Definitivní verdikt za nepoznaný infarkt a následné úmrtí se stanovením odškodného pro pozůstalé ve výši 2,7 milionu Kč. Tolik soud v Plzni. Jsou opravdu vinny jen zmíněné dvě lékařky?

Podle zveřejněných zpráv došlo k úmrtí 45letého pacienta shodou nešťastných náhod. Mladá lékařka na příjmové ambulanci s roční praxí nevyhodnotila správně křivku EKG a starší lékařka tento nález nezkontrolovala. Pacient byl poslán domů a následný den zemřel na infarkt myokardu. Tolik suchý popis tragického omylu před čtyřmi lety, který nyní uzavřel soud se stanovenou výší odškodného manželce a dítěti.

Z praxe soudního znalce vím, že podobné tragické konce jsou vždy na konci řetězu několika po sobě jdoucích událostí, které na první pohled nevypadají vážně, nicméně jistá souhra může znamenat podobné fatální vyústění. V drtivé většině je omyl jednoho lékaře napraven dalším vyšetřením, malý příznak, který sám o sobě nic neznamená, je v souvislosti s laboratorním testem posléze vyhodnocen jako závažný atd. Sled podobných chyb a přehlédnutí bývá takto zastaven a nepokračuje. V meritorním případu bohužel nemocný takové štěstí neměl.

V současné době (tedy i před čtyřmi lety, neboť personální krize ve zdravotnictví je dlouhodobý proces, který se bude ještě několik let zhoršovat) je situace taková, že na příjmové ambulanci (centrálním příjmu) slouží neatestovaný lékař, který má být pod dozorem staršího, jenž je dostupný na zavolání a případnou konzultaci. Tento starší lékař má samozřejmě další povinnosti, jako třeba dohled nad jednotkou intenzivní péče, konziliární službu na jiných odděleních apod. Představa filozofujícího lékaře, který na inspekčním pokoji takto svádí prsatou sestřičku k hrátkám, je opravdu jen filmové klišé zásobující diváky komerčních televizí. Ve skutečnosti je onen lékař rád, že se mu podaří usnout na 2-3 hodiny, aby další den nevypadal jako po flámu.

Personální nedostatek řeší ředitelé zdravotnických zařízení obcházením Zákoníku práce, lékaři často slouží i v jiných nemocnicích, kde jsou bráni jako externisté, často slouží jako OSVČ, přičemž mají plný úvazek v nemocnici, atd.

Dalším negativním faktorem je zcela neomezený přístup pacientů do ambulancí těchto centrálních příjmů, kam se dostavují s absolutními banalitami, které by zvládli sami, případně jistě další den u svého praktického lékaře. Žádný lékař si nedovolí tohoto příchozího vyhodit bez vyšetření, což zase samozřejmě stojí čas a přinejmenším základní laboratorní vyšetření. Pak se stane, že vystresovaný, nevyspalý a nezkušený lékař přehlédne varovné příznaky třeba na EKG křivce, což má pro nemocného fatální důsledky. (Protestující chci upozornit, že je docela rozdíl, jestli onu křivku prohlíží lékař odpočatý u stolu ve své pracovně, který má dost času se věnovat jejímu popisu, nebo unavený lékař ve 2.30 hod. ráno v situaci, kdy v čekárně vyvádí opilec s rozbitou hlavou či simulant, kterému se nechce na ranní šichtu a lékaře zasype kvantem informací.)

Tímto článkem nijak neomlouvám lékařky, které zavinily smrt člověka. Jen chci upozornit na to, že rychlé soudy nebývají vždy úplně spravedlivé a že laická veřejnost by měla znát všechny okolnosti spojené s pohotovostní službou.

Na závěr bonbónek. Jedna Češka pracující v Dánsku (legálně se zdravotním pojištěním) se odhodlala po dvou dnech bolestí v zádech navštívit třetí den zdravotní pohotovost v nemocnici. Zde se jí na recepci zeptala nějaká žena (nikoli lékařka), jaký má problém. Po sdělení, že ji bolí záda, byla poslána do kabinky číslo 3, kde byl telefon. Zde se odehrál následující rozhovor.

Muž na drátě (nebylo jasné, jde.-li o lékaře): „Co vás bolí?“
Žena: „Záda.“
Muž na drátě: „Jak dlouho?“
Žena: „Třetí den.“
Muž na drátě: „Šíří se bolest do dolní končetiny?“
Žena: „Ne.“
Muž na drátě: „Máte problém s močením?!“
Žena: „Ne.“
Muž na drátě: „Tak si vezměte tabletku brufenu.“
A zavěsil.

Zajímalo by mne, jak by na podobný způsob první pomoci reagoval český pacient. Myslíte, že by se v klidu odebral domů?