Sobota 19. července 2025, svátek má Čeněk
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 99 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

PRÁVO: Legislativní Šmoula Mrzout

diskuse (4)

K názvu mého červencového blogového příspěvku mne inspirovalo mé dětství a vlastně i nedávný zážitek, kdy se do vlastního dětství člověk vrací coby někdo, kdo se připravuje na otcovství. V tomto mém zážitku se najednou snoubily dva vjemy, které jsem nedávno zaregistroval – jedním z nich byly nedávné výroky na adresu kvality legislativního procesu a legislativních odborů na některých rezortech a druhým letmé zhlédnutí mého, kdysi tak oblíbeného večerníčku – Šmoulové.

K prvnímu zážitku se váže povzdechnutí předsedy Nejvyššího správního soudu, které slovutný kolega – právník, pan doktor Josef Baxa směřoval k úrovni práce legislativních odborů na některých ministerstev. Toto povzdechnutí hovořilo o tom, že ti, kteří píší u nás zákony tak často činí v prostředí personálně zdecimovaných odborů a bez řádných zkušeností načerpaných věkem. Pan předseda jistě patří k nejvýraznějším tvářím české právnické scény, jeho názory se těší po právu hluboké úctě jeho kolegů, studentů, ale i široké veřejnosti a má v zásadě pravdu i tímto výrokem. V zájmu objektivity ještě musím dodat, že já sám k němu navíc cítím ještě o to větší úctu, že se velkou měrou zasloužil o rozvoj mé Alma mater – Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni, byl mým vyučujícím a pocházíme ze stejného kraje – on z Klatov, já ze Kdyně.

Druhý zážitek ve mně vyvolal zmíněný večerníček a má nejoblíbenější postava – Šmoula Mrzout, k jehož „obchodní značce“ patří věta „Nemám rád…“. A uvědomil jsem si, že také působím jako takový legislativní Šmoula Mrzout, neboť působím při své práci legislativce vždy jako ten, který říká: „Nemám rád hloupé zákony.“

Již v roce 1965 padla u Nejvyššího soudu USA jedna velice slavná věta, kterou si všichni my, co máme právnické vzdělání, musíme vždy připomínat – a ti co legislativu píší zvlášť. Ve sporu Griswold v. Connecticut, ve kterém se jednalo o právu na soukromí – respektive o ústavní konformitu zákona státu Connecticut, který zakazoval užívání antikoncepčních léků. Nejvyšší soud tehdy tento zákon prohlásil poměrem 7-2 za protiústavní, což se dalo vzhledem k jeho složení očekávat. Tento výrok však dal vzniknout jednomu z nejslavnějších disentních stanovisek v celé historii soudnictví na celém světě.

V tomto disentním stanovisku soudce Potter Stewart uvádí, že zákon, jehož se spor týkal je „výjimečně hloupý“ (an uncommonly silly law), ale samotný fakt, že je hloupý a prakticky nevynutitelný z něj nedělá zákon protiústavní. Bohužel, nebo bohudíky měl soudce Stewart pravdu tehdy a měl by jí i nyní – zákony skutečně mohou být hloupé, špatně napsané a pro praxi nepoužitelné, ovšem řídit se jimi musíme.

Asi základní teze legislativní činnosti tedy, dle mého, spočívá v tom, že by zákonodárný proces jako takový měl být garantem toho, že ve společnosti bude kvalitní a odpovídající zákonná úprava těch vztahů, které mají být právem regulovány. V tomto směru je tedy nutné si před přípravou jakékoliv změny zákona, či tvorbě úplně nových norem bezpodmínečně zodpovědět tři otázky –

Víme, co chceme upravovat?
Víme, jakým nástrojem?
Víme, jak to chceme upravovat?

První otázka musí směřovat vždy k poznání příslušné „poptávky“ po úpravě – tedy skutečně společnost vyžaduje nějakou regulaci příslušného chování formou norem. Druhá směřuje k normativním systémům jako takovým – je právo oním normativním systémem, který má být použit. A třetí směřuje již ke konkrétnímu znění úpravy.

