Změna trestního řádu, kterou oznámili a zamýšlejí ministři spravedlnosti a vnitra a která má institucionalizovat zavedení policejních agentů do korupčního prostředí, je dobrou myšlenkou a jistě najde obecnější podporu.

A to navzdory tomu, že předchozí vláda měla podobný záměr, který se nezdařil kvůli těm, kteří dnes záhadně změnili názor. Ministr vnitra ubezpečoval občany, že touto právní úpravou nebudou narušena základní lidská práva a svobody, že nepůjde o policejní provokaci, ale pouze o dokumentaci korupčního prostředí.

O to více překvapil následný úmysl téhož ministra uzákonit institut agenta, který by odhaloval korupci u policie, především u té dopravní. Rozdíl mezi prvním a druhým návrhem je zásadní. Takový agent by mohl jet nepovolenou rychlostí či na červenou a zkoušet policisty, zda si nevezmou úplatek.

Může se nám zdát tato myšlenka jako správná, vždyť chceme neúplatné policisty. Ale chceme také neúplatné politiky, úředníky, lékaře a další profese. Už méně se tato myšlenka líbí policistům a jejich rodinným příslušníkům, neboť se mohou cítit uraženi a poníženi.

Na ně se lidská práva a svobody nevztahují, u nich se předpokládá, že kradou, a tudíž musí být pod přísnou kontrolou? Tento nedůstojný přístup k policejnímu sboru trvá od nástupu nového ministra a přináší jenom odchody a nechuť policistů aktivně se zapojovat do moderní policejní činnosti a přispívat k lepšímu obrazu této bezpečnostní složky.

Anebo se může stát, že se myšlenka korupčních provokací zalíbí třeba ministru zdravotnictví, kultury či školství, nebo pro místní rozvoj a primátorovi hlavního města Prahy a budou požadovat rozšíření tohoto zákona o další profesní skupiny? Vždyť určitá míra korupce je v celé společnosti a vadí nám všude.

Potom bude každý resort, každá oblast veřejného a možná i soukromého života prolezlá agenty provokatéry, kteří budou nabízet úplatky a protislužby, nebo dokonce nabízet úplatky a testovat tak naši ochotu úplatek přijmout či nabídnout. Určitě radostná vize ne nepodobná vizi George Orwella - 1984. Máme dvě možnosti. Buď budeme přistupovat k člověku tak, že je dobrý, ale může sklouznout ke špatnému, a nebo že každý je špatný a my to dobré z něho vytlučeme.

Deficit několika stovek dopravních policistů určitě nevyřešíme tím, že je označíme jako zlodějskou složku, a proto ji budeme provokacemi testovat, ale tím, že jim dáme důvěru a takové podmínky, třeba i technického rázu, abychom to sklouzávání omezili na nejmenší možnou míru. A zachováme všem lidskou důstojnost a svobodu. Svobodné rozhodnutí každého z nás k dobrému je cennější a trvalejší, než rozhodnutí vytlučené.

Právo, 13.9.2007

Autor je stínový ministr vnitra za ČSSD