Právní zástupce bývalého premiéra Miloše Zemana JUDr. Jiří Bedrna (www.bedrna.cz) minulý týden na můj účet vrátil částku 37 375 Kč. Tyto peníze jsem byl v lednu 2002 rozhodnutím Vrchního soudu v Praze donucen Zemanovi zaplatit jako jeho soudní výlohy ve sporu na ochranu osobnosti. Senát Vrchního soudu ve složení JUDr. Naděžda Žáková (předsedkyně) a soudkyně JUDr. Zdenka Ferešová a JUDr. Ludmila Říhová mě tak před pěti lety potrestal za to, že jsem si dovolil bránit se proti Zemanovu lživému nařčení z korupce firmou ČEZ (červen 1999).

Že šlo o „trest“, je zřejmé už z toho, že senát VS v rozsudku zároveň jasně konstatoval, že Zemanovo obvinění je nepravdivé. Podle bizarní právní konstrukce za ně ale neměl nést odpovědnost, protože prý jen „pravdivě citoval“ lež, kterou se kdesi doslechl. V jiných prakticky shodných causách (například spor Heleny Vondráčkové a kritika Jana Rejžka) navíc stejný senát VS později rozhodl zcela opačně. Nemohu se proto ubránit podezření, že v mém případě senát VS rozhodoval na politickou objednávku, a v současnosti prověřuji případné vazby jeho členek na ČSSD. Podrobnosti o celé cause jsou zde.

Podle názoru senátu VS tedy za lživé nařčení neměl zaplatit jeho pachatel, ale jeho oběť. Nespravedlivý rozsudek v prosinci 2001 kritizovala prakticky všechna česká média. Novináři Radko Kubičko (Svobodná Evropa), Ivan Lamper (Respekt), Marek Švehla (Respekt) a Ondřej Neff (Neviditelný pes) na mou obranu pod záštitou Syndikátu novinářů založili konto Premiér a vyzvali veřejnost, aby mi s placením soudních výloh pomohla. Na kontě se postupně sešlo 37 150 Kč, které poslalo celkem asi padesát dárců, kterým tímto znovu děkuji. Jejich seznam je zde. Ze svého jsem tak Zemanovi doplácel jen 150 Kč.

(Kolegiální přístup organizátorů konta Premiér ostře kontrastuje s chováním někdejšího šéfredaktora Lidových novin Pavla Šafra, který mě naopak kvůli Zemanovu nařčení vyhodil z práce. Udělal to dřív, než můj soudní spor na ochranu osobnosti vůbec začal – řídil se zkrátka presumcí viny. Považuji to za zbabělost a servilitu k politikům, respektive za Šafrovo závažné profesní i lidské selhání).

Rozsudek Vrchního soudu v listopadu 2005 zrušil Ústavní soud (jeho nález je dostupný zde) a vrátil věc zpátky Vrchnímu soudu. Ten se už při druhém posuzování celé věci musel řídit jeho právním názorem. Letos v dubnu byl proto Vrchní soud nucen rozhodnout v můj prospěch. Miloš Zeman byl odsouzen k zaplacení odškodného ve výši 50 000 Kč a k tomu, aby mi uhradil soudní výlohy. Jejich poslední dlužnou část tvořil právě výtěžek konta Premiér, který mi Zemanův právní zástupce poslal minulý týden.

Peníze, které před pěti lety na mou podporu vybrala česká veřejnost, teď vrátím organizátorům sbírky, aby rozhodli o jejich dalším využití. Podle předběžného sdělení Radka Kubička bude zřejmě z výtěžku konta Premiér zřízen fond na podporu českých novinářů, kteří se ocitnou v podobné situaci jako já.

Když jsem v lednu 2002 Miloši Zemanovi ty peníze odesílal, vyjádřil jsem v Reflexu názor, že mu je pouze půjčuji. Naštěstí jsem měl tehdy pravdu - lhář byl nakonec donucen půjčku vrátit. Protože ty peníze měly původně patřit právě Zemanovi, vzniká paradoxní a úsměvná situace. Českým novinářům přispěje politik, který je v minulosti opakovaně vulgárně napadal a urážel. Na jaře 1999 Zeman jako tehdejší premiér rozjel mohutnou mediální kampaň, ve které mluvil o rozsáhlé korupci českých médií, o „žumpě“ české žurnalistiky, kde prý je „největší počet pitomců na čtvereční metr“, o novinářích jako o „pitomcích, hnoji a póvlu“ či „hyenách, které je nutno hubit ohněm a mečem“.

Politik tedy za svou sprostotu nakonec de facto odškodní celou profesní skupinu, o které se vyjadřoval slovy becherovkového štamgasta 4. cenové skupiny. Je to spravedlivé a povzbuzující.