Bydlení je soukromý statek a neexistuje žádný racionální důvod pro to, aby ze státního, potažmo obecního majetku byly rozdávány nebo prodávány za směšné ceny byty jejich nájemcům. Zejména pokud ti byt získali přidělením politickým rozhodnutím od minulého režimu. Rady národních výborů přidělovaly byty zejména podle politických kriterií, takže byty z nové výstavby dostali v první řadě funkcionáři sekretariátů KSČ a jejich děti a to, co zbylo, se teprve přidělovalo podle pořadníků, ve kterých žadatelé bez protekce či úplatků čekali i desítky let, po které se tísnili v jednom bytě s rodiči a nezřídka i s rodinou dalšího sourozence. Politicky nespolehliví přitom neměli na přidělení státního bytu šanci a museli strpět posměch angažovaných nájemníků, kteří kráčeli kolem stavby, na které si oni v potu tváře svépomocí stavěli dům, protože jim nic jiného nezbývalo.
Nájemní bydlení například v sousedním Německu převažuje nad tím vlastnickým a nikoho ani nenapadne, že by měl svůj pronajatý byt získat do svého vlastnictví za zvýhodněných podmínek. Rozdělování bytových domů vystavěných pro nájemní bydlení na jednotlivé byty a jejich přednostní prodej nájemcům za „netržní ceny“ je českým specifikem. Zrodilo se v obcích, do jejichž majetku státní bytový fond počátkem devadesátých let minulého století přešel. Tehdejší porevoluční zastupitelstva sestávala povětšinou z populárních lékařů a učitelů, kteří sami dostali byty přidělené jako služební, a ochotně tedy hlasovali pro prodej jejich nájemcům za desetitisíce či statisíce, aby ti je pak obratem prodali za cenu o řád vyšší. Stejný byt, který v devadesátých letech nájemník získal od obce za desetitisíce, může tak dnes jeho nájemce podle současné právní úpravy získat jen za cenu určenou znaleckým posudkem, tedy řádově statisíce až miliony. Nelze se proto divit obyvatelům písnického sídliště, že by taky chtěli pronajaté byty výhodně získat do svého vlastnictví, ale neexistuje pro to žádný rozumný důvod. Pokud někdo touží po bytě v soukromém vlastnictví, nechť si jej koupí od developera z nové výstavby nebo od jeho dosavadního vlastníka na trhu s byty, který prozatím poskytuje dostatečnou nabídku, stejně jako jeho financování umožňují extrémně výhodné hypotéky poskytované komerčními bankami s podporou státu slevami na dani z příjmu.
Na situaci písnických nájemníků by tak nic nezměnilo, ani kdyby soud hypoteticky rozhodl, že domy jsou vlastnictvím státu, kterému současně platná legislativa neumožňuje rozdávat či prodávat státní majetek za zvýhodněnou cenu.
Autor je publicista, dlouhodobě pracoval ve správě domů a bytů