Deset let je dlouhá doba; děti, které se narodily okolo listopadu 1989 a v době tvorby zákona byly školou povinné, jsou už plnoleté, studují, pracují, ujímají se hospodářství. Uvažují realisticky, ptají se, co jim jejich majetek, včetně půdy coby honebního pozemku, vynese. Nebo může vynést.
V prvním březnovém týdnu uveřejnil časopis Respekt „Dobrodružný příběh bitvy o oboru Radějov“. Článek je pozoruhodný už samotným sdělením, že vedení MZe a LČR už v roce 2007 pilně pracovalo na tom, aby se 1100 ha daňčí obory v chráněném území Bílých Karpat a patřících státu mohlo prodat miliardáři Leoši Novotnému (těsně před krizí prodal své konzervárenské podniky Hamé a další za 4,5 miliard Kč islandské firmě). Oficielně šlo o arondaci – neoficielně je prodával stát s 52miliónovým prodělkem. Pozemky v oboře měly cenu 419 miliónů, šest pozemků „měněných“ panem Novotným, 367 miliónů. Když vezmeme v úvahu svědectví pana Knetíka z případu Drobil (ODS), že se v Lesích ČR kradlo za bílého dne, a to právě od roku 2007, kdy se pan Drobil stal předsedou dozorčí rady LČR a dnešní náměstek ministra zemědělství Ing. Jiří Novák (ODS) ředitelem LČR, začínají se rýsovat docela zajímavé souvislosti. A připočteme-li k tomu fakt, že pronájem obory získal pan Novotný za ministrování dnešního předsedy ČMMJ, hejtmana a senátora Jaroslava Palase (ČSSD), který spolu s úřednickým ministrem Šebestou patří mezi kamarády a časté lovecké návštěvníky obory pana Novotného, rýsuje se docela zajímavý obrázek dnešních mysliveckých kmotrů. A to napříč politickým spektrem.
Pro vlastníky honebních pozemků je však tento příběh i jinak velmi poučný. Žádný miliardář nepřišel ke svému majetku, aniž by musel počítat „co mu to vynese“. Pomineme-li zisk z prodeje dřeva, vynáší honitba sama. Buď prodejem zvěřiny, poplatkovými lovy, hony, nebo lukrativním pronájmem. Továrníci, obchodníci, politici, a to i z té nejvyšší politické a obchodní sféry, dobře vědí, že po odstřelu parádního trofejového srnce, jelena či daňka je úspěšný střelec ochoten uzavřít pro něj i velmi nevýhodnou obchodní smlouvu. Tisícikorunový roční nájem za hektar dobré honitby není nereálná cena…
Některá honební společenstva – vlastníci honebních pozemků – si to začínají uvědomovat. Dosavadní pětikorunové roční nájmy za hektar honitby jsou pro ně minulostí a prozíravě už dnes oznamují mysliveckým sdružením, že po vypršení desetileté nájemní smlouvy novou neuzavřou. Buď budou hospodařit sami, nebo vypíší o nájem soutěž. A pronajmou tomu, kdo dá víc, kdo se bude o zvěř lépe starat, kdo sníží přemnožené stavy lišek a kun, kdo zamezí škodám na polích i v lese apod.
Zatím jsou takto uvažující společenstva v menšině. Stále je převážná většina těch, kterým se podařilo namluvit, že honitba je prodělečný „koníček“ a že i ta příslovečná pětikoruna za hektar a rok je vlastně až moc. Na druhé straně je však nervozita i u mysliveckých sdružení. Velké, několikatisícové honitby se mohou rozpadnout, jejich majitelé je pronajmou třeba i několika soukromníkům a na dosavadní pány honiteb nezbyde ani oněch 500 ha minimálních honiteb. Začínají sondovat: nebylo by opravdu lepší otevřít zákon 449/01Sb. a snížit minimální výměru honitby? Aby se dostalo i ně?
A o otevření zákonu se začíná vážně hovořit i na nejvyšších místech naší politiky. Je však nutné zdůraznit, že snížení minimální výměry honiteb není to nejdůležitější, co by se mělo v zákonu změnit. Především by se mělo zrušit znění novely tohoto zákona z roku 2002, kterou bylo jednak porušeno domluvené desetileté moratorium (navrhli a odhlasovali ji tím nejtěsnějším rozdílem především poslanci ČSSSD a KSČM, a to po odmítnutí Senátem), vrátit § 22 do původního podoby, podle které se musí valná hromada honebního společenstva scházet nejméně jednou za rok a každý člen musí obdržet pozvánku s programem a vyčíslením ekonomiky společenstva. Dále je zapotřebí zrušit v § 23 možnost, aby se předsedou honebního společenstva (honebním starostou) mohl stát i nečlen společenstva (tedy člověk, který nevlastní v honitbě ani ar honebního pozemku, ale může za společenstvo suverénně jednat) a změnit § 27 o majetku honebního společenstva. Podle něj :
„ 1) Honební společenstvo odpovídá za své závazky celým svým majetkem. Členové honebního společenstva ručí za závazky honebního společenstva.
2) Příjmem honebního společenstva mohou být - a) příjem z využití společenstevní honitby na vlastní účet, b) příjmy z pronájmu společenstevní honitby, c) dary a dědictví, d) půjčky a úvěry a úroky z vkladů, e) jiné příjmy, stanoví-li tak zvláštní zákon.“
Patrně je to jediný zákon na světě, který umožňuje, aby člověk neručil za dluhy, které nadělá, a naopak aby mohl exekutor komukoliv zkonfiskovat majetek za dluhy, které bez jeho vědomí udělal někdo jiný.
To je, oč tu běží především. Samozřejmě, celý zákon je špatný, jeho novela je již připravená a může dojít i na zmenšení minimálních výměr. Ale hlavně je třeba zamezit uzákoněnému rozkrádání. Jenže – musíme do toho jít sami. Prodej 1100 ha lukrativní honitby s 52miliónovým prodělkem pro stát, a to s požehnáním nejvyšších státních úředníků, ukazuje, že vše je možné v republice České. Krádeže za bílého dne se nemusejí týkat jen majetku státu!
Sdružení vlastníků honebních pozemků v ČR