Šest členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), u nichž soud v květnu zrušil jejich odvolání z dubna 2003 tehdejším premiérem Vladimírem Špidlou (ČSSD), požádalo Úřad RRTV o propočítání ušlého zisku ... Podle dostupných informací a propočtů by Zdeněk Duspiva, Pavel Foltán, Josef Musil, Jiří Novotný, Petr Štěpánek a Petr Žantovský, kterým jejich řádný mandát vypršel loni a letos, mohli dostat částky v rozmezí zhruba od necelých dvou do více než 2,5 milionu korun hrubého podle délky mandátu, který by jim zbýval odsloužit. Čtyřem nyní neplatně odvolaným členům mandát končil v průběhu loňského roku, dvěma až letos; délka mandátu, za který nedostali plat, se tak pohybuje zhruba od 40 do 50 měsíců.

Je možné, že někdejší předseda vlády Vladimír Špidla a dalších 89 poslanců jeho vládní koalice (ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU) dnes budou tvrdit, že v roce 2003, když Radu pro rozhlasové a televizní vysílání odvolávali, nevěděli o možných důsledcích svého protiprávního jednání, včetně těch finančních.

Jenže ona to není pravda. Na všechna rizika spojená s nezákonným odvoláním RRTV už tehdy upozorňoval místopředseda poslanecké sněmovny Ivan Langer. Stačí nahlédnout do stenozáznamu z mimořádné schůze sněmovny konané 2. dubna 2003. Langer zde mimo jiné varoval:

Podle § 10 zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání se na členy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání vztahují mimo jiné také ustanovení zákoníku práce. A proč to připomínám? Naše rozhodnutí by tedy mělo být činěno s absolutním důrazem na právní čistotu, na soulad s příslušnými ustanoveními platného zákona. Proč tedy opět toto připomínám? Je to proto, že odvolání člena rady nebo rady jako celku, které nebude provedeno v souladu se zákonem a se zákonem stanovenými důvody pro odvolání, po tomto rozhodnutí může následovat soudní žaloba, pracovněprávní spor nebo pracovněprávní spory, rozhodnutí soudu a možný soudní výrok o neplatnosti takového aktu se všemi právními důsledky, které z toho vyplývají – nárok na ušlý plat, odškodné apod. A já to připomínám proto, že velmi často se v této sněmovně hovoří o osobní odpovědnosti politiků nebo radních, a budu velmi zvědav, pokud soud v případné žalobě a soudním sporu uzná odvolání rady provedené jako v nesouladu se zákonem, přizná žalující straně nárok na ušlý plat, odškodné a podobné věci, kdo z těch kolegyň a kolegů, kteří pro takovéto nezákonné rozhodnutí zvednou ruku, se bude podílet na náhradě těchto ušlých platů a odškodného ...

... případné odvolání rady nebo jejích členů – to si prosím vyjasněte vy, pane předsedo Poslanecké sněmovny, o čem vlastně jednáme a o čem můžeme hlasovat – by nemělo oporu v platném zákoně. Považoval bych toto rozhodnutí za rozhodnutí politického charakteru, což je samozřejmě možné učinit, ale se všemi důsledky, které z toho rozhodnutí a případných žalob a rozhodování tentokráte českých soudů pro ty, kteří takto hlasovat budou, vyplynou.

Langerova slova se ukázala být takřka prorocká. Trvalo to sice čtyři roky, ale soudy nakonec odvolání šesti členů RRTV, kteří se politické zvůli Vladimíra Špidly a poslanců jeho vládní koalice rozhodli čelit, skutečně zrušily. V rozsudcích Nejvyššího správního soudu České republiky a posléze Městského soudu v Praze se mimo jiné píše:

... i v případě, kdy jde o rozhodnutí předsedy vlády o odvolání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání vydané na základě návrhu Poslanecké sněmovny v usnesení, kterým je předseda vlády vázán, by takové rozhodnutí mělo být s ohledem na povahu věci odůvodněno. Není totiž možno v obecné rovině připustit prostou odvolatelnost z veřejné funkce odvoláním člena kolektivního orgánu nebo dokonce odvoláním tohoto orgánu jako celku bez udání důvodů. Tím spíše v případě Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, která je ze zákona konstruována jako orgán, u něhož by měla být zaručena politická nezávislost, je pro vyloučení rizika politicky motivovaného rozhodnutí a politické libovůle naprosto zásadní, aby rozhodnutí o odvolání člena Rady i Rady jako celku obsahovalo důvody.

22. 7. 2007, www.petrstepanek.cz