Posledních několik týdnů česká média zaměstnává téma zmanipulovaných losování při zadávání veřejných zakázek. Hovoří se o zmanipulovaných desítkách, možná stovkách zadávacích řízení s objemem předpokládaných cen v řádu několika miliard. Určitě chvályhodný zájem policie, společnosti a médií. Mě samotného to těší, protože samotný fakt, že veřejná zakázka může být zadána formou losování, kritizuji několik posledních let. Na losování mi přitom ani tak nevadí těch několik známých skandálů, ale především losování jako metoda použitelná k zadání veřejné zakázky.

Bohužel si musím nutně položit otázku, proč přichází tento bohulibý zájem až nyní?! Veřejné zakázky se losují řadu let. Zkusím jen připomenout, že možnost losování se objevila s přijetím tzv. "nového progresivního a hlavně evropského zákona o veřejných zakázkách" zákona č. 40/2004 Sb. Alespoň takto ho tehdy média, politici i tzv. nevládní odborníci nazývali. Já se o tomto zákonu vyjadřoval o poznání nelichotivěji, ale byl jsem vnímán jako nepřítel lidu a pokroku. To však byl rok 2004!

Tehdy losování nebylo v zákoně výslovně uvedeno. Zelenou losování paradoxně nedal nikdo jiný než Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Ten před lety obdržel stížnost na jedno z prvních použití losování při zadání veřejné zakázky. Stížnost nesměřovala ke zpochybnění regulérnosti konkrétního losování, ale k podstatě jeho použití. Jinými slovy, jak může o zadání veřejné zakázky rozhodovat náhodný jev?! Ovšem Úřad pro ochranu hospodářské soutěže tehdy rozhodl, že losování je legální metodou omezení počtu zájemců. A tak začalo losovací "eldorádo".

Postupem času a s přijímáním dalších "protikorupčních" novel zákona o veřejných zakázkách bylo losování do zákona výslovně doplněno a současně nabylo obludných rozměrů. Ve své poradenské praxi jsem pozoroval každoroční nárůst klientů, kteří přicházeli do naší poradenské firmy a žádali realizaci zadávacího řízení s losováním. "Že nelosujete... ale to přece nevadí, losovat bude někdo jiný a vy s tím nebudete mít vůbec nic společného.... V čem je přece problém? … Vy to přesto odmítáte? Tak to jste nějací divní ... tak nashledanou, jdeme ke konkurenci..."

Zajímavá ovšem byla celospolečenská reakce. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže umí zastavit jakékoliv zadávací řízení, a to někdy i z poměrně malicherného důvodu. Časté jsou nekonečné diskuze na téma, zda požadavek určité reference, certifikátu či obratu není diskriminační. Losování, které se nepochybně muselo objevit v celé řadě jím přezkoumávaných řízeních, ho očividněneznepokojovalo. Pokud tedy někdo dnes losování kritizuje, měl by v první řadě hnát k odpovědnosti Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Právě tento úřad je odpovědný za dohled nad řádným zadáváním veřejných zakázek. Přitom ÚOHS tento dohled nejenže řádně nevykonával, ale dokonce celou věc svým rozhodnutím posvětil!

Poslední roky mě překvapovala i reakce Státního fondu pro životní prostředí, který si vyhrazuje právo kontroly zadávacích podmínek pro veřejné zakázky, které jsou jím financovány. Obvykle má SFŽP k zadávacím podmínkám nepřeberné množství výhrad. Paradoxně dost často i takových, že co je zakázáno u jedné zakázky, je dovoleno u jiné, apod. Ovšem v jedné věci byl SFŽP konzistentní. Losování mu nikdy nevadilo. Mimochodem, losování bylo ze strany SFŽP posvěcováno i za šéfování největšího protikorupčního bojovníka p. Michálka. Vždy mě pobaví, když někdo vyzdvihuje osobu p. Michálka jako někoho, kdo chtěl zatočit s korupcí. Boj proti korupci musí být především o změně systému, přičemž pro tuto změnu na SFŽP tento člověk neudělal vůbec nic.

Při každé novele zákona (samozřejmě protikorupční, která už konečně učiní přítrž všem nešvarům) jsem slýchával v televizi mudrovat protikorupční odborníky z nejrůznějších organizací pro "veřejné blaho" typu Transparency International, Oživení či zIndex. Zajímavé bylo, že i když se losování v zákoně usazovalo čím dál tím více (a dokonce se objevovaly i první skandály), nikdy jsem neslyšel, že by někdo z těchto "rádoby odborníků" vystoupil proti losování jako metodě. Maximálně se jim hodilo získat nějaký mediální bodík komentováním například Karlovarské losovačky. Metodu jako takovou však zásadně nechávali bez povšimnutí. V tomto ohledu mě šokoval pan Skuhrovec, jinak protikorupční bojovník ze sdružení zIndex. Ten dokonce v souvislosti s novelou zákona napsal článek o tom, že kvůli několika skandálům by přece bylo škoda losování zcela zakázat.

Žádnou aktivitu v tomto ohledu nevyvíjeli ani "hlídací psi demokracie", tedy naši novináři. Ochotně si přisadili k případu karlovarské losovačky, ale kritizovat systém? Ani náhodou...!

Největším překvapením však byla komunita uchazečů o veřejné zakázky. Zejména stavební dodavatelé každodenně bombardují zadavatele veřejných zakázek stížnostmi na všechna možná témata. Dokonce si občas dovolím kacířskou myšlenku, že by možná bylo dobré vědět, v kolika stížnostech jde skutečně o navození práva a v kolika jen o donucení konkurentů k dohodě. Přesto si nevzpomínám, že bych kdy viděl významnější odpor dodavatelů vůči losování. Opatrné stížnosti na toto téma se objevují až teď.

Shrnu-li vše, tak nemohu dojít k ničemu jinému, než že losování v zásadě všem vyhovovalo a vyhovuje. Nemohu se tak zbavit dojmu, že jediným důvodem náhlé kritiky a zájmu je fakt, že všichni už vědí, že s novelou zákona možnost losování končí. Losování svůj účel již splnilo a lze ho předhodit veřejnosti společně s několika viníky. Jenže hlavními viníky z mého pohledu nejsou ti, kteří tahali lístky z osudí či používali "cinknuté" algoritmy. Vrcholové viníky by bylo nutné hledat jinde. Ti se ovšem určitě trestu bát nemusí a mohou svojí hloupostí a případně úmyslem dát prostor ke vzniku nějaké nové pitomosti... Možná už zítra vám budou z televizní obrazovky kázat o tom, jak je na tom ČR v korupci špatně a jak je tedy nutné přijmout ty správné zákony k nápravě.