V pondělí 19. prosince se po čtrnácti dnech po odeslání dostala konečně k veřejnosti zpráva o asi pětatřicetistránkovém rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, kterým byla věc odsouzeného Davida Ratha vrácena Krajskému soudu k novému projednání. V původním vyjádření mluvčího soudu po neveřejném jednání stálo, že byly zjištěny procesní a hmotné nedostatky.

Připomeňme, o co v kauze Davida Ratha šlo: David Rath byl zatčen poté, co byl policií dopaden s krabicí od vína, v níž byl úplatek ve výši sedmi milionů korun, a následném svědectví spolupracující obviněné paní Salačové a díky odposlechům. Rath byl proto obviněn z korupce. Po zatčení strávil déle než rok ve vazbě a loni byl nepravomocně odsouzen k osmi a půl roku vězení a propadnutí majetku v hodnotě asi 21 milionu korun. Kdyby nabyl rozsudek právní moci, měl by odsedět ještě sedm a půl roku. Po půlce trestu by mohl požádat o podmíněné propuštění.

V médiích se objevily zprávy o tom, že rozsudek byl zrušen proto, že byl problém s povolením odposlechů. Vrchní státní zastupitelství ale tvrdí něco jiného: osobně se mi to však nepodařilo ověřit, protože podatelna vrchního státního zastupitelství mi do napsání tohoto textu nebyla schopná vyhovět podle §106 zákona o přístupu k informacím, ač musela vědět, že média musí takové kauzy komentovat bezprostředně. Má totiž na odpověď lhůtu 15 dní.

Podle informací z tohoto úřadu však Vrchní soud v Praze netvrdí, že žaloba je neoprávněná, potvrzuje všechny skutkové činy v obžalobě popsané, ale rozhodnutí vrací z důvodů formy: zdůvodnění příkazu k odposlechu se mu zdá být ne příliš důkladné, jinými slovy příliš krátké.

Podle Evropského soudu pro lidská práva a nejen Ústavního soudu České republiky je důležitý materiální obsah kauzy a dodržení práva na spravedlivý proces. Tyto skutečnosti nebyly zpochybněny. Řízení doposud přezkoumávaly desítky soudců různých stupňů, včetně soudu Vrchního a Ústavního. Ti se zabývali námitkami Davida Ratha ve věcech vazby, domovní prohlídky, místa příslušnosti soudu, podjatosti atd. a nikdo z nich neshledal nějakou chybu. Obecně platí zásada, že i když důkaz má formální vadu, neznamená to, že je nepoužitelný. Proto je toto rozhodnutí tak překvapující: je zcela v rozporu s dosavadními postupy soudů.

Za pozornost v této souvislosti jistě stojí i ta skutečnost, že podobné či dokonce totožné formální vady lze vytknout řadě rozhodnutí, která byla učiněna v minulosti a nikomu to nebránilo v tom, aby vynesl odsuzující rozsudek. Tím totiž byla porušena základní zásada rovnosti před zákonem. V tomto případě byl zákon použit ve prospěch obviněných a ne ve prospěch spravedlnosti.

Z laického pohledu to vypadá tak, jako kdyby žák neudělal v diktátu žádnou chybu, ale dostal by pětku, protože text byl příliš krátký. A když žák namítne, že ostatní před ním dostali za stejný bezchybný diktát jedničky, učitelka prohlásí, že změnila názor. To je zřejmě důvod, proč je Vrchní státní zastupitelství v Praze tak rozhořčené: za rozhodnutím vidí jen snahu o další zbytečné průtahy. Za práci zastupitelství se postavil i ministr spravedlnosti Pelikán, který hodlá v nejbližších dnech podat k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona.

(Psáno pro ČRo Plus)