Detektivové agentury Kroll projevili čilého obchodního ducha, když jejich představitel nabídl ve sdělení pro média českému státu zpracování auditu nedostatků vyšetřování korupce naší policií, samozřejmě za přiměřenou odměnu. Vlastně se pochlubili, že umí více než naši policisté, s úrovní jejichž práce se seznámili studiem jediného, byť objemného a ve své podstatě rozporného trestního spisu. Kdybychom měli objektivně posoudit důvodnost jejich sebevědomí, museli bychom mít k možnost srovnat jejich zprávu s nezkreslenými výstupy z policejního vyšetřování. V dané situaci jediným dostupným srovnávacím materiálem je usnesení státního zástupce Arifa Salichova z 16.11.2007, které vzbuzuje nedůvěru již okolnostmi svého vzniku. Nikdo totiž nemůže tušit, jak by vypadalo vyhodnocení policií shromážděných skutkových zjištění, kdyby je provedl státní zástupce Radim Obst. Nicméně v zájmu objektivity musím Arifu Salichovi přiznat, že jeho usnesení je ve srovnání se zprávou agentury Kroll hutnější, věcnější, obsahuje podstatně méně balastních informací.

Věcné porovnání obou textů je zajímavé. Oba shodně hodnotí Marcelu Urbanovou jako nevěrohodného svědka. Cesty, jimiž k obdobnému názoru zpracovatelé dospěli, nejsou zcela shodné. Agentura Kroll poukazuje bez podrobnějšího rozvedení na vliv záporného osobního vztahu svědkyně k obviněnému a hlavně znehodnocuje její tvrzení o sexuálním obtěžování odkazem na skutečnost, že věc neskončila u soudu: detektivové si zřejmě neuvědomili, že u nás se „sexuální harašení“ nebere tak vážně jako v jejich zemi. Shodně se Salichovem poukazují detektivové agentury Kroll na velký časový odstup mezi údajným skutkem a jeho oznámením policii. Zkoumáním důvodů zpoždění se ani jedna ze zpráv příliš nezabývá, ač tato slabina počínání Marcely Urbanové by mohla při řádném objasnění přinést překvapující výsledky, stejně jako rozkrytí jejích důvodů k dosavadní neochotě vyjevit pravdu.

Oba zpracovatelé se shodují také v tom, že není přesvědčivě prokázána návštěva pí. Hurtové na radnici a předání peněz Jiřímu Čunkovi. Obě zprávy vylučují možnost, že by zdrojem případného úplatku byly peníze vybrané pí. Hurtovou z bankovního účtu firmy H&B Real a připouštějí, že vsetínský starosta mohl mít vlastní hotovost, kterou vložil na svůj bankovní účet v těsné časové návaznosti na údajné přijetí úplatku.

Zcela zásadně se ale obě zprávy rozcházejí v úvahách o možném motivu firmy H&B Real k uplácení Jiřího Čunka. Podle agentury Kroll získala firma H & B Real a navíc i širší rodina Hurtů z „přátelského soužití“ s vsetínskou radnicí značný prospěch. Naproti tomu Arif Salichov jednoznačně prokazuje, že H & B Real žádné výhody nezískala. Detektivové při svých úvahách pracovali se znaleckým hodnocením hodnoty firmy Vsetínské byty odborníky Nova s.r.o., jejichž závěry Arif Salichov zcela odmítá s odkazem na stanovisko znaleckého ústavu MBM Hopet s.r.o., o jehož posudku se zpráva agentury Kroll vůbec nezmiňuje. Zde se možná skrývá kouzlo zatajení 700 stran z policejního spisu. Rozdílně je v obou zprávách hodnocena možnost Jiřího Čunka zvýhodnit H & B Real proti konkurenci. Zatímco Arif Salichov věnoval velkou péči vysvětlení, že vsetínský starosta neměl žádnou možnost ovlivňovat řízení, jež mohla přinést prospěch firmě H & B Real, detektivové vlastním pátráním dospěli ke zjištění, že určitým způsobem jí přece jen prospěl. Poznatky agentury Kroll jsou v tomto bodu tak závažné, že by měly být vyhodnoceny orgány činnými v trestním řízení jako důvod k obnovení zastaveného vyšetřování. Nelze ovšem vyloučit, že agentura Kroll změní hodnocení po seznámení s obsahem „zatoulaných“ 700 stran spisu, které mají obsahovat právě informace o oceňování majetku společnosti Vsetínské byty.

Obě zprávy zmiňují rozpory mezi příjmy a výdaji Jiřího Čunka a další nesrovnalosti v údajích o finančním vývoji jeho rodiny. Arif Salichov je „zneutralizoval“ úvahou, že uvedená zjištění jdou nad rámec rozsahu vyšetřování, daný souhlasem senátu s vydáním Jiřího Čunka k trestnímu stíhání. Pro něho je důležité pouze to, že se nepodařilo vyvrátit Čunkovo tvrzení, že inkriminovaný půlmilion, který vložil 14.2.2002 na svůj bankovní účet, byl jeho vlastní hotovost, kterou měl ušetřenou z dřívějších dob. Detektivové naproti tomu dokazují, že Jiří Čunek měl před vstupem do politiky podstatně více peněz, než si policisté mysleli. Jejich zdroj ovšem nalezli v jeho nezdaněných vedlejších příjmech, které bez doložení účetními podklady odhadli na statisíce korun. Současně ale zmínili jeho ztrátové operace řádově ve statisících, jež se jim podařilo doložit. Horlivost svědků, kteří tyto příjmy prokazují a záporná reakce bývalého ministra obrany Antonína Baudyše a jeho bývalého ekonomického náměstka Miroslava Kalouska na tvrzení, že v době jejich působení na ministerstvu měl být bezvýznamný bezpečnostní technik Jiří Čunek důležitým a skvěle placeným lobbistou, který u jejich úřadu zajišťoval výhodné zakázky pro Zbrojovku Vsetín, budí až dojem, že detektivové mohli být svědky mystifikováni.

Je pozoruhodné, že ani Arif Salichov, ani detektivové si nepoložili otázku, zda souběh pohybů tří prakticky shodných finančních částek v krátkém časovém úseku, na jednom místě a navíc lidmi navzájem propojenými, je skutečně jen náhodnou shodou okolností.

Nezdá se, že by detektivové agentury Kroll odvedli tak skvělou práci, že by se dal očekávat přínos od jejich auditu činnosti našich orgánů činných v trestním řízení při odhalování korupce. Jejich závěry se zčásti shodují se závěry Arifa Salichova, ale v jiných se rozcházejí v takové míře, že by bylo žádoucí rozpory mezi nimi vyřešit v rámci obnoveného policejního vyšetřování.