Valachová uvěřila, že valach se v půli brodu nepřepřahá

Už toho i ve fotbalu pamatuji hodně, počínaje posledními zápasy světové legendy Josefa Bicana a tedy časů, kdy se za ligovou výhru bralo zdanitelných 200 Kč a kdy i reprezentanti museli chodit do práce.

Od té doby se vše výrazně změnilo, už je to méně o hře samotné a více o penězích. O částkách, z nichž se nezasvěcenému jenom zatočí hlava. (Tomáš Souček odcházel ze Slavie se základním měsíčním platem čtyři miliony Kč plus benefity 150 000 za vstřelený gól a 100 000 za gólovou nahrávku…) Z fotbalu se totiž i v našem postsocialistickém vykořisťovatelském prostředí stal pouhý podnikatelský záměr, stejně jako solární energetika. Pořídit si fabriku na fotbal a potom z toho co nejvíc vyždímat.

V současnosti není klíčovým zájmem funkcionářů vybudovat velký tým k potěše fanoušků, ale skupování mladých talentů z česko-moravsko-slezsko-afrických končin a obratem jejich vykšeftování na západoevropské trávníky. I když, pochopitelně, s jistým podnikatelským rizikem. Tak, jak si toho už dávno všimla jedovatá lidová slovesnost a jak si čas od času postěžují i všichni ti Křetínští, Tvrdíci či Peltové: „Trenér hráče uloví, a on pak hraje kulový…“

Bez peněz na plac nelez

Kdysi jich bylo na veškeré sportování kupodivu dost, i když neexistovali všelijak do dějů zaháčkovaní sponzoři. Československý svaz tělesné výchovy (ČSTV) rozděloval státní příspěvky, oporou byly zisky Sazky. Dnes je oficiálně financí na sport přebohatě, uložených především v trezorech Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT). V letech 2015-17 měla od nich klíče ministryně za sociální demokracii KATEŘINA VALACHOVÁ.

Jak prozradill MIROSLAV JANSTA, předseda České unie sportu (ČUS, nástupce ČSTV), byl finanční ´budget´ na podporu tělovýchovy na začátku roku 2017 (tedy za stávající ministryně) celkem 2,7 miliardy Kč, následně navýšený o další dvě miliardy. Což už je suma, s níž je radost podnikat a hlavně kšeftovat.

Tak se i stalo, jak prokázal nedávný soudní proces. Soudkyně v něm vynesla na první pohled dost tvrdé tresty: MIROSLAV PELTA, bývalý předseda Fotbalové asociace České republiky (FAČR) šest let vězení a pokuta pět milionů korun, jeho neveřejná kumpánka a milenka SIMONA KRATOCHVÍLOVÁ, bývalá náměstkyně MŠMT, ještě o půl roku ztráty svobody víc a dva milióny trestu. Právě ona totiž své funkce zneužívala, a fotbalovým bossem navedena a ovlivňována se státními dotacemi pro sport manipulovala.

Žádosti klubů, jednot či oddílů o poskytnutí dotací měla na ministerstvu podle daných kritérií vyhodnotit expertní komise, v praxi to ovšem fungovalo tak, že se obě poněkud vypelichané zanášející hrdličky slétaly v utajeném hnízdečku v domě na Senovážném náměstí (osvědčené tzv. konspirační byty používala už StB, tento si ovšem pro ´pracovní´ jednání oficiálně pronajala FAČR a neoficiálně ho platil sám sameček) a o tom, kdo jakou dotaci dostane čili nic tam během cukrování rozhodovali jenom oni. Netušili ovšem, že vše monitorují policejně nainstalované prostorové odposlechy.

O pláni, která neměla ve světě obdoby

Jako sportovního novináře mě už před lety bohatá historie nevelkého území letenské pláně, kterou by Praze mohly závidět i ty největší světové metropole, zaujala. Sportování zasvěcená prožila nejslavnější období od počátku 20. století až do vypuknutí druhé světové války. Zde v samém sousedství hrály a mezinárodní úspěchy dobývaly dokonce tři obávané týmy (vedle Sparty a Slavie také německý DFC) a sídlil nejlepší evropský hokejový klub LTC. Zde před sto lety vyrostl obří v Evropě největší stadión s klopeným oválem pro cyklisty a motoristy i dráhou pro dostihy koňské, velbloudí i pštrosí. Zde se zrodil nový sport česká házená, zde naše nedostižné oštěpařky a koulařky opakovaně překonávaly světové rekordy. Zde se uskutečnily Světové ženské hry a na slavná hromadná sokolská vystoupení se sjížděly desetitisíce cvičenců i diváků až z Ameriky. A mohl bych pokračovat.

Autor literatury faktu nemohl nechat takový námět ležet ladem. Realizaci jsem nakonec věnoval řadu let střídavým vysedáváním po archívech a poté u klávesnice. Do publikace Pražská Letná, obdivuhodné sportovní století 1860-1960 jsem nakonec na 480 stranách s tisíci fakty umístil téměř čtyři stovky fotografií a ilustrací. A pro osobní klid jsem se rozhodl ji i sám vydat.

Návštěva na adrese, kde umějí i šetřit

Výroba nebyla levná, jenom grafik přišel na třicet tisíc, a potom papír, tisk, vazba, obálka. Část nákladu převzal velkoobchod (knížka se prodává už šest let), dostat zpět další výdaje už jsem se musel snažit sám. Volil jsem cestu oslovení Letnou ´poznamenaných´ institucí a nabídl jim knížky za sníženou prodejní cenu pro jejich propagační účely. Uspěl jsem u většiny (s výjimkou fotbalu Sparty a Slavie), pro knížky si přijeli z radnice Prahy 7 (kam letenská pláň teritoriálně patří), z pražského magistrátu, z Českého olympijského výboru, pochopitelně ze sportovních klubů. Finančně jsem se postupně dostával na nulu.

Nejvíc jsem si ovšem sliboval právě od jednání na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. Logicky: vždyť na pláni s hadrákem začínala školní mládež, zatímco ti starší, studenti práv, zde založili Lawn Tennis Cercle (LTC). Na sletech cvičilo žactvo a dorost a vůbec to všechno tam kolem dokola byla samá tělovýchova. Přijal mě ředitel kanceláře ministryně, ubezpečil pomocí, za pár dní však mailem informoval v tom smyslu, že podpořit nějakou knížku o historii sportování mládeže ve skutečnosti není v zájmu jejich úřadu. Ukázalo se, že odkoupit za výhodných podmínek pár desítek výtisků jako propagační materiál či dárek pro zahraniční partnery a pochlubit se tak slavnou sportovní historií Prahy a tedy věnovat nějakých 15-20 000 Kč je suma pod rozlišovací schopnost a mimo zájem lidí této instituce. Prostě publikace, veřejně se ucházející o několik tisícovek (nota bene z fondu na propagaci a tím pádem neohrožující Peltovy záměry) byla v konkurenci s utajeným kšeftováním se stamiliony zákonitě ubohým outsiderem. Ano, tady ministerstvo skutečně ušetřilo…

Kolaps přesně uprostřed brodu

Právnička KATEŘINA VALACHOVÁ, jako kobyla premiéra Sobotky (přirovnání významově totéž, jako je např. Jaroslav Faltýnek koněm premiéra Babiše), byla v červnu 2015 ustanovena ministryní kultury, již sedmnáctou (!) v krátké historii České republiky. S osobní vyhlídkou na poklidné čtyřleté působení. Skutečnost však byla krutě jiná: již v polovině funkčního období v červnu 2017 ministerstvo opustila, dramaticky selhala, měla důvod podat demisi. Valachová příliš vsadila na tradované, že valach se uprostřed brodu nepřepřahá.

