Nejsem nijak zvlášť nadšený z toho, že vedení společnosti ČEZ přehodnotilo svůj postoj ke kauze „komando“. Šéf Martin Roman dává najednou ruce pryč od takzvaného Odboru netechnických ztrát, který pomáhal odhalovat nelegální odběr elektřiny. Přitom ještě před několika týdny jeho činnost plně podporoval.

Proč ta změna? Je to zjevně proto, že ČEZ je jako státem spoluvlastněná firma závislý na libovůli politiků a ti zase před volbami musí naslouchat veřejnému mínění. Ale jak víme, veřejné mínění je příliš snadno ovlivnitelné mediálními mýty, a navíc se velmi často mýlí. Vlastně skoro vždycky. Kauza „komando“ je tak vlastně jen dalším důkazem, že účast státu v byznysu Neznám detaily o tom, co se dělo při kontaktu zaměstnanců ČEZ s těmi, kdo odebírali nelegálně proud. Tak jako většina lidí v této zemi jsem viděl několikaminutové video, které zachycuje údajný trénink dotyčného komanda. Viděl jsem ho víckrát, než je zdrávo. Soukromá i veřejnoprávní média je opakovala mnohokrát. Stalo se z toho téměř cosi jako klišé: kdykoliv je v televizi v posledních týdnech zmínka o dominantní elektrárenské společnosti, vidím na obrazovce hulákající magory a podříznutá kuřata.

Rozčiluje mě to, ale nikoliv kvůli společnosti ČEZ, nýbrž proto, jak snadno média podléhají stereotypu. Nejsem žádný „čezofil“. Postavení této firmy mě rozčiluje, hlavně proto, že je dílem slabosti a prospěchářství politiků. ČEZ měl být ukázkovým převodníkem vlivu politického na vliv ekonomický, ovšem stalo se to, že se - podobně jako bájný Golem - tenhle výtvor vymkl politikům z rukou. Mnohé z praktik ČEZ se mi zdají skandální a vysoké odměny i plat jejího šéfa považuji za nemravné. Ale to neznamená, že bych měl vzít zavděk každou příležitostí, jak tomuhle z kloubů vymknutému polostátnímu molochu zatnout tipec.

To médii zbožňované video přece vůbec nic neznamená. Ano, působí bizarně a je zneklidňující. Ale každému musí být jasné, že je vytržené z kontextu. Trénink manažerů i běžných zaměstnanců firem má nejrůznější podoby. Znám soukromé firmy, jejichž manažeři chodí v rámci mimopracovních tréninků po rozžhavených ohništích, hrají dětinské společenské hry nebo po sobě střílejí paintballovými puškami. Existují firmy, které tyto aktivity zajišťují, a je to velmi dobrý byznys. A to jde prosím o akce pro běžné zaměstnance, nikoliv o ty, kteří se budou v rámci pracovních povinností stýkat s kriminálníky. Kdyby je při tom kdokoliv natočil na video, bude to působit stejně bizarně a podivínsky.

S překvapením teď čtu, že ČEZ přestává odpojovat neoprávněné odběratele elektřiny od sítě. A že se v parlamentu snad začne řešit, že zásah do elektroměru (rozuměj jeho úprava v tom smyslu, aby elektroměr správně neměřil) by měl být napříště nelegální. Proč mě to překvapuje? Protože jsem si naivně myslel, že je to nelegální už dávno. A že odpojení zloděje proudu je automatické. Asi tuším, proč to tak je. Politici si navykli uvažovat o ČEZ jako o státem vlastněném podniku. Jako by platila rovnice, že „stát = ČEZ“. Pamatujeme si ze socialismu, že ukrást státu tisíc korun bylo téměř větším zločinem než podříznout člověka na ulici. Jenže ČEZ je de facto soukromou firmou, a najednou zjišťuje, že nemá dostatek nástrojů, aby ochránil svůj majetek a svůj produkt.

Rozumím tomu, že se média chovají liberálně nebo téměř levicově ve vztahu k velkým institucím a firmám. Už Joseph Pulitzer razil staré známé pravidlo, že novináři musí být vždy na straně slabších. Velké korporace jsou těmi silnými a mocnými, a proto se jim v médiích nedostává tak úplně férového zacházení. Jak říkám, úplně to chápu. A i já budu vždycky na straně jednotlivce, který je ve sporu s velkou a bohatou institucí. Ale to jen v případě, že ten jednotlivec není zloděj a gauner.

Zaráží mě, že i pravicoví komentátoři berou soukromé společnosti právo bránit svůj majetek. Prý by neměla odpojovat své zákazníky, kteří berou proud nelegálně. A prý by měla v tomto ohledu počkat na výrok soudu. Tomu moc nerozumím. Vžijme se do situace, že stojíme na ulici a zloději zrovna kradou naše auto. Co uděláme? Pokusíme se je všemi prostředky odehnat, anebo budeme čekat na výrok soudu, který potvrdí, že se auta chtěli zmocnit nelegálně? Principiálně správný postup Stejně tak nerozumím úsloví „stát ve státě“, které se v souvislosti s touto kauzou objevilo v mnoha komentářích. Opět včetně těch pravicových. Nečteme od stejných komentátorů, že ideálem je stát co nejmenší, téměř miniaturní? A teď jim najednou vadí, že fakticky soukromá firma investuje vlastní prostředky do toho, aby se vypořádala se zloději. Vždyť přece zároveň šetří prostředky státu! Porušuje při tom zákon? To ať se řeší případ od případu. A jestli se děje cokoliv nelegálního, ať za to pachatelé nesou odpovědnost. Ale principiálně mně uvedený postup přijde správný a mravný.

Jsou v zásadě dva způsoby, co můžete dělat, když vám v noci vlezou vetřelci do domu. Můžete se zavřít ve skříni, vytočit tísňovou linku (s rizikem, že si „popovídáte“ se záznamníkem) a modlit se, že policie přijede včas. Anebo můžete vzít baseballovou pálku a jít si to s dotyčnými vyřídit sami. Jsou přece na vašem soukromém majetku. Nemám problém ani s jednou z uvedených variant, ale případným zlodějům vzkazuji, že jsem příznivcem té druhé. Považuji ji za jednodušší a hlavně bezpečnější. Protože policie přijde včas jen málokdy.

Vadí mně, že média vesměs skočila na špek advokátovi, kterého si najali vychytralí zloději a který je navíc politicky spojen s populistickou stranou. Jak už jsem napsal, chápu, že je to důsledek podivného postavení společnosti ČEZ, která je zároveň „státní“ i „soukromá“. Ale aspoň od některých komentátorů bych čekal cosi jako elementární smysl pro to, že krást se nemá a že bránit svůj majetek je správné.

LN, 23.2.2010

Autor je novinář