na sobě vyzkoušel, že taková jízda se dá bez následků na duši a nervech rychle naučit a zažít. Nedělá to problém nikomu, s výjimkou agresivních nebo namyšlených pitomců, kteří mají dojem, že když pojedou pomalu, tak nežijí.
cf) Výše pokut je ovšem obecně opravdu nasazená zbytečně vysoko a neodpovídá průměrným výdělkovým možnostem občanů. Příklad bychom si měli vzít z poměru výše pokut k běžným výdělkům v Německu a Rakousku, kde jsou nastaveny daleko proporcionálněji. Ztráta bodů a hrozba ztráty oprávnění řídit motorové vozidlo je daleko lepší trest a více motivuje k dodržování předpisů, než brutální pokutování a je jednoznačné, že se cílem stalo vylepšení rozpočtu policie a měst. Je nepřípustné, aby stát dále "zdaňoval" své občany nesmyslně vysokými pokutami často za banální přestupky a některé sociální skupiny pokutováním zbídačoval. Kde zůstalo sociální cítění socialistů a bolševiků? Vysoké pokuty mají místo jen u malého množství opravdu vážných přestupků ohrožujících zdraví, životy a majetky osob.
d) Prostor pro korupci u policistů, střážníků a celníků se pochopitelně nyní rázně rozšířil, ale to nemůže být důvod pro zrušení nové úpravy. Hrozba zadržení řidičského oprávnění anebo rozumně stanovená a zaplacená pokuta na místě prostě funguje lépe, než nějaké popotahování ve správním řízení s často nulovým koncem. Je nutné, aby policie s korupcí bojovala, řidiči aby znali dobře svá práva a povinnosti policistů, kteří je kontrolují, dovedli si je hájit a prostě policii nekorumpovali. Je jednoznačně prokázané, že před lety zavedená úprava, kdy policisté sami nemohli pokutovat a zadržovat řidičská oprávnění, vedla téměř k anarchii na silnicích. To bychom museli kvůli nebezpečí korupce zrušit téměř vše v tomto státě - jsme to především my sami, kdo korupci podporujeme, tak proč ten povyk?
e) Nulová tolerance u alkoholu je rovněž nesmysl a velký omyl a praxe zemí, kde se alkohol ve větší či menší míře (od 0,5 až po 0,8 promile) toleruje, ukazuje, že se nic zvláštně negativního neděje. Poctivé statistiky již dnes uvádějí, že alkohol není ani na prvním, na druhém ba dokonce ani na třetím místě příčin dopravních nehod a zejména ty nejzávažnější, kde lidé přicházejí o životy, nemají až na naprosté výjimky s alkoholem za volantem nic společného. Příčinou je agresivní způsob jízdy, nesprávné předjíždění zejména na nepřehledných místech a před horizontem, nepřiměřená rychlost, přeceňování řidičských schopností, nerespektování přednosti v jízdě a nerespektování značení k zastavení před vjezdem na hlavní silnici atd. Hysterické hájení absolutní nuly, kdy se nepřipouští obecně známé, že kromě osob s určitými chorobami vypití jednoho piva nebo jedné sklenky vína k obědu nebo k večeři schopnosti bezpečně řídit neomezují, je bohužel českomoravským folklórem a důsledkem absolutní nedůvěry státu ve své občany, kteří si jej platí. V této souvislosti se vždy objevují názory, že stačí jen malá tolerance a hned budou lidé zneužívat takové benevolence. Tak především je nutné nejprve takovou toleranci zavést a po roce vyhodnotit, co to způsobilo a ne předem zpovykaně dělat z lidí nesvéprávné alkoholiky, kterým 1 nebo 2 povolená piva vlejou krev do žil a dají si jich dalších 6. Platí totiž již prověřené - kdo si zvykl řídit poté, co si více nebo méně vypil - to dělá léta a bude v tom, možná nyní zadrženě, praděpodobně pokračovat dál a nulová tolerance, která tu je bohužel od nepaměti, na tom nic nezměnila. Nasazení trestného činu od hranice zhruba 0,8 promile je krok zpět a praxe to ukáže. K ničemu to nepovede, jen určitý počet osob bude mít za banální množství alkoholu popsaný rejstřík trestů a budou zbytečně kriminalizováni, ačkoli nikoho a nic neohrozili. Náš stát se nikdy nepoučí z praxe v sousedních zemích a myslí-li si někdo, že například Bavoři nepijí za volantem, tak se hluboce mýlí - těm bych však doporučil, aby se podívali na bavorské statistiky nehod, tu bychom jim měli závidět.
f) Města a obce musejí přizpůsobit často nesmyslné omezování rychlosti novým pravidlům a nevnášet zbytečnou nervozitu do řad řidičů. Známe všichni spoustu míst, kde jsou omezení na 50 km/h a méně naprosto neodůvodněně (například na rovných a přehledných úsecích) a naopak nejsou tam, kde by to bylo žádoucí. Každé město a obec by měly urychleně přezkoumat správnost značení nejen rychlosti, ale i omezení parkování a limitovat je, když už nic jiného, tam, kde to jen trochu jde, napřiklad časovým určením, tj. dodatkovým svislým značením (např. od 7.00 do 18.00 hod. apod.). Je nutné také redukovat často nepřehledné a nelogické značení, podle kterého se v řadě případech snad ani nedá předpisově jezdit. Dopravní značení má sloužit prevenci před nehodami a škodami na zdraví a majetku, má přispívat k plynulosti provozu a ne terorizovat a zbytečně omezovat řidiče, který to už tak nemá v hustém provozu lehké. Kromě toho by stát a obce měly daleko více prostředků věnovat výstavbě parkovacích domů a podzemních garáží a nebo motivovat investory, aby takové stavby realizovali a vytvářet v územním plánování a při vydávání veřejnoprávních rozhodnutí příznivé podmínky pro tento potřebný druh investic (stačí se jen kouknout za blízké hranice Saska nebo Bavorska).
g) Daleko větši prostor je nutno vytvořit pro domluvu a vyřízení případu drobných přestupků napomenutím. Naopak u zvláště závažných případů je nutné, aby správní orgány důsledně doručovaly a trestaly, využívajíce všech právních prostředků, aby takoví lidé, kteří ohrožují ostatní někdy již v okamžiku, kdy usednou do vozidla, nezůstali bez trestu. To vyžaduje ovšem dobré vzdělání dopravních policistů a vynikající znalost předpisů jak u policie, tak i u pracovníků správích úřadů.
h) Je nepřípustné, aby policie v místech, kde se změní dopravní značení ze dne na den, začala provádět kontroly a pokutovat. Je to nečestné a daňový poplatník si to nezaslouží. Policie má sloužit a v takových případech nejprve upozorňovat, domlouvat a přesvědčovat. Až po čase je na místě vynucovat kázeň v takovém místě tvrdšími prostředky.
Jsem názoru, že přes všechny výhrady (respektive hlavní výhrady), které jsem shora uvedl, se podle nových předpisů jezdit dá a musí. Nešťastný Paroubkův výrok o jakési amnestii je nejen mimo právní realitu, ale přímo škodlivý. Ten zákon platí a měl by to vědět především dosluhující premiér, jehož řidič ovšem jezdí jako dobytek, a proto možná hoch zapoměl na dobu, kdy byl běžným účastníkem džungle, které se říká "provoz na pozemních komunikacích". A na samý konec všem bijcům nové úpravy, kteří ji tepou od A až po Z vzkazuji přátelsky: Enem se z teho neposérte.
Autor je právník
