29.3.2024 | Svátek má Taťána


PRÁVO: „Legrace“ s úřady při správním řízení

20.1.2006

V třídílném fejetonu Václava Vlka Jak jednat na českých úřadech po 1. 1. 2006 poukazuje autor na důsledky některých ustanovení nového správního řádu, z nichž si – s určitým záměrným přeháněním – dělá legraci.

Nový správní řád by měl především urychlit a zkvalitnit samotné správní řízení, tj. postup orgánů výkonné moci, orgánů územních samosprávných celků a dalších subjektů při výkonu působnosti v oblasti veřejné správy. Na základě letitých zkušeností o tom, jak se správní orgány dokázaly řídit (či lépe „neřídit“) předešlým správním řádem (zákon č. 71/1967 Sb. o správním řízení) jsem však poněkud skeptický. Obávám se, že na efektivitu vlastního správního řízení bude mít nový, od 1. ledna 2006 účinný správní řád (zákon č. 500/2004 Sb.) pramalý vliv a spíš než nástrojem kvality a procesní ekonomie správního řízení se skutečně stane (díky vágním formulacím v ustanovení § 62 – Pořádková pokuta) jakýmsi „Prügelpatentem“ k pohodlnému (a citelnému!) postihování dotěrných občanů a sankcionování nepříjemné kritiky.

Předcházející správní řád z roku 1967 byl, dlužno uznat, velmi zastaralý a nová právní úprava správního řízení je proto zcela důvodná. Mám jen pochybnosti o tom, zda a za jak dlouho ty orgány, které mají povinnost dle správního řádu postupovat, správní řád zvládnou. Není totiž žádným tajemstvím, že na dodržování předešlého správního řádu se moc nedbalo. Správní řízení, jak se praktikovalo podle správního řádu z roku 1967, bylo v porovnání s jinými řízeními (občanský soudní řád, trestní řád) popelkou a úředníci, vykonávající úkoly státní správy, se s ním často příliš „nepárali“. Některá správní řízení se vlivem rutinních postupů, absence účinné kontroly (úplné správní soudnictví zavedl teprve k 1. 1. 2003 soudní řád správní - zákon č. 150/2002 Sb.) a nízké odborné úrovni úředníků zcela správnímu řádu vymykala.

Jedním z takových řízení jsou řízení v důchodových věcech. Osobně jsem se po dlouhá léta právní praxe nikdy nesetkal s tím, aby plná moc udělená podle občanského soudního řádu nebo trestního řádu, opravňující mne k právnímu zastupování v řízení, nebyla ze strany soudu či jiného orgánu respektována. Jinak tomu však může být v řízení správním, jak jsem se mohl sám přesvědčit. Ani dlouhá existence (více než 35 let) správního řádu z roku 1967 nenaučila některé správní úředníky elementárním principům, jako je kupř. respektovat udělenou plnou moc právnímu zástupci, vést o jednání protokol a řádně doručovat.

Podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) „každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení“. V jednotlivostech (udělování plné moci, doručování písemností právním zástupcům, právo zástupce činit podání atd.) jsou pro jednotlivé druhy řízení ohledně právního zastoupení podrobné úpravy kupř. v trestním řádu, občanském soudním řádu nebo správním řádu.

I ve starém správním řádu, který platil do 31. 12. 2005, bylo toto právo dostatečně upraveno. Správní řád ukládal správnímu orgánu povinnost respektovat udělenou plnou moc, vést o průběhu jednání protokol, umožňoval činit do protokolu návrhy, vyjadřovat se k důkazům atd. včetně povinnosti řádně doručovat právnímu zástupci. Avšak v některých správních řízeních (kupř. v již zmíněném řízení v důchodových věcech) si za ta léta úředníci zvykli na skutečnost, že advokáti se v podobných věcech příliš neangažují a právní zastoupení žadatele o důchod advokátem vyvolávalo u úřednictva zuřivost. Jak jinak – vždyť řízení v důchodových záležitostech svým praktikováním žádné skutečné řízení ani vzdáleně nepřipomíná, jak svědčí např. i to, že „protokol“ o jednání bývá vyhotoven předem a po žadateli se chce pouze podpis.

O tom, jak správní orgán dokáže znásilnit správní řád, tedy normu, která by pro něj měla být svatá, jsem psal ve svém dřívějším článku „Výkon státní moci jako zločin“ (BL, 3. 11. 2005), který na své internetové stránky v plném znění převzala Česká advokátní komora (rubrika Pro média, z médií – Z pera advokátů), jelikož se jedná o pěkný případ, dokumentující, jak se správní orgán ani po desetiletích platnosti správního řádu podle jeho ustanovení nenaučil postupovat, uvedu alespoň základní fakta.

Dne 20. 2. 2003 mi klient, který si téhož dne u příslušné okresní správy sociálního zabezpečení podal žádost o invalidní důchod, udělil písemnou plnou moc pro zastupování v celém řízení v důchodové věci. Tuto plnou moc jsem ihned zaslal správnímu orgánu (Okresní správa sociálního zabezpečení) a obratem jsem obdržel písemné potvrzení doručení plné moci v přípise samotné ředitelky uvedené instituce. Klient tak využil svého práva (nejen dle citovaného článku Listiny), nýbrž také podle ustanovení § 17, odst. 1 zákona o správním řízení – správního řádu z roku 1967 (právo dát se zastupovat v řízení zvoleným advokátem). Správní orgán měl povinnost respektovat plnou moc, doručovat advokátovi, umožnit advokátovi činit návrhy včetně návrhů do protokolu při jednání, umožnit advokátovi podepsání protokolu atd. (správní řád z roku 1967 – § 17, odst. 4, § 19, odst. 1, § 22, odst. 1,3 a § 25, odst. 3 aj.).

Správní orgán – důchodová komise OSSZ se však rozhodl zastoupení advokáta v řízení nepřipustit. Důvodem byla písemná poznámka ošetřující lékařky ve zdravotní dokumentaci klienta (což ovšem advokát zjistil až dodatečně) adresovaná důchodové komisi. Ošetřující lékařka MUDr. Jana H. ve své zprávě důchodové komisi jednoduše označila účast advokáta za „chybu“.

Předvolání k jednání důchodové komise na den 25. 4. 2003 zaslala OSSZ pouze klientovi, a to tak, že obsílka byla klientovi doručena pouhý den (!) před jednáním. Nicméně advokát byl klientem o jednání vyrozuměn a v plné parádě s advokátním spisem a připravenými návrhy se spolu s klientem na jednání dne 25. 4. 2003 dostavil. To ovšem bylo pro komisi velké překvapení a rozhodla se svou hru dohrát až do konce. Advokát byl jako právní zástupce zcela ignorován, ostatně zápis z jednání byl již vyhotoven předem. Po dlouhém slovním boji (nový správní řád by zde zřejmě správnímu orgánu umožnil drzého advokáta, domáhajícího se účasti na jednání, trestat za „rušení pořádku“) vepsala zapisovatelka do protokolu pouhou přítomnost advokáta a uvedla, jak na tom advokát trval, u jeho jména číslo advokátního průkazu, kterým se prokazoval. Avšak uvést, že v řízení je právní zástupce na základě plné moci, komise odmítla stejně jako nepřipustila, aby advokát učinil jakýkoli návrh a podepsal protokol.

V intencích celého řízení bylo rozhodnutí o nepřiznání invalidního důchodu doručeno pouze klientovi, který je předal svému advokátovi. Ten zamítavé rozhodnutí napadl žalobou u krajského soudu z jediného důvodu – nezákonnost celého předcházejícího řízení z důvodu nerespektování článku 37 odst. 2 Listiny a porušení řady ustanovení zákona o správním řízení.

