Neviditelný pes

PRÁVO: Misericordia

17.6.2016

aneb Herman Göring radí...

Bylo to koncem 70. let, když bylo do SRN uneseno z ČSSR dopravní letadlo. Mladý únosce požádal o politický asyl, ale protože to bylo po Konferenci o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE), neměli to únosci letadel již tak snadné. Německá strana projevila ochotu vrátit unesené letadlo i s únoscem zpět do ČSSR, ale s výhradou splnění extradičních podmínek, tj. především podmínky, že únosce nebude u nás potrestán vyšším trestem, než který pro daný čin stanovuje západoněmecký trestní zákon. To bylo sousto pro komunistickou propagandu, pamatuji si úvodník v Rudém právu, kde se autor rozhořčoval nad tím, že si nenecháme revanšisty diktovat, jaký trest uložíme únosci.

Bylo to v době, kdy se v naší advokátní poradně konala ideologická nalejvárna, ve které nám strana vysvětlovala, co si máme myslet o amerických raketách středního doletu a nebezpečí západoněmeckého revanšismu. Lektor z Obvodního výboru KSČ využil únosu a nestydatého požadavku západoněmecké justice, aby dštil oheň a síru na Německou spolkovou republiku. Kolega JUDr. Šebek to nevydržel, povstal a přečetl soudruhovi lektorovi stejné extradiční ustanovení z našeho trestního socialistického řádu. Lektor se zarazil, mlčel a pak řekl kouzelnou větu: „Podívejte se, soudruzi, není zákon jako zákon, musíte se na věc dívat třídně.“ Od té doby vím, že zákon je jedna věc a třídní zákon druhá věc. Prostě chce to správný výklad. Takový, jaký používají dále uvedení autoři návrhu na zdanění církevních náhrad.

Vzpomněl jsem si na tuto příhodu, když v poslední době přišel jihočeský hejtman Zimola z ČSSD s návrhem, aby byly dodatečně zdaněny majetkové náhrady, které byly parlamentem odhlasovány jako náhrada za komunisty konfiskovaný majetek církví. K tomu se přidala samozřejmě i KSČM a také po dodržování pravidel volající hnutí ANO.

Velké části veřejnosti se tento návrh líbí, autoři návrhu jím získávají voličské hlasy a nikdo nepomýšlí na to, že takový požadavek je protiústavní. Proč? Protože všechny dosavadní restituční zákony, ať již zákon o zmírnění majetkových křivd č. 403/90 Sb. o zmírnění majetkových křivd, zákon č. 87/1991 Sb. o mimosoudních rehabilitacích, zákon č. 229/91 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a zemědělskému majetku nebo zákon č. 212/2000 Sb. o zmírnění některých majetkových křivd způsobených holocaustem (o vydání židovského majetku) neměly žádné ustanovení o zdanění vydaného majetku či poskytnutého odškodnění, o jeho dodatečném zdanění ani nemluvě. Pokud by se tak mělo stát u vráceného církevního majetku, bylo by to porušení rovnosti, práva na rovnost všech před zákonem. Stanovuje to Listina základních práv a svobod, součást Ústavy. Pokud by zákon o zdanění vydaného církevního majetku či poskytnutého odškodnění byl vydán, ústavní soud by ho musel zrušit. I při argumentaci něčím tak svatým, jako je Ústava, si nemohu odpustit citaci výroku Jana Wericha: „To je blbý, to se bude líbit.“ Především mnoha voličům ANO, většině voličů ČSSD a všem voličům KSČ. Jistě i jiným. Jak hluboko je zakořeněno přesvědčení, že krást je legální a když už se něco musí vrátit, tak se z toho zase něco sebere, dosvědčuje skutečnost, že ani právní spiritus agens ANO, profesorka Právnické fakulty JUDr. Helena Válková proti tomuto nápadu vedení ANO neprotestovala. A dokonce ani profesor ústavního práva JUDr. Zdeněk Jičínský, který před několika dny publikoval na Neviditelném psu článek na toto téma, se mu věnoval jen v politických souvislostech se vztahem k politickým stranám – o protiústavnosti ani slovo!

Jakkoli je současný demokratický režim na hony vzdálen režimu nacistickému, asociovala mi s výše uvedeným nápadem dodatečného zdanění jedna historická událost. Dne 7. listopadu 1938 mladý židovský exulant Herschel Grynszpan, ve snaze pomstít svého deportovaného otce a perzekuci Židů, zastřelil velvyslaneckého radu německého velvyslanectví v Paříži Ernsta von Ratha, když se mu nepodařilo proniknout k německému velvyslanci hraběti Johanesu von Welczeckovi. Byla to osudová mýlka, Rath byl totiž silně protinacistického smýšlení a odpůrce pronásledování Židů. Následně vypukl nejhorší pogrom v dějinách Třetí říše. Celé Německo bylo pokryto střepy z rozbitých výloh židovských obchodů (proto tento pogrom vstoupil do dějin jako Křišťálová noc), došlo ke „spontánním“ demonstracím a k zabíjení Židů. Pod vedením Heydricha vzplály synagogy, židovské domovy a obchody. Jen škoda z rozbitých výloh dosáhla 5 milionů marek a celková škoda činila přibližně 25 milionů marek. Kromě vlastních obchodů židovských majitelů byla převážná výše škody způsobena nežidovským majitelům budov, nemovitostí a zboží. Pověřenec německých pojišťoven Hilgard upozornil Hermana Göringa, že tato škoda přivede k bankrotu řadu pojišťoven. Hilgard zdůraznil, že pokud nebude škoda na pojištěném majetku uhrazena, lidé doma i v zahraničí ztratí důvěru v německé pojišťovny. Göring věc vyřešil - pojišťovny náhrady vyplatí, ale tyto náhrady budou konfiskovány státem, který z tohoto konfiskátu vrátí část náhrad zpět pojišťovnám. Nevím, jestli autoři zdanění náhrad za církevní majetek znají tento Göringův trik, ale jejich dodatečné zdanění se mu podobá.

