Přísné zákazy noční zábavy v Česku i v Bratislavě dokládají neochotu hledat kompromis a řešení výhodná pro všechny

Ústavní soud došel v červnu k názoru, že lidé mají mít možnost předvídat počet a rozložení nocí, kdy je bude rušit hluk z kulturních a společenských akcí. Rozumný princip – nerozumný způsob nápravy. Podle novely přestupkového zákona, která začne platit 1. října, se totiž obce smí odchýlit od doby nočního klidu jen ve výjimečných případech a pouze obecně závaznou vyhláškou. Pro detaily viz výklad na webu veřejné ochránkyně práv.

Večerka v deset večer se tak snese na celou republiku, pokud se někde zrovna neděje něco mimořádného, o čem se ale zároveň vědělo dlouho dopředu. Novinka stojí ne za jeden, ale hned za tři smutníky.

Předně: ubývá autonomie, přibývá centralizace. Stejné omezení teď platí pro Staroměstské náměstí i pro zbraslavské vilové ulice, pro partyzóny jako pro satelitní městečka. Pátek se neliší od neděle nebo středy, konec školního roku od půlky února.

Ano, všude žijí lidé a nářek starousedlíků z Krymské, kterým vadí hipsteři solící své soundsystémy půlnoc nepůlnoc, nelze odbýt hraběcí radou „tak se přestěhujte“. Jenomže zákon nedává obecním úřadům – a tedy občanům, voličům – téměř žádný manévrovací prostor, žádnou možnost hledat kompromis mezi těmi, kteří chtějí svoji čtvrt živou a kteří ji chtějí spořádanou. Posunout večerku o večerech před volnými dny když ne k půlnoci, tak aspoň k jedenácté? Obecně platnou vyhláškou, aby to bylo předvídatelné, a třeba jen v omezeném počtu večerů ročně? Zapomeňte, tady nejste v Madridu.

Za druhé: noční klid zrovna mezi desátou večer a šestou ráno není šitý pro člověka z jednadvacátého, ale spíš z devatenáctého století. Norma platí už desítky let, byť byla dlouho jen nepsaná, zato průměrný čas uléhání i vstávání se přitom neustále posouvá později do noci a do dopoledne: podle sociologického výzkumu Proměny české společnosti spí před desátou jenom dva lidi z deseti. Čtyři z deseti Čechů sice podle stejného průzkumu bdí už v šest ráno, ale pamatujme, že jde o celorepublikový průměr – v Praze nebo Brně bude situace jiná než na Vysočině.

(Je ostatně paradoxní, když ve velkých městech řinčí popeláři tříděným sklem v době, kdy většina lidí ještě spí, ale zábava venku musí končit v době, kdy je většina vzhůru.)

A za třetí: nezdá se, že by si tvůrci novely přestupkového zákona lámali hlavy s jejím ekonomickým dopadem. Nepatřím k lidem, kteří by vyměnili matku za pracovní místa, ale zároveň nedovedu nevidět, co dělá fenomén každý večer pulzujícícho Jakubského náměstí a Kozí ulice s centrem Brna, kolik lidí do něj míří utrácet ve srovnání s dobou před deseti lety. Veřejné instituce jednají rozporuplně. Regionální turistické agentury se snaží návštěvníkům vyslat signál „už nejsme postkomunistický zapadákov“, aby je pak z ulic strážníci vyháněli i o několik hodin dřív, než je zvykem v západoevropských městech.

Ale zase pořád lepší než v Bratislavě. Tam zastupitelé chtějí, aby podniky, které nemají zatlučená okna, dvojité dveře a klimatizaci, zavíraly v deset úplně. Proč bychom ve střední Evropě hledali funkční kompromisy, když můžeme skákat od extrému k extrému?