.

.

Pokud se někdo rozhodne postavit fotovoltaiku, učiní tak často pouze proto, že dostane dotaci. Stát má zájem, aby byly tyto investice pořizovány, a proto je podporuje. Postup těchto investorů je tedy veskrze účelový. Nikoho by ale ani nenapadlo mluvit o tom, že investor situaci zneužil, protože by projekt sám od sebe nerealizoval.

Mladý zemědělec zatím hospodařil se svým otcem, o příjmy z podnikání se s ním dělil. Nic ho nenutilo k tomu, aby začal hospodařit samostatně. Protože ale existuje dotace pro mladé a začínající zemědělce, tak se tento zemědělec nechá zapsat do evidence zemědělských podnikatelů. Může si tak sáhnou pro dotaci ve výši cca až 2 mil. Kč. Jistěže je postup tohoto mladého zemědělce opět veskrze účelový, hospodaří totiž ve skutečnosti dále se svým otcem. Pouze se s ním nedělí o zisk, ale o náklady a výnosy. Nikoho ale ani nenapadne mluvit o tom, že mladý zemědělec situaci zneužil, a dotaci nezákonně vylákal.

Stát také ve svých programech podporuje tzv. malé a střední podniky. Logicky pak budou některé malé a střední podniky zakládány právě z důvodů této podpory. Ing. Babiš je viněn z toho, že účelově vyvedl společnost Farma Čapí hnízdo z holdingu Agrofert, aby formálně splňovala podmínky dotační výzvy. Jsem přesvědčen o tom, že trestní odpovědnost ing. Babiše je konstruovaná na základě nepochopení podstaty dotací, tedy jejich účelovosti.

K tomu, aby bylo vyloučeno zneužívání dotací slouží něco jiného - tzv. udržitelnost (nejčastěji doba pěti let), tj. minimální doba po kterou musí dotovaný projekt existovat, po uplynutí této doby může projekt skončit a dotace se nevrací. To platí stejně jak u dotací na fotovoltaiky, tak pro mladé zemědělce, tak i pro Farmu Čapí hnízdo.

Společnost Farma Čapí hnízdo byla zapsaná do veřejného rejstříku dne 25. 1. 1995. Existovala do 1. 6. 2014 tedy cca 19,5 roku. O dotaci požádala až v roce 2008, lhůta tzv. udržitelnosti skončila před vypsáním společnosti z OR. Podle soudkyně vrchního soudu sice splnila společnost podmínky výzvy, ale pouze formálně.

Tedy abych byl konkrétní. Pokud společnost splňovala podmínky jen formálně, tak také „zřejmě“ poskytovala jen formálně své ubytovací, stravovací a jiné služby, formálně zaměstnávala zaměstnance, platila formálně daň z nemovitostí finančnímu úřadu a auditor ověřoval její formální účetní závěrky. Sám jsem si tam kdysi dal také oběd, pochopitelně jen formálně. Nemůže být sporu o tom, že společnost existovala reálně a jako reálná firma byla zapsána do obchodního rejstříku. Rozhodující je naplnění podmínek dotační výzvy, a ne to, kdo společnost založil. Společnost mohl založit stejně tak Papež, jako někdo jiný.

Doba soudního řízení
Český advokátní komora rozesílala všem advokátům již v březnu v roce 2013 rukojeť českého advokáta v Evropské úmluvě o lidských právech. Reagovala tak na důležitost tohoto dokumentu. Úmluva je pro Českou republiku závazná a nikoho nenapadne tuto úmluvu zpochybňovat. Článek 6 Úmluvy obsahuje mj. právo každého (každého, tedy i ing. Babiše), aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým soudem zřízeným podle zákona. Pokud orgány činné v trestním řízení tuto přiměřenou lhůtu nedodrží a stát pokračuje v trestním stíhání i po uplynutí této lhůty, vzniká občanu nárok na odškodnění a státu sankční odpovědnost.

Problém je, že doba této lhůty není jednoznačně definována, a že je jí proto nutno posuzovat případ od případu. Evropský soud pro lidská práva v často citovaném případu Santos proti Portugalsku považoval za nepřiměřenou lhůtu trestní stíhání trvající déle nežli 6 let. Za porušení této přiměřené lhůty již byla sankciována i několikrát Česká republika. Např. případy Barfuss za řízení po dobu 3 roky a 10 měsíců (rozsudek z 31/7/2000), Pfeger za řízení po dobu 4 roky a 9 měsíců (rozsudek z 27/7/2004), Hradecky za řízení pod dobu 8 let a 3 měsíce (rozsudek z 5/10/2004), Nemeth za řízení pod dobu 4 roky a 4 měsíce (rozsudek z 20/9/2005), Tarig za řízení po dobu 8 let a 3 měsíce (rozsudek z 18/4/2006), Rázlová za řízení po dobu 7 let a 9 měsíců (rozsudek z 28/3/2006), atd. atd. atd.

