Bývalá policistka cizinecké policie Radka Kadlecová z Karlových Varů, odsouzená za braní úplatků, dostala milost prezidenta Václava Klause. Žena, která si udělala živnost z úřadu a parazitovala na bezmocných cizincích, kráčí domů, aby si v klidu užívala beztrestnosti.

Sporná prezidentská milost? Zaslouží si amorální úřednice, kašlající na všechny a mající na mysli jen svoji naducanou peněženku, takový pardon? Jakýpak to signál vysílá prezident národu? No jistě, zajímavé úvahy. Zvláště pokud tento článek vychází v novinách konzervativního střihu, bude čtenáře zajímat více než jedna podvodnice mediální dopad aktu milosti na veřejnost.

Že to vypadá hloupě, o tom asi není sporu. Dokonce můžeme krok pana prezidenta kritizovat – a kdo chce, může též nadávat mu do zkorumpovaných zastánců zlotřilého úřednictva. Ano, prostě můžeme si říkat a myslet, co chceme. A to je tak všechno, co můžeme, a ještě k tomu šoupat nohama.

Pardon někdy pro lumpa, jindy pro dobráka Institut milosti je a doufám i bude výsostným právem prezidenta a je a hlavně musí být výhradně na něm, jak jej použije, se zodpovědností pouze politickou. Justice je omylná a justiční omyl není žádnou výjimkou. Nejde ani o ty justiční omyly či pochybení, které vyplývají z prosté omylnosti soudů a soudců, státních zástupců a policistů, nejde o situace, v nichž je někdo odsouzen prostě proto, že proti němu svědčí nepravdivé důkazy či má pro svoji pravdu důkazů nedostatek.

Jde zejména o ty případy, v nichž se nelítostné právo potkává s lidským rozměrem věci či sociálních situací jednotlivce. Důvodem shovívavosti může být i politické pozadí činu. Smyslem aktu milosti je milosrdenství, milosrdenství křesťanské nebo sociální, milosrdenství ze soucitu a náprava toho, co justiční systém nezvládá. Institut milosti je esenciální součástí právního systému a jeho strukturální zapojení je jenom otázkou technického řešení.

Oba polistopadoví prezidenti nakládali s institutem milosti každý po svém. Základní rozdíl podle mého názoru není ani tak v tom, že by Havel či Klaus svoje rozhodnutí zdůvodňovali či nezdůvodňovali obšírně veřejnosti, nebo se ji dokonce pokoušeli přesvědčit o svém názoru. Jejich rozdílné chápání institutu je v tom, že Klaus dává milost těm, kdo přijmou trest beze zbytku a do vězení nastoupí, kdežto Havel tolik institucím nedůvěřoval a milostí vstupoval i do běžících řízení (nuance právních názvů a technických postupů do této úvahy nepatří).

Zatímco Havel se choval jako deus ex machina a snažil se býti spravedlivým kontrolorem po celou dobu trestních procesů, postupuje prezident Klaus trochu jako samoděržavý vládce, který milost udělí až tomu, kdo se skloní před majestátem moci a tuto uzná v celém rozsahu. Jenže to je výlučně otázkou politického vkusu a naturelu jedinců nadaných právem milosti. Neměli bychom tedy nikdy křičet „pryč s milostí“, protože institut milosti za konkrétní udělenou milost nemůže. Klaďme si pouze otázku, jestli jsme vybrali správného člověka. Navíc všechny milosti už z principu počtu pravděpodobnosti nemůžou být správné, oprávněné, či dokonce zasloužené, to prostě nejde. Nelze mít jakýsi princip odnímací milosti, která poté, co byla jednou udělena, bude opět odejmuta, nebo dokonce mít úřad na přezkoumávání milostí.

Milost je milost a odpuštění nebo chceme-li pardon, někdy pro lumpa, někdy pro dobráka. Neslouží jim, ale slouží společnosti a vědomí, že chyby justičního systému lze napravit. Dokládá, že tady je entita státu, že tady je něco, co tvoří společnost, která si vybrala ke své správě organizaci státní moci s vrcholným představitelem v čele, který není pouhým organizátorem veřejného blaha, ale má i funkci vybraného jedince – nikoli rovného ostatním.

Každý, kdo milost kritizuje, by měl mít na paměti, že může přijít den, kdy o ni sám bude žádat. Život přináší neuvěřitelné zákruty, což není žádné vznosné konstatování, ale banální pravda. Každý pak bude rád za možnost, naději, že spravedlnost je ukryta třeba i v tomto výjimečném institutu svěřeném do pravomoci vrtošivého a chybujícího člověka.

Tudíž – vážený pane prezidente, podle mého názoru je milost pro policistku, která vybírá úplatky od cizinců, hloupost a není na světě nic, co by mělo bránit tomu, aby byla spravedlivě potrestána. Kradla svobodně, tak ať nese svobodně následky. Nicméně právo milosti Vám musí být zachováno.

Milost pro policistku, která vybírá úplatky od cizinců, je hloupost a není na světě nic, co by mělo bránit tomu, aby byla spravedlivě potrestána

LN, 14.1.2009

Autor je advokát