Jsme již právním státem, nebo jsme teprve na cestě k němu? Právníci o to vedou spory, většina z nich je názoru, že tato proklamace zakotvená v Ústavě je jen nedosaženým vzorem.

Pokud se teprve právní stát rodí, pak byl zabit již proslulými činy nejvyšších ústavních činitelů, prezidentem Zemanem a premiérem Sobotkou. Pan prezident zesměšnil soud, který jej zatím nepravomocně uznal povinným v zastoupení prezidentské kanceláře k omluvě za svůj výrok o F. Peroutkovi. Pan premiér prohlásil po pravomocném výroku soudu, který uznal jeho stranu povinnou zaplatit JUDr. Altnerovi částku 337 milionů korun, že jeho strana bude přísně respektovat zákony této země, ovšem dodal, že ČSSD rozsudek Městského soudu neuznává, protože je nespravedlivý a nemorální. Dodejme – pravomocný rozsudek! Abych nevypadal jako kverulant, dovolím si se svolením autora ocitovat několik vět z článku Zdeňka Jemelíka, známého právního komentátora Neviditelného psa:

Na listopadových shromážděních lidu v r. 1989 jsme snili o životě v demokratickém, právním, suverénním státě. Od té doby se postupně ze snu probouzíme do syrové reality a drsnost probouzení se stále zvyšuje.

O rozbití snu o právním státě se v těchto dnech zasloužili dva čelní představitelé státu: prezident republiky Miloš Zeman a předseda vlády Bohuslav Sobotka. Oba se urážlivě vyjádřili o soudních rozhodnutích a soudcích, kteří jim nevyhověli. Dali tak najevo přesvědčení, že rovnost sloupů státní moci je pouze bajka pro důvěřivé občany, když pravda je taková, že z pohledu z výšin jejich postavení v hierarchii orgánů moci výkonné, soudy stojí kdesi hluboko pod nimi.

Doznali se k názoru na nerovnost postavení občanů ve vztahu ke spravedlnosti. Zatímco po obyčejných občanech se žádá, aby se k soudům chovali uctivě a plnili bez odmlouvání jejich pravomocná rozhodnutí, pro ně to neplatí; záleží toliko na jejich úvaze nekompetentních povýšenců, zda uznají soudní rozhodnutí za zavazující. Samozřejmě očekávají, že vyšší soudní instance vyhoví jejich opravným prostředkům, i kdyby běžným stěžovatelům za stejných okolností nevyhověly, a chovají se podle toho. Přisuzujíce si nárok na výjimku z pravidel, podle nichž se řídí vztah běžných občanů k moci soudní, popírají platnost základního znaku právního státu: rovnosti občanů před zákonem a před orgány vynucování práva. Jsou přece něco více, než obyčejní smrtelníci, proto se jich pravidla netýkají. Jejich vzkaz občanům je jasný - právo je na straně toho, kdo má moc.

Ve středověku se k dobíjení poraženého protivníka používala dýka zvaná misericordia. Použili ji i náš pan prezident a pan premiér. Protože oni mohou. My se můžeme jen dívat. Ale misericordia znamená i milosrdenství. U koho jiného je hledat než u kardinála, který se v osobě Miroslava Vlka vyjádřil k tématu našeho článku o zdanění církevních restitucí:

... Ale církve v těchto nedemokratických hrátkách stojí na straně práva a spravedlnosti a neměly by se nechat zatáhnout do těchto totalitních praktik, které se až příliš podobají způsobům z 50. let.

Toto pošlapávání demokratických principů naší společnosti se děje před tváří celé veřejnosti, za aktivní asistence pana prezidenta Zemana a dalších veřejně činných osob. A “lid” k tomu mlčí, protože to ladí s jeho mentalitou. Tady se nikdo neohlíží na právo, ale jedná a mluví podle toho, “co se mně líbí a co mně vyhovuje“. Takové jsou u nás právní jistoty, právní stav a demokracie.

Z textu je zřejmé, že pan kardinál příliš milosrdný nebyl.

Jeho předchůdce kardinál František Tomášek po svém návratu z Říma ze svatořečení Anežky České dne 12. listopadu 1989, jen několik dnů před pádem komunistického režimu, pronesl na adresu jeho představitelů: „Těmto lidem se nedá věřit.“ Platí to i pro prezidenta Miloše Zemana a premiéra Bohuslava Sobotku?



zpět na článek