Strážník zastřelením pachatele nic nespáchal

S úlevou jsem zaznamenal výsledek vyšetřování kriminalistů ve věci střelby strážníka z Karviné, který za použití palné zbraně počátkem roku usmrtil domnělého pachatele přepadení čerpací stanice. Zastřelený nevlezl s nožem v ruce na benzínku proto, aby ji přepadl. Chtěl být zabit z důvodu osobních problémů v životě.

Policista to samozřejmě vědět nemohl, a tak ho po marném přesvědčování, kdy útočník hrozil obsluze, usmrtil. Potud fajn, absolutní souhlas. Problém je jinde. Co kdyby stejným způsobem zakročil neuniformovaný občan, bez policejní placky a krytí v podobě výkonu služby?

Představme si stejný scénář, jen jiné obsazení osob. Útočník je stejný, má nůž a ohrožuje na čerpací stanici obsluhu. Vejdete dovnitř. Jste civil, nemáte placku, nemáte krytí výkonem služby. Jste ozbrojen. Nejenže legální držení zbraně považujete za jedno ze základních skutečných občanských práv, ale zároveň víte, že při obraně (mnohdy zdaleka nejen svého) života nebude v drtivé většině, atakující hranici 100 %, policie na místě v okamžiku incidentu včas. Je to na vás. Proto zbraň nejen držíte, ale i nosíte. Víte, že je lepší nosit a nikdy nemuset použít, než se dostat do situace, kdy ji jednou v životě budete potřebovat a budete ji mít v trezoru. A máte-li všech pět pohromadě, tak také trénujete. Mnohdy víc, než na co má policie státní nebo strážníci. Mnohdy máte v tréninku nasušeno a odstříleno víc, než kolik toho stihne policista nebo strážník ve výkonu služby do doby odchodu do důchodu. A upřímně, když vidím, jak někdy reagují při úředním styku s občany, mnohdy jste na tom líp i mentálně. Snažíte se nejprve slovně, připraveni na cokoli, vyřešit situaci tak, aby se přepadenému nic nestalo. Zákony jsou u nás ve věci ochrany lidí mezi sebou slabé, takže když útočník uteče, třeba i s penězi, pálit po něm nebudete. Přesto se to nemusí povést, útočník přepadení eskaluje a vy jste postaveni před životní rozhodnutí. Mám, nemám? Jaké důsledky to pro mě bude mít? Nepůjdu nakonec sedět já? Mám, nemám… a čas běží.

Přál bych si žít v takové zemi, kde bych nemusel při výše popisované situaci přemýšlet nad důsledky pro mě. Přál bych si žít v takové zemi, kde by ten civil, který se zachová stejně jako strážník z Karviné, mohl pak jít po sepsání protokolu na policii s klidem domů. Klidem samozřejmě i tak zdánlivým. Ono vystřelit po někom, zejména když onen útočník proti kterému jste zasáhli na následky zemře, žádný klid nedá. Máte-li všech pět pohromadě, budete se vždy čas od času sami sebe do konce života ptát, zda jste konali správně. S tím klidem domů byste však měli jít po sepsání protokolu proto, že budete mít jistotu, že se z vás v rukou státu nestane vyvrhel s nálepkou nebezpečného člověka. Syčák s cejchem, který si dovolil víc, než kolik si stát myslí, že by si dovolit měl.

Myslím, že v souvislosti s hospodářskou krizí, ze které se přes všechna ta vzletná slova politiků hned tak nevymotáme, bude násilí mezi lidmi přibývat. Rádoby humanisté jistě souhlasit nebudou, ale považuji to za člověku přirozené. Bylo to tak, je to tak a bude to tak do doby, co homo sapiens bude chodit po této planetě. Nevím, jak vy, ale já se na policii ani strážníky nikdy nespoléhal. Chci se však spolehnout na to, že když se spolehnu sám na sebe a nebudu spoléhat na jiné, bude si mě stát vážit, respektovat mě, nechá mě být a nebude mě honit od státního čerta ke státnímu ďáblu jen proto, že jsem se sám na sebe spolehl. Pokud k tomu nesobecky pomohu proti útočníkovi i jinému, koho jsem třeba i do té doby neznal, měl by mě stát respektovat dvojnásob. Zatím vím, že Česká republika takovou zemí zdaleka není. To ale nesmí znamenat, že hodíme flintu do žita, protože představa, že stát odzbrojí občany (úmyslně nepíšu ´své´, protože stát patří nám a ne my jemu) a bude klid, je naprosto, ale naprosto lichá. To jen útočníci to budou mít podstatně jednodušší.

Strážníkovi patří díky a respekt, rozhodl se správně. Já bych k tomu ale chtěl, abych po podobně složitém rozhodnutí měl nakonec před tímto státem stejné výsledné postavení jako on. Přestože jsem civil. Nebo snad právě proto? A mimochodem, pokud si nejste opravdu jistí odpovědí na otázku ´mám, nemám?´ a nevíte, tak na sobě pracujte. Tohle za vás totiž nikdo jiný nerozhodne.

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora