PRÁVO: Jsem ráda, že Otakar T. zemřel
Tři varianty možného vývoje
Kdyby Otakar T. přežil pokus o sebevraždu, mohl se případ vyvíjet třemi způsoby: Přiznal by se a byl postaven před soud. Obhajoba by objasnila jeho tíživé dětství i problémové dospívání a dovodila duševní poruchu či nemožnost uložení trestu s ohledem na špatný zdravotní stav. Obhájci lidských práv by se rozdělili na dvě skupiny – jedna by hájila právo na spravedlivé potrestání dětské smrti, druhá právo na spravedlivý proces. Pokud by vrah přežil ve vězení několikaletý nepodmíněný trest, žádal by pak o podmíněné propuštění a stát o náhradu škody za duševní útrapy, poškození zdraví či nekvalitní stravu. Kdyby se nepřiznal, a soud jej přesto odsoudil, mohl by u příležitosti padesátého pokusu o obnovu procesu sepsat paměti a slavnostně pokřtít nový film, jehož by byl hrdinou. Třetí možnost je zproštění, i když stínu pochyb a viny by se pan O. nikdy nezbavil. A hon by mohl začít nanovo.
Vězeňská spravedlnosti
Život ve věznici není žádný med a kdo ubližoval dítěti, na toho často dopadne vězeňská spravedlnost. Je dobře, že policie dál koná svou práci. Možná zjistí, zda si Otakar T. sáhl na život sám nebo že mu k odchodu z tohoto světa bylo pomoženo. Emoce matky, advokáta a obhájce lidských práv se ve mně stále zmítají. Ve světle výše zmíněných možností však vítám, že Otakar T. zemřel. A doufám, že peklo skutečně existuje.
LN, 25.3.2011
Autorka je bývalá ministryně spravedlnosti a dnes advokátka v Praze