Odcházela s ostudou. S výčtem toho, co za pouhé dva roky stihla spáchat, ji v červnu 2018 vyprovodil její bývalý stranický kolega analytik MICHAL KRAUS ve shrnutí pro První Zprávy.cz. Tak alespoň stručně:

„Za dva roky Kateřina Valachová připravila český sport o tři miliardy korun. Systém financování, který nastavila, se stal pro kluby noční můrou… Osobně organizovala netransparentní, nesystémové, nespravedlivé a selektivní přidělování dotací mimo schválené dotační programy… Jeden příklad za všechny: Českému olympijskému výboru přidělila nezákonnou dotaci 76 miliónů Kč a posléze si od téhož ČOV nechala darovat značkové sportovní vybavení za desítky tisíc a navíc na úkor českého sportu sebou na olympiádu do Ria vzala i dvě kamarádky z ministerstva… Za posledních 28 let se na MŠMT vystřídalo celkem 21 ministrů, ale nikdo nenadělal ve financování tělovýchovy takový bordel.“

Zničila všechno, co fungovalo

A k tvrdému hodnocení se přidali i vrcholní tělovýchovní funkcionáři. MIROSLAV JANSTA, předseda České unie sportu (ČUS). „Stát dlouhodobě podcenil oblast financování sportu a právě ve funkčním období Kateřiny Valachové se celý systém zhroutil. Její neschopnost paralyzovala celý úřad.“ IVO KADERKA, prezident Českého tenisového svazu a evropské federace Tennis Europe na valné hromadě ČUS: „Způsobila totální chaos. Dělala si, co chtěla. Zničila všechno, co fungovalo, přivedla sport na pokraj bankrotu. I tak silný svaz jako tenisový si musel vzít úvěr pět milionů, aby přežil.“

Zatím vynesené tresty jsou opravdu přísné. Přitom ten, kde to spunktoval, kdo nad vším držel ruku a nesl odpovědnost, se nepříjemnostem vyhnul. KATEŘINA VALACHOVÁ vystupovala při soudním projednávání jenom jako svědkyně, a ve všem nechala přítelkyni, z níž udělala svou náměstkyní. A co víc, jak připomněl Ivo Kaderka: „Když byla ve vazbě, zemřel paní Kratochvílové otec a ona nemohla ani na pohřeb. Tyto dvě spolupracující státní úřednice si byly hodně blízko, dokonce sdílely jeden byt, ale hodila ji přes palubu jako prašivého psa. A nyní dál chodí po parlamentu, je placena z peněz daňových poplatníků, usmívá se jako Panenka Marie, třikrát týdně je v televizi a říká nám, jak bychom měli žít. Mně ta situace připadá neuvěřitelná.“

Tak tomu bylo skutečně až do nedávna. Kateřina Valachová už pár týdnů v parlamentu není, stejně jako sociální demokracie, kterou svým kriminálním počínáním výrazně pomohla dostat pod čáru parlamentního ponoru. „Není lepšího důkazu absolutního rozkladu politiky ČSSD, její totální personální vyprahlosti a neschopnosti současného vedení ČSSD tyto problémy jakkoli řešit, než současné působení Kateřiny Valachové v poslaneckém klubu ČSSD,“ napsal už v červnu 2018 Michal Kraus. A závěrem dodal: „Tak se nabízí možná spíše řečnická otázka, kterou si už dávno mělo začít klást vedení ČSSD: Kdo zastaví Kateřinu Valachovou?“

To my po třech letech už dnes víme: nikdo. Tato obskurní a nestydatá figura domácí politické scény oznámila, že se bude ucházet o prezidentský stolec. Pokud ano, bude nesporně morální ozdobou houfující se skvadry, která se hotoví na totéž.

(A tak už jenom závěrem osobní postesknutí autora: Kdo se potom diví, že do takového zásadního stomiliónového kšeftování ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy se finančně nemůže vejít podpora nějaká publikace o historii tělovýchovy naší školní mládeže.)