Česká televize chystá v pořadu Politické spektrum (tuto sobotu 14. prosince od 14:30 na ČT 24) debatu na aktuální téma: Lustrační zákon nebo služební zákon? V podstatě si myslím, že už od začátku je pořad ČT touto svou otázkou zavádějící, že tam nemá být žádné nebo.

Tentokrát to ale nebyla televize, nýbrž politici, kdo s tímto pojetím problému lustrací přišli. Bylo jim jasné, že přímé zrušení lustračního zákona by jim hned od počátku neprošlo, proto přišli na nápad opít veřejnost rohlíkem měkčí varianty. Měkčí ale jen naoko, protože nikdo ještě neví, co by ten služební zákon měl obsahovat - a jak dobře víme, ďábel je v detailu.

To, že by byl přijat nový služební zákon, rozhodně není oprávněným důvodem pro rušení lustračního zákona.

Je třeba stále připomínat, že lustrační zákon není jen tak ledajaký zákon, který je možno měnit, kdykoli se někomu zamane, ale zákon natolik zásadní, že jeho změna, natož zrušení, prostě nepřichází v úvahu. Je na pováženou už jen to, že se o tom vůbec diskutuje.

Jestli však něco, měl by ten zákon být rozšířen, aby nedocházelo k takovým kotrmelcům, kterých jsme za ta léta byli svědky.

Václav Kučera, nyní radní v Jihočeském kraji, dříve velmi aktivní a často chválený vysoce postavený členem StB. Václav Sloup, nyní radní pro školství v Karlovarském kraji, dříve aktivní politruk, dodnes obhajující střílení do lidí na státních hranicích totalitního Československa. Josef Vondruška, podle mnoha svědeckých výpovědí, jimž nemám důvod nevěřit, brutální bachař v Liberci, později dvakrát poslancem a nyní krajským zastupitelem tamtéž. Václav Šlajs, dříve vojenský politruk, co nevidět možná hejtmanem v Plzni. Andrej Babiš, dříve vysoce pravděpodobný agent StB, v blízké budoucnosti přímo či nepřímo u kormidla vlády. A těch případů, kdy stávající lustrační zákon (resp. oba lustrační zákony) selhal, bylo, je a nejspíš ještě bude mnohem, mnohem víc. A to už nechávám docela stranou bezpečnostní prověrky, které s lustracemi úzce souvisí, jsou však samostatnou kapitolou mající mnohem širší záběr i následky.

Tyto a další případy jsou do očí bijícím výsměchem komunistů naší naivitě - komunismus není možno reformovat, on sám se nikdy nezmění a jeho představitelé už vůbec ne. A jak z výše uvedených jmen vyplývá, ani jako straničtí přeběhlíci. Nelze od nich očekávat jakékoli prozření, pokoru a uznání vlastních chyb, mezi něž patří aktivní členství ve zločinecké organizaci, komunistické straně, a jejích násilných nástrojích totalitní moci, ať už se jmenovaly jakkoli. Ostatně ani dnešní komunistická strana není stranou demokratickou, byť to nakrásně omílá neustále dokola až do omrzení. Jsou totiž případy, kdy se ani milionkrát opakovaná lež pravdou nestane.

Pokud bude přijat služební zákon, je třeba, aby lustrační zákon zůstal zachován, aby ho nový služební zákon plně respektoval, případně aby lustrační zákon byl do služebního zákona organicky začleněn s plným zachováním svých dnešních požadavků.