Další pokračování přípravy příslušné normy může následovat pouze ve chvíli, kdy si odpovíme na všechny tři tyto otázky shodně – tedy „Ano“. Není možné si na jednu z nich odpovědět třeba – „ne, tohle by nebylo úplně nutné dávat do zákona, ale bude to tak lepší.“ A tady narážím na jediný nesoulad s myšlenkou pana předsedy – nemyslím si, že problémem legislativy je věk jejich tvůrců, ale fakt, že se do odpovědí na tyto tři úhelné otázky vkládají jiné zájmy, než je ten hlavní – tedy zájem mít kvalitní a dobrou právní úpravu.

Možná za to může mé mládí a zápal pro vlastní práci – pan doktor Baxa je přesně o dvacet let starší, než jsem já a neskonale chytřejší, přesto jsem nikdy nesouhlasil s postojem prezidenta Klause, který odmítal jmenovat soudce mladší třiceti let. Je mým hlubokým přesvědčením, že legislativci jsou stejně důležití jako soudci. Jak trefně poukázal i citovaný soudce Steward i pro legislativce musí platit pravidlo nestrannosti a odpovědnosti, a to možná ještě více, než pro soudce.

Zákony si nelze „šmoulet“ někde na koleni, ale pouze poctivou prací – neodrazujme tedy ty, kteří se chtějí legislativě věnovat, ale podávejme jim pomocnou ruku, připravme jim podmínky pro jejich rozvoj a fungování a hlavně, přestaňme vnímat legislativu, coby páku k prosazování vlastních, nezřídka politických zájmů – k tomu neslouží a sloužit nesmí.

Nemyslím si, že by náš úplně zásadní problém spočíval ve složení legislativních odborů – problém je v jejich okolí a tlacích, které jsou na ně vyvíjeny a tomu se může relativně stejně rychle poddat nezkušený absolvent, stejně jako zkušený legislativní harcovník! Nechtěl bych tento příspěvek svázat s konkrétní situací, ale jsem skálopevně přesvědčený, že paní ministryně Válková se právě o takové změny snaží a pokud tento příspěvek vztáhneme právě na MSp, že se jí to snad i podaří. Je ale pravda, že tento problém se netýká pouze mediálně vděčného a známého úseku justičního a legislativního na Ministerstvu spravedlnosti.

Je to tedy na vás – čtenářích tohoto blogu a studentech právních programů Ústavu práva a právní vědy a European Business School – nebojte se legislativy a psaní zákonů, dokud se na legislativu nezačnou zaměřovat právě ti nejlepší z nás, výteční odborníci, jako jste vy, pro které není prvořadé vydělat spoustu peněz, ale vykonávat společensky velice důležitou a užitečnou činnost, s kvalitou naší legislativy neuděláme nic a nezbude nám nic jiného, než si stále opakovat to svoje: „Nemám rád hloupé zákony!“

Aston Ondřej Neff
19. 7. 2025

Předvolební kampaň začne v půli srpna, soudí se obvykle.

Hyena Neff
19. 7. 2025

Snažím se někdy Noře uniknout.

Kateřina Lhotská
19. 7. 2025

Nynější europarlament má času dost.

Radek Šebesta
19. 7. 2025

Nechystám se volit žádného z bratří Okamurů.

Lidovky.cz, ČTK
19. 7. 2025

Kvůli střetům beduínů a drúzů, do nichž se na jihu Sýrie zapojily syrské vládní jednotky a letecky...

Oldřich Haluza, ČTK
19. 7. 2025

Tisíce fanoušků se snažily od sobotního rána dostat na Masarykův okruh v Brně, kde se konají závody...

Lukáš Vavrečka
19. 7. 2025

Upřímně, čtenářské deníky jsem nenáviděl. Do teď si pamatuju, jak jsem tlačil na pastelku, když...

Josef Kopecký
19. 7. 2025

Pozvednout své preference se na sněmu v Olomouci, který nazvala jako krizový, pokusili Motoristé...

kh Kateřina Havlická
19. 7. 2025

Kodex ruského občana, impérium asijského typu, silná vůdcovská demokracie. Vlivný ruský politolog a...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz