Bývalému ministrovi informatiky Vladimíru Mlynářovi a jeho souputníkům hrozí, že budou znova vtaženi do soukolí nevyzpytatelného mlýna justice. Po trýzni, kterou jim přinesl rozsudek senátu Silvie Slepičkové z Městského soudu v Praze, přišla úleva zproštěním obžaloby v odvolacím řízení u senátu Pavla Zelenky na Vrchním soudu v Praze. Vladimíru Mlynářovi a jeho druhům není ale ještě dáno, aby na nemilé setkání s justicí začali zapomínat: nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká podala proti zprošťujícímu rozsudku dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.

Zpráva nevyvolala velký mediální ohlas. Není na ní ostatně zdánlivě nic zvlášť zneklidňujícího. Je sice poněkud překvapující, protože až dosud byli státní zástupci ve srovnání se soudkyní Silvií Slepičkovou vůči Vladimíru Mlynářovi a jeho spoluobžalovaným docela shovívaví, ale na druhé straně je třeba vzít v úvahu, že rozdíl mezi prvostupňovým a odvolacím rozsudkem je nápadný. Docela chápu nejvyšší státní zástupkyni, že nechala rozsudek vrchního soudu přezkoumat v dovolacím řízení, aby vyloučila případné podezření na jeho ovlivnění politickými vztahy bývalého ministra. Věřím, že Nejvyšší soud ČR dovolání nevyhoví.

Rozhodnutím podat dovolání v této kauze projevila paní nejvyšší státní zástupkyně jen o něco menší obezřelost, s jakou kdysi vyzvala ministra spravedlnosti, aby podal Nejvyššímu soudu ČR stížnost proti jejímu zlopověstnému rozhodnutí ve věci Jiřího Čunka. Je škoda, že Jiří Pospíšil její výzvě nevyhověl, ve věci by bylo jasno. Buď by dnes Renáta Vesecká nebyla nejvyšší státní zástupkyní, nebo by Marie Benešová neměla věcný důvod pokračovat v úvahách o justiční mafii. Nejvyšší soud ČR je vysoká justiční autorita, po jejímž výroku by měly ustat úvahy o ovlivnění rozhodování soudu, státního zástupce či ministra spravedlnosti korupčními vztahy, je proto rozumné v kritických situacích se na něj obrátit.

Nicméně malá pochybnost zde přece jen je. Vladimír Mlynář a jeho druzi nejsou jedinými zproštěnými po odvolání. Řízení před odvolacím soudem bylo v jejich případě vedeno korektně, bez zjevných procesních pochybení a ke zproštění přispěl i žalobce umírněným postojem. Znám ale podobný proces proti významnému obžalovanému, který proběhl o něco dříve, v němž se odvolací soud dopustil hrubého procesního poklesku: nepředvolal k řízení poškozeného-korunního svědka obžaloby a k zprošťujícímu rozsudku dospěl hlavně tím, že jeho čtenou výpověď z prvostupňového řízení prohlásil za nevěrohodnou. Důvod k přezkoumání postupu odvolacího soudu v dovolacím řízení zde nepochybně byl, ale paní nejvyšší státní zástupkyně jej neviděla Jako by chtěla dokázat platnost úsloví, že spravedlnost je slepá.

V posledně jmenovaném případě uchránila zproštěného obžalovaného před dosti pravděpodobnou změnou rozsudku v jeho neprospěch. Znám ale jiná její rozhodnutí, která „zachránila kůži“ podezřelým, již se nakonec ani nedostali před soud. Nejznámějším z nich, ale nikoli jediným je Jiří Čunek. Pokud pak její rozhodnutí dovolat se v neprospěch Vladimíra Mlynáře & spol. posuzuji na pozadí zmíněných kauz, vnucuje se mi otázka, proč právě v jeho případě má justice dostat příležitost přece jen je dostat do vězení.