Naši legislativci nám do nového roku přichystali řadu opravdu pikantních novinek, které vnesou do našich životů dramatické změny. Dá se to nazývat reformami, ale také to připomíná vytloukání klínu klínem. Asi nejlépe je to vidět na uzákonění trestní odpovědnosti firem.

Od počátku ledna totiž budou nést trestní odpovědnost nejen jednotlivci, ale právě i firmy. Soudy je budou moci pokutovat, zabavit jim majetek a za vážná provinění je budou moci i zrušit. Nový zákon má údajně přispět k boji proti organizovanému zločinu a korupci. Firma bude moci být podle zákona stíhána pro téměř osm desítek trestných činů. Proviní se, jestliže trestný čin spáchá její manažer, zaměstnanec nebo jednatel, pokud by tím firma získala prospěch. Firma nebo organizace má být odpovědná i tehdy, když se konkrétní viník nenajde. Zastánci zákona argumentovali tím, že nový zákon bude působit pozitivně v oblasti ochrany životního prostředí a u hospodářské kriminality, kde může hrozit nebezpečí, že za určité delikty není postižen nikdo.

Firmy budou moci být trestány například za legalizaci výnosů z trestné činnosti, provozování nepoctivých her a sázek, padělání peněz, krácení daní nebo neoprávněné držení jaderného materiálu. Firma může být potrestána také za organizaci kuplířství, sexuálního nátlaku, pohlavního zneužití a dětské pornografie. Soudy mají společnostem ukládat zejména peněžité tresty, případně je trestat zákazem činnosti nebo zákazem přijímání dotací.

Poslanecká sněmovna musela projednávat zákon dvakrát, musela totiž přehlasovat veto prezidenta Václava Klause. Jeho kritika vůči zákonu je založena na tom, že popírá vazbu mezi pachatelem a trestem a je spíše příkladem alibismu než snahy potrestat konkrétní viníky trestných činů. Také hospodářská komora a řada právníků varovala před zneužíváním zákona.

Z hlediska selského rozumu je tento zákon jedním z nejhorších legislativních opatření za celý polistopadový čas. Zavádí totiž několik zcela nových prvků do našeho právního systému, a tudíž i vědomí. Předně tu vzniká velmi pohodlný bič na nepohodlné. Důsledně vzato - téměř jakoukoli firmu můžete vymazat z povrchu zemského, jestliže vám z jakéhokoli důvodu překáží – ať už je vaší obchodní konkurencí či například materiálně podporuje vašeho politického protivníka. Stačí jí takříkajíc přišít jakékoli provinění, náležitě ji očernit v médiích a spustit soudní kolotoč, na jehož konci třeba bude stát dotyčná firma očištěná a zbavená všech nepodložených nařčení, avšak v mezičase veřejně natolik zneuctěná, že ji to vyloučí z dalšího reálného fungování. Druhé nebezpečí pojmenoval dobře president: policie a justice se tu velmi lehce zbavují nutnosti prokazovat konkrétní vinu konkrétních jednotlivců tím, že vše, jak se říká, "hodí" na firmu. Tím ovšem nedojde ke zmenšení prostoru pro korupci a další kriminální jevy. Právě naopak. Budou se odehrávat pod pláštíkem firmy, kriminální jednotlivci se budou cítit bezpečně – bez osobní odpovědnosti. Firma, zejména eseróčko, se dá velmi rychle pohřbít a s ní i jmenovitá individuální provinění. A trest de facto žádný.

Je to tak už třetí příklad naprostého legislativního či administrativního paskvilu za nedlouhou dobu. První byla špatně zamaskovaná retroaktivita v oblasti dodatečného zdanění státní podpory stavebního spoření, druhý byl takzvaný antidiskriminační zákon, který průlomově zavedl presumpci viny a přenesl břemeno dokazování ze žalujícího na žalovaného. Jestli toto má být moderní legislativa podle evropského střihu, tak se máme na to těšit.