V této zemi se to nepraktikuje, přinejmenším u bytů ne a bohužel ani leckde jinde. Nájemník je rád, že bydlí a rozmyslí si dávat výpověď z bytu. Domácí prakticky nemá možnost nájemníka se zbavit. Byl jsem v té situaci, neb do mého domečku, který nikdy nebyl zabaven, ač jsem uprchl (on se tam nastěhoval pán od StB a deset let tam zadarmo bydlil a pak si odstěhoval i ústřední topení a krb) se v době, kdy jsem se dožadoval na OPBH v Praze 8 jeho navrácení, tak zvaně naboural pán, a když jsem domeček po sedmi letech vysoudil, objevilo se, že mu (v době kdy jsem se už soudil) ouřad vystavil na ono bydlení dekret a pán vyžadoval za vystěhování dva byty první kategorie. Nezbylo než mávnout nad tím rukou a domeček prodat (pochopitelně pod cenou) i s nájemníkem. Nového majitele otrapy zbavila roku 2002 povodeň. On domeček stál u Vltavy. Měl štěstí. Ten nový majitel.

Jenže v nájmu máme vlastně i stát náš, jeho policii a vše ostatní, co jeho jest. A co funguje na mou věru k veliké naší nespokojenosti. Mně se například nelíbí, že mnou placená policie, když už nic jiného, si ani nečistí boty a chodí v usmolených mundurech.

Představte si, že moje žena dostala pokutu za špatné parkování, leč nekoukla na lístek pořádně, a tak ji šla zaplatit namísto na Městskou policii města Dobříše na místní policii státní. Tedy České republiky. Tam seděl jakýsi strážmistr Flanderka (ve skutečnosti se jmenuje Vopička, jeden z těch, kdož si zásadně nečistí boty ani uniformu). Pán si řekl nejprve o 500 a pak prohlásil, že to zruší a ten lístek Městské policie roztrhal. Choť přišla domů a radovala se, jak levně to pořídila, až do chvíle než jsem jí sdělil, že to byla pokuta od poldů městských. Došla za nimi i bez lístku a stálo to stovku. Ale co si pomyslit o slovutném panu nadporučíku Vopičkovi, který nelení provést takovouto pletichu? Platíme ho za to? Jak mu dát výpověď? Nadporučík je důstojnická hodnost. Kde zůstala důstojnost?

Jak víme, že to byl Vopička? Inu, známe ho, vyšetřoval (a nedbale, jak ověřeno a soudem potvrzeno) tu příhodu loni na Dobříši, když jsem se bránil útočníku poplašnákem. Který pak pan nadporučík osobně zabavil. Příbramská soudkyně Jurečková (tatínek byl, dle pamětníků, bezpečákem u Uranových dolů a paní matinka zástupcem šéfredaktora komunistických novin Nové Příbramsko) pak rozhodla o mém odsouzení a poplašňáku zabavení. Údajně už si ho odnesl nějaký její kamarád jako „první podatel“. To se tak dělá. Když mne v roce 1967 soudce Fajstavr odsoudil k zabavení psacího stroje (nástroje to trestné činnosti) koupil si jej tehdy kdosi z jeho kamarádů za 40 Kč. Ten trest byl sic rehabilitován a byl jsem za něj odškodněn (nikoli za psací stroj, dotyčný ho koupil v dobré víře). Jurisprudentka Jurečková samozřejmě ten rehabilitovaný trest použila v mé zprávě o pověsti co dokument mé minulé zločinnosti, ale zmínila se o něm jako o zahlazeném – nikoli rehabilitovaném!

Jenže pak, letos 16. února, její slavný rozsudek, včetně té zabavené bambitky, Krajský soud zrušil. A nedělo se nic. Až do 25. dubna, kdy jsem od jurispridentky dostal dopis (s datem 20. dubna), v němž mi sděluje, že mi revolver byl navrácen … a poučuje, že se proti tomu mohu do tří dnů odvolat. Jenže nebyl navrácen. Asi se někomu moc líbí.

Tak, jak dát takovéto byrokratické a zlomyslné opruzenosti výpověď? Jaký to bordel obecný panuje u okresního soudu v Příbrami? Podotýkám, že nejde o „právní názor“ ctihodné jurisprudentky a její zrušený rozsudek, ani o jednání nějaké nějaké Anči z fary, ale viditelně služebnici neužitečnou, která mi sděluje cosi, co se nikdy nestalo, a nemohu-li soudit, zda jedná v mentalitě Vopičkově, neb jí do hlavinky nevidím, musím mít za jisto, že přinejmenším odvádí práci lajdáckou.

Tato dáma ostatně, doneslo se mi, dala padáka (výpověď) jakési soudní sekretářce „za šíření protistátních vtipů“. Letos!

Jak dát výpověď státu, který má dosud za protistátní vtipy?