Náboženské symboly nemají vzbuzovat strach a rozvracet společnost

Kdyby do školy přišel žák s odznakem „hakenkreuzu“ na klopě, marně by se asi dovolával svého práva na svobodné vyjadřování svého buddhistického nebo hinduistického náboženského přesvědčení. Marně by vysvětloval, že v tomto náboženství představuje hákový kříž lásku, milosrdenství, sílu a inteligenci. Sotva by se asi našel supersalonní ochránce všelikých práv a svobod, který by jej obhajoval ústavním právem na svobodu náboženského přesvědčení. Marně by se asi onen žák udiveně ptal svého okolí: Jak vadí můj odznak na klopě při matematice a češtině?

Ale přesně takto se někteří ptali v souvislosti s nedávno projednávanou žalobou na ředitelku školy, která, údajně, nepovolila dvěma žákyním nosit ve škole na hlavě muslimský šátek. Jak může takový šátek vadit při češtině a matematice? – ptala se na chodbě soudu naivní dívenka převlečená za muslimku. A významný religionista v následné televizní diskusi tvrdil, že je důležité, co náboženský symbol znamená pro jeho nositele a nikoliv pro ostatní. Opravdu?

Proč dnes muslimský šátek vadí

Nesrovnávám zde žádné náboženství s nacismem. Ale jistě se lze ptát – ozdobil by se rozumný hinduista nebo buddhista v Evropě hákovým křížem, když ví, co tento symbol zde představuje? A není tato otázka namístě i u muslimských šátků? Tento šátek přece není sine qua non islámského náboženství.

Lidé u nás dobře vědí, že miliony muslimek žádné šátky nebo jiná „náboženská“ oblečení nenosí. A stejně tak vědí, že je někde musejí nosit a někde nosí ty, které se tím hlásí k té nejkonzervativnější podobě islámu, toho islámu, který nyní hrozí Evropě a který oprávněně vzbuzuje strach. A nemáme právo žádat i od jejich nositelů, jako od toho buddhisty nebo hinduisty, aby brali ohled i na to, co si o těchto symbolech myslí ostatní?

Svět se mění a změnily se i podmínky, za kterých byla před téměř sedmdesáti lety formulována Všeobecná deklarace lidských práv, kterou ostatně podstatná část světa, totiž muslimské země, neuznává. Muslimský šátek dnes není tolerovatelnou zvláštností, jakou mohl být třeba před padesáti lety. Je pro mnohé symbolem toho, co si nepřejí, neboť je to zjevně ohrožuje. Ale i oni, nejen menšiny, mají svá lidská práva. Právo na respekt k názorům a přesvědčení. A nenechme si namluvit, že všechny náboženské symboly mají stejný dopad na společnost. Kříž je v této zemi již od 10. století a židovská jarmulka nevzbuzuje strach. Je spíše symbolem utrpení židovského národa. Když nedávno hrozil pochod neonacistů kolem staré židovské radnice a synagogy v Praze, také si ji někteří z nás z tohoto důvodů dali na hlavu...

V současném světě, ve kterém jsou lidská práva zatížena inflací požadavků na „respektování“ nejrůznějších práv, není možné, aby náboženské přesvědčení mělo právní nebo politické důsledky, které vedou jen ke vzájemným střetům. Nemá-li se Evropa propadnout do ještě většího chaosu, než ve kterém se již nachází. Nepřispívejme k tomu ani u nás. Realizujme lidská práva spíše obranou rovnosti lidí a lidské důstojnosti než demonstrativním předváděním symbolů, které přinášejí nikoliv klid a mír, ale rozvrat.

Autor je zástupce veřejné ochránkyně práv

LN, 21.11.2016