Krajský soud žalobu zamítl, avšak přesto klientovi přiznal náhradu nákladů řízení, neboť dle názoru krajského soudu uvedeného v rozhodnutí z 22. 4. 2004 správní orgán porušením práva na poskytnutí právní pomoci způsobil vlastní činností, že zde napadené rozhodnutí vlastně „není“, jelikož mělo být doručeno advokátovi a ne klientovi a neexistující rozhodnutí nelze napadnout. Poté následoval menší boj, kdy advokát musel přistoupit k hrozbě podání trestního oznámení, aby mu rozhodnutí správní orgán vůbec ráčil zaslat.

Jelikož nezákonnost postupu správního orgánu byla již v rozhodnutí krajského soudu konstatována, nebylo by problém dosáhnout další žalobou zrušení nezákonného rozhodnutí pro porušení práva na zastoupení advokátem. Mezitím ovšem z různých jednání a postojů správního orgánu advokát zjistil, že v novém řízení se situace bude nejspíše opakovat. Správní orgán si navykl na vlastní způsob „správního řízení“ a k vysmívání se žadatelům o důchod nebo k jejich urážení a ponižovaní právního zástupce žadatele nepotřebuje. Necitelné a povýšené jednání, jemuž důchodové komise uvykly, se zde stalo principem vlastního řízení. Rozhodl se proto pro poněkud tvrdší postup.

Advokát vyzval lékařku MUDr. Janu H., aby se za své písemné výroky v lékařské dokumentaci, které vedly k zmaření právního zastoupení, písemně předepsaným způsobem omluvila, jinak bude podána žaloba na ochranu osobnosti a spolu s omluvou bude požadována finanční náhrada. Jak se dalo očekávat, omluva v požadované formě došla obratem. Dále advokát podal na členy správního orgánu v červnu 2004 trestní oznámení a doporučil klientovi současně podat novou žádost o přiznání důchodu.

Správní orgán nařídil nové jednání na den 15. 10. 2004, k němuž již advokáta obeslal a zabýval se rovněž jeho věcnými návrhy. Výsledkem bylo nyní přiznání (zčásti i zpětně) plného invalidního důchodu.

Šetření ve věci trestního oznámení na členy důchodové komise bylo po takřka dvou letech uzavřeno šalamounským rozhodnutím státního zastupitelství, podle něhož sice byla práva klienta na právní zastoupení porušena úředníky správního orgánu, „jejich jednání však nevykazuje stupeň nebezpečnosti vyšší než nepatrný, aby mohlo jít v tomto případě o trestný čin“ (doslovná citace z pera státního zastupiteství).

Tváří tvář vyhrůžným ustanovením nového správního řádu mám pochybnost, zda by se mi dnes svou tvrdou obhajobou zájmů klienta a kritikou nezákonného postupu správního úřadu podařilo tupou mašinerii úřadu prorazit. Prohlédnu-li zpětně svůj advokátní spis, vidím hned několik možností, jak při účelovém výkladu ustanovení o pořádkové pokutě („rušení pořádku“, „hrubě urážlivé podání“) lze při zlé vůli úřednictva mstícího se za kritiku vidět v domáhání se přístupu k jednání a písemném kritizování páchaných nezákonností vítanou příležitost k udělování pořádkové pokuty až do výše Kč 50 000,-.

Ti, kteří k výkonu své profese potřebují znalost správního řádu účinného od 1. 1. 2006, tuto normu (známou od půli roku 2004) dávno znají. S jedinou výjimkou – většiny pracovníků správních úřadů. Mnozí z nich nezvládli správní řád platný po takřka čtyři desetiletí a hlasitě se dožadují „školení“. Zatím dobře znají jednu vymoženost – právo udělovat horentní sankce. Ať už se o této novince bavíme vážně či s úsměvem, bylo by jistě vhodné právní úpravu sankcí v novém správním řádu revidovat. Neprofesionalita správního úřednictva a letitá mizerná úroveň správních řízení si takové exklusivní „ochrany“ sotva zaslouží.

Autor je advokát