Smrt údajného vraha Aničky vyvolává protichůdné pocity. Jako matka dcery jsem plna zlosti, že z odplaty vyvázl příliš lehko, neboť by v mých očích zasloužil pomalou a bolestivou smrt. Jako advokátka jsem jej mohla hájit a jeho smrt mě zbavila volby mezi právem na obhajobu a znechucením ze skutku, který možná spáchal. Jako právník se ptám, byl-li Otakar T. vinen a zda byl vinen vraždou. Konečně jako místopředsedkyni Spolku Šalamoun mě zvedá ze židle neschopnost vězeňské služby zajistit bezpečnost zadržené osoby, už jen proto, abychom se dověděli pravdu.

Tři varianty možného vývoje

Kdyby Otakar T. přežil pokus o sebevraždu, mohl se případ vyvíjet třemi způsoby: Přiznal by se a byl postaven před soud. Obhajoba by objasnila jeho tíživé dětství i problémové dospívání a dovodila duševní poruchu či nemožnost uložení trestu s ohledem na špatný zdravotní stav. Obhájci lidských práv by se rozdělili na dvě skupiny – jedna by hájila právo na spravedlivé potrestání dětské smrti, druhá právo na spravedlivý proces. Pokud by vrah přežil ve vězení několikaletý nepodmíněný trest, žádal by pak o podmíněné propuštění a stát o náhradu škody za duševní útrapy, poškození zdraví či nekvalitní stravu. Kdyby se nepřiznal, a soud jej přesto odsoudil, mohl by u příležitosti padesátého pokusu o obnovu procesu sepsat paměti a slavnostně pokřtít nový film, jehož by byl hrdinou. Třetí možnost je zproštění, i když stínu pochyb a viny by se pan O. nikdy nezbavil. A hon by mohl začít nanovo.

Vězeňská spravedlnosti

Život ve věznici není žádný med a kdo ubližoval dítěti, na toho často dopadne vězeňská spravedlnost. Je dobře, že policie dál koná svou práci. Možná zjistí, zda si Otakar T. sáhl na život sám nebo že mu k odchodu z tohoto světa bylo pomoženo. Emoce matky, advokáta a obhájce lidských práv se ve mně stále zmítají. Ve světle výše zmíněných možností však vítám, že Otakar T. zemřel. A doufám, že peklo skutečně existuje.

LN, 25.3.2011

Autorka je bývalá ministryně spravedlnosti a dnes advokátka v Praze