Od roku 2012 by měla vstoupit v platnost novela zákoníku práce, která přinese poměrně výrazné změny. Měla by zvýšit flexibilitu trhu práce, stanovit delší zkušební dobu než tři měsíce nebo třeba uvolnit podmínky pro uzavírání pracovních poměrů na dobu určitou.

Vdobě vrcholící recese v roce 2009 si evropští politici pochvalovali, jak ten evropský sociální systém a pracovní právo pomáhají proti krizi, protože udržují nižší nezaměstnanost a chrání lidi před chudobou. Důsledkem je, že lidé dál nakupují a udržují firmy v chodu, což zpomaluje hospodářský propad.

Nyní už se nechlubí. Tento systém totiž silně komplikuje obnovu národních ekonomik po krizi a nejlépe je na tom Německo, které právě pár let před krizí svou hodně přebujelou ochranu zaměstnanců alespoň částečně omezilo. To vedlo k pomalejšímu růstu mezd a ke zvýšení konkurenceschopnosti německého průmyslu, který nyní táhne zemi do období druhého německého hospodářského zázraku.

To, co je, už dávno nemělo být

Je jen logické, když se v rámci ekonomických reforem, které tato země potřebuje jako sůl, vláda odhodlá k reformě pracovního práva. Po pravdě řečeno, zákoník práce v současné podobě neměl existovat už dávno. Vznikl v poslední předvolební křeči vlády Jiřího Paroubka na přelomu let 2005 a 2006 a byl schválen hlasy ČSSD, KSČM a Marťanů, jichž se tenkrát Jiří Paroubek ve své pověstné řeči dovolával.

Vznikl zcela v odborářské režii a připomínky zaměstnavatelů, ale i akademických expertů byly ignorovány. Nejhorší zvěrstva pak napravoval Ústavní soud. K zásadnější reformě však Topolánkova vláda neměla dost politických sil. Tato vláda by jich měla mít dostatek.

Celý spor o zákoník práce se od věků točí kolem toho, jak snadné je propustit zaměstnance a nakolik takové propuštění zaměstnavatele přijde. Zatímco pravice prosazuje minimální výpovědní lhůty a co nejnižší odstupné, levice se snaží zaměstnavatelům propouštění co nejvíce ztížit a prodražit.

Opatrně s tím náborem

Vývoj při končící krizi dává pravici přitom docela hodně za pravdu, a to nejen v Česku. Ekonomika nabírá tempo, firmy zvyšují výrobu i tržby, ale nezaměstnanost neklesá a je zjevné, že jen tak brzy klesat nezačne. Podnikatelé si totiž až příliš dobře pamatují, jak obtížné bylo sehnat peníze na odstupné, když se zastavila kola, fabriky stály kvůli krizi a lidé neměli co dělat. Proto jsou a budou s náborem zaměstnanců velmi opatrní, zvláště v zemích, kde je propouštění zaměstnanců hodně obtížné.

Je pravda, že Česko nepatří mezi země s nejtvrdší ochranou zaměstnanců, ale na druhou stranu ani nejsme nijak extrémně liberální. A uvolnění podmínek pro propouštění trhu práce jenom prospěje. Po pravdě řečeno například již před pěti lety navrhovaný model, kdy se vyplácí tím vyšší odstupné, čím déle zaměstnanec ve firmě pracoval, je docela hodně sociálně spravedlivý a dá se proti tomu jen těžko něco namítat.

Je jasné, že takový krok narazí na ostrý odpor nejen opozice ve Sněmovně, ale hlavně odborářů, kteří začnou zcela nepochybně organizovat masové protestní akce. Ale ono to o té pravolevé politické optice zase tak moc není. Nakonec v již zmíněném Německu tyhle reformy - nazvané podle jejich autora, personálního ředitele společnosti Volkswagen, Hartzovy reformy - musel přes masové odborářské akce prosadit sociálnědemokratický spolkový kancléř Gerhard Schröder.

Prostě současný evropský model nějakou zásadní změnou projít musí, pokud se nemají evropské země v brzké budoucnosti přeměnit z ekonomicky významného světového regionu do podoby Disneylandu pro čínské a indické turisty.

To samozřejmě neříká nic o tom, že nerovné postavení zaměstnance a zaměstnavatele nemá být nějak regulováno zákonem a zaměstnanci nepřísluší nějaká ochrana, kterou lze vymáhat u soudu. Jenže současný zákoník práce opravdu vede firmy k zaměstnávání načerno, švindlování s dohodami o provedení práce, najímání agenturních pracovníků, jichž se lze zbavit ze dne na den.

Kontroly a pokuty nic nezmůžou

A představy, že to vyřeší přísnější kontroly a vyšší pokuty, jsou zcela iluzorní. Kdo ve firemní kase naráží prsty na dno, nezbývá mu než si zašvindlovat, protože případná pokuta ho už nebolí, protože firmu bude muset zavřít a lidé skončí na pracáku. A takových podniků, zejména mezi těmi malými a středními, je opravdu mnoho.

Jim především dluží vláda nějakou účinnou pomoc, protože v minulosti se jim jí moc nedostalo. A letos jim ještě nahrnula další náklady na zaměstnance v podobě proplácení dalšího týdnu nemocenské navíc, což spoustu z nich opravdu dost bolí. Proto by bylo asi dost spravedlivé zase někde ty náklady na sociální péči z beder zaměstnavatelů na oplátku sejmout.

MfD, 5.2.2011

Autor je šéfredaktor týdeníku Euro