Ve většině případů se ČR bránila argumenty o složitosti případu a zdržováním ze strany dotčeného subjektu. Neúspěšně a marně. Složitost případu jde za státem, je to on, kdo pravidla vytváří. Navíc v trestním řízení platí zásada „v pochybnostech ve prospěch obviněného“, tedy „in dubio pro rero“.

Je tedy zřejmé, že cca po 6 letech trestního stíhání se justice dostává na šikmou plochu a ze stíhané osoby se může stát osoba poškozená. Proč tomu tak je, je evidentní. Lze dokázat, že „nikdy“ nekončící trestní stíhání způsobuje poškozeným neúměrný stres, který s vysokou pravděpodobností končí závažným poškozením zdraví. Paní JUDr. Parkanová nebo ing. Vitásková by o tom mohly vyprávět. První usnesení o zahájení trestního stíhání převzal Ing. Babiš (společně s ing. Faltýnkem) v říjnu 2017, tj. bez 3 měsíců před 8 léty. Zdá se mi proto, že pokud kauza Babiš skončí u ESLP, tak bude mít ČR velké problémy. Tím spíše, že dotace byla vrácena, a že, jak známo, Ing. Babiš v tomto případě dokonce odmítl milost prezidenta Ing. Zemana (podle někoho asi pro to, že byl přesvědčený o své vině). Připomínám, že oba žalované delikty k trestnosti vyžadují úmyslné jednání pachatele.

Ještě něco k dotacím
Než jsem odešel k advokacii, tak jsem 18 let pracoval jako ředitel jednoho nejmenovaného finančního úřadů, který mimo jiné kontroloval poskytování dotací. Zažil jsem různé případy. Například dobu, kdy ministerstvo zemědělství poskytovalo účelové dotace na jakési terénní poradenství nebo poskytovalo dotace občanským sdružením bez právní subjektivity (§ 829 tehdejšího OZ), tedy někomu, po kom nelze dotace vymáhat. Zažil jsem také, jak za dotace na ozdravení tuzemského chovu skotu proti infekční bovinní Rino tracheitidě (IBR) byl ze zahraničí dovezen skot právě s tímto onemocněním. Často jsem ale také zažíval situace, kdy příjemci museli, a to plně po právu, dotace vrátit. Například pokud dotovaný projekt z různých důvodů nerealizovali a podmínky výzvy tak nesplnily. Má zkušenost byla ale taková, že pokud byla dotace vrácena, tak státní zastupitelstvo tyto případy vesměs nestíhalo…

A na závěr několik čísel. Pokud se má vybrat daň ve výši 100 Kč, stojí to stát v průměru cca 2 Kč. Pokud se ale má rozdělit 100 Kč na dotacích, stojí to veřejné subjekty nejméně 8 Kč, v případě dotací vyplácených prostřednictvím EU mnohem více. Jinými slovy, pokud se použije 100 Kč na dotace, tak se ve skutečnosti 10 % z této částky vyhodí oknem – tj. zpravidla celá přidaná hodnota. Pokud tedy chceme více stagnovat, rozšiřujme dotace. Jaký smysl má, aby například zemědělec vytáhl z levé kapsy nemalé peníze na zaplacení daně z nemovitostí a do pravé kapsy dostal dotaci z platby na plochu (SAPS), a to za cenu ztráty oněch minimálně 10 % částky?

A co složitost dotačních pravidel. Opravu chceme, aby si každý žadatel před podáním žádosti vytvořil vedle odborníka na dotace ještě komisi právníků, která bude vyhodnocovat možnost různých výkladů, a tedy dotačních rizik a úskalí a organizoval rozsáhlé předběžné konzultace s poskytovatelem a další skupinou kontrolních orgánů? Opravdu to chceme?

Soudě podle zveřejňovaných názorů na toto téma bych měl asi dodat, že příspěvek v tomto duchu píšu i přesto, že jsem Ing. Babiše zatím nikdy nevolil. Nejsem ale redaktor mainstreamu a ani se novinařinou neživím. Proto zpět, tuto větu „jsem asi ani uvádět nemusel“.