25.4.2024 | Svátek má Marek


PRÁVO: Lékař jako sexuální predátor

11.11.2021

Pokud by nebyl MUDr. Jan Cimický, známý pražský psychiatr, navržen na státní vyznamenání, mohl si v klidu užívat závěr své bohaté pracovní kariéry a případnou penzi. Padající lavinu však, jak známo, zastavit nelze.

Dle pořadu 168 hodin ze dne 7.11.2021 byla spouštěčem současné aféry výpověď jedné z jeho pacientek, dcery Nadi Urbánkové, která veřejně popsala de facto sexuální útok na svou osobu v lékařově ordinaci. Po její výpovědi se ozvaly další ženy, které měly stejnou zkušenost. Doporučuji pořad shlédnout.

Psychiatr (a částečně i psycholog) je profese, která je stále tak trochu obestřena tajemnem, neboť na rozdíl od ostatních lékařů on léči přímo a jen zraněnou duši. Jde vždy o rozhovor lékaře a nemocného o samotě, přítomnost třetí osoby je nežádoucí (pakliže nejde o dítě). V rámci tohoto rozhovoru se psychiatr ptá mimo jiné i na vysoce intimní věci, jež v praxi ostatních lékařů nejsou podstatné. Aby mohl skutečně pomoci, musí se na tyto věci ptát a pacient musí - pokud chce, aby mu bylo pomoženo - tyto záležitosti skutečně vyjevit bez obalu. V opačném případě – tedy bez těchto dotazů a pravdivé výpovědi - nemá rozhovor žádný smysl (týká se to samozřejmě psychiatrů „duchařů“ na rozdíl od jejich kolegů „práškařů“, kteří se spoléhají výlučně na účinnost medikamentů).

Je tedy na umění psychiatra, aby témata, o nichž je přesvědčen, že probrána být musí, řešil s taktem, citlivostí a vlastním umem, což se shrnuje do pojmu „ars medica“, tedy umění léčit. Je na psychiatrovi, aby přesně dodržel hranici, kam až lze zajít a kam už ne. Je samozřejmě také i člověk, obdařený lidskými vlastnostmi, tedy i pokušením v příležitosti, která, jak známo, dělá zloděje. Když se k výše uvedenému přidá i pocit nadřazenosti a pocit moci, který je nad psychicky narušeným pacientem velmi snadno dosažitelný, může být zaděláno na značný problém.

Každý lékař, nejen psychiatr, může být osočen z čehokoli, tedy i z velmi citlivé záležitosti, kterou sexuální harašení či případně i útok bezpochyby je. To proto, že je v ordinaci s pacientem sám a nejspíše si nenahrává každou návštěvu na média, aby posléze mohl dokázat, že to vše bylo poněkud jinak, než líčí žalobce. Dokazovat, že se cosi nestalo, je velmi obtížné, jde o tvrzení proti tvrzení, důkazy nejsou. Pro lékaře může být i ojedinělá zkušenost, v níž je neprávem osočen, velmi traumatizující a může změnit jeho kariéru velmi negativním směrem.

U předmětného případu MUDr. Cimického je však závažným faktem to, že jeho bývalý šéf MUDr. Bašný vypověděl, že se o podivných léčebných praktikách svého podřízeného dozvěděl již v minulosti a že to byl důvod jeho odchodu z léčebny v Bohnicích. Rovněž fakt, že po „coming out“ dcery paní Urbánkové se přihlásila řada dalších žen s podobnou zkušeností, svědčí spíše pro to, že praktiky, z nichž je dr. Cimický podezírán, mohou mít pravdivý základ. Nyní je to na vyšetřovateli, který bude muset rozplétat celou psychiatrovu profesní kariéru a skládat mozaiku výpovědí těch žen, které budou ochotny sdělit své zážitky do protokolu (neboť v podobných případech je řada těch, které svůj „příběh“ navždy uzavřou a nehodlají jej nikomu sdělovat či se k němu vracet).

Čas od času se médií dovídáme, že se podobné věci dějí v církvích mezi představitelem a věřícím, ve vztahu mezi učitelem a žákem či třeba ve sportovním oddílu mezi trenérem a jemu svěřeným dospívajícím. Vztah lékař – pacient není v tomto smyslu výjimkou. Není to tedy dáno nějakým specifickým prostředím, situací atd., ale jen a jen opojným pocitem moci, nadřazenosti a pýchy jednoho a závislostí zneužívaného. O těchto případech je třeba mluvit, a to i veřejně, neboť jen medializace a hrozba z následků může případného jedince alespoň částečně odradit od jeho nepřípustného chování a současně na druhé straně dodat odvahu těm, kteří se paradoxně za uvedené zážitky stydí a chtějí vše uchovat v tajnosti.

Případ MUDr. Cimického, ať dopadne jakkoliv, může paradoxně přinést společnosti v tomto smyslu profit.

Pozn. redakce NP: Doktor Cimický ve středu oznámil, že státní vyznamenání nepřevezme a proti obviněním se bude bránit – s ohledem na lékařské tajemství neveřejně.

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora