Rozruch, který vzbudil Ústavní soud svým rozhodnutím v kauze Hotel Brioni, neutichá, naopak. Mnoho lidí, samozřejmě včetně majitele hotelu Brioni, si myslí, že rozšířili pole své svobody. Ve skutečnosti se stal pravý opak.

Zatímco dříve bylo možno se vyjádřit k otázce Krymu (Golan, války v Iráku, nebo čehokoli jiného) svobodně, dnes je pro podnikatele závazné stanovisko vlády ČR a Ústavního soudu, který říká: V tomto ohledu Nejvyšší správní soud nedostatečně zohlednil okolnost, že anexe Krymu byla učiněna v jednoznačném rozporu s mezinárodním právem (viz např. rezoluce Valného shromáždění OSN s názvem Územní celistvost Ukrajiny ze dne 27. 3. 2014) a oficiální zahraniční politika České republiky stejně jako Evropské unie se k ní vymezila negativně a pro Českou republiku má tento akt navíc zřejmou historickou paralelu ve vztahu k okupaci Československa v srpnu 1968, učiněné právním předchůdcem nynější Ruské federace… (str. 10, odstavec 35 rozsudku).

Takže kdyby majitel chtěl po hostovi, aby podepsal, že souhlasí s anexí Krymu, ÚS by rozhodl opačně. Tím dal majitel hotelu Brioni do rukou státu rozhodování o našich politických názorech. Nevím, jestli toho chtěl dosáhnout, ale to se stalo. Bude se mu to líbit, až jednou bude mít názor odlišný od stanoviska vlády?

Zkusme tento modelový příklad. Jak známo německá vláda zastává stanovisko, že mnichovská dohoda byla uzavřena po právu (a zanikla teprve jejím porušením 15.3.1939). Představme si, že v jiném hotelu by vyvěsili ceduli, že ubytují Němce teprve tehdy, až podepíší, že zmíněná dohoda byla neplatná od samého počátku. Jak by rozhodl ÚS v tomto případě, kdy česká vláda zastává jedno stanovisko a náš partner a spojenec jiné? Argumentoval by stanoviskem české vlády a historickými souvislostmi: „…pro Českou republiku má tento akt navíc zřejmou historickou paralelu ve vztahu k uzavření mnichovské dohody, učiněné právním předchůdcem nynější Spolkové republiky Německo…“?

Situace eskaluje rychle, už se to netýká jen Rusů, už to máme doma. Nemusíme nic podepisovat, už je to dané předešlými veřejně projevovanými názory. Takže Adamu B. Bartošovi odmítli prodat v antikvariátě knihu (viz). Ústavní soud v jedné části svého rozhodnutí píše, že se vlastně nic nestalo, Rusové mohli jít do jiného hotelu. „S tím úzce souvisí další podstatný aspekt rozhodovaného případu, kterým je zastupitelnost poskytované služby. V dané věci se totiž jednalo o hotel nacházející se v centru Ostravy, tedy krajského města, kde se nacházejí desítky ubytovacích zařízení dalších. Pokud si proto v takovém případě podnikatel vymíní určitá omezení, nemá potenciální zájemce o jeho služby problém si najít alternativu, tzn. může využít služeb hotelu jiného, kde tato omezení neplatí.“ (str. 9, odstavec 33) Pokud by se ukázalo, že jinde než v onom antikvariátu kniha prostě není k dostání, změnilo by se stanovisko ÚS?

Když se nad tím zamyslíte, je to zvláštní hledisko, jednomu je dovoleno něco jiného než druhému jen proto, že má hospodu o pár kilometrů dál. Jinak řečeno, v Horní Dolní si majitel (široko daleko jediného) hotelu nesmí dovolit prosazovat své politické preference. A Ústavní soud by taky v tom případě mohl zkoumat, jestli host přijel autem a jestli tedy může jet o třicet kilometrů dál, nebo přijel posledním autobusem a jinou možnost nemá. Nevím, jestli zrovna toto je úkolem soudu.

Ondřej Neff polemizoval 8.5.2019 ve svém úvodníku s Lenkou Zlámalovou, která napsala (volně cituji z textu ON – viz), že rozsudek je v pořádku, ona taky nemohla najít restauraci, kde by uskutečnila besedu „Grilování Miloše Zemana“. Jak je vidět, přát zastáncům majitele hotelu Brioni a rozsudku Ústavního soudu, aby ochutnali vlastní medicíny, s nadějí, že se pak uzdraví, je bohužel iluze. Už se těším na nějaký její text, kde bude psát, jak je špatné, že Češi vyznávají zásadu: Když chcípla koza mně, ať chcípne i sousedovi.

Celá věc se dá shrnout takto: Je žádoucí, aby někdo podmiňoval poskytnutí své služby souhlasem se svými politickými názory? A pokud si někdo odpoví ano, ať si vzpomene, jak to byla za komunistů podmínka pro cokoli - od zaměstnání podle kvalifikace, po přijetí dětí do školy. V sousedním Německu už to praktikují: „Soukromá berlínská základní škola se nedopustila diskriminace, když nepřijala dceru politika protiimigrační strany Alternativa pro Německo (AfD). Tvrdí to školská správa, se kterou ale nesouhlasí nejen AfD, ale ani další strany a předseda svazu učitelů.… Případ přezkoumala školská správa, podle které mají soukromé školy právo zohlednit při výběru žáků i politické smýšlení jejich rodičů.“ (viz) Jak daleko k tomu máme u nás?

Poznámka na závěr: ÚS píše ve svém rozsudku: „… (z historie je např. známo, že mnoho politických stran, včetně extremistických, vznikala v restauracích, s nimiž byla poté spojována – postačuje připomenout mnichovský Hofbräuhaus anebo pražskou hospodu U Kaštanu),…“, (str. 9, odstavec 31) čímž naráží na založení NSDAP (mimochodem mylně, NSDAP byla spojována s Bürgerbräukeller, proto tam taky spáchal Johann Georg Elser 8. listopadu 1939 na Hitlera atentát (viz, viz a viz)). Že ovšem považuje ČSSD za extrémistickou stranu - Wikipedie: „Roku 1878 došlo v hostinci u Kaštanu v Břevnově k založení Sociálně demokratické strany českoslovanské v Rakousku…“ (viz);je na pováženou. KSČ, kterou má ÚS nepochybně na mysli, byla totiž založena - Wikipedie: „Ustavující sjezd KSČ se konal ve dnech 14. až 16. května 1921 ve velkém sále Národního domu v Karlíně.“ (viz)