V reakci na můj článek z 12.7. o nebezpečně odstavovaných kamionech na dálnicích se v diskusi J. Machovi podařilo v jedné větě vyjádřit mnohem pregnantněji to, co jsem se snažil vysvětlit dlouhým článkem:

„… když můžete jet nepřetržitě max. 4,5 hodiny a z toho stojíte 4,5 hodiny v koloně před bouračkou, máte problém, co s povinnou pauzou. Pak se divte, že ten kamion stojí tam, kde stojí, protože kdyby se pohnul a chytla ho policie, za překročení doby řízení jsou dost velké pálky.“

Sice dle jeho názoru ovládám příslušné předpisy (kromě toho také ovládám řízení náklaďáku a autobusu, což mi ale upřel), ale podle něj je kamioňácká realita někde zcela jinde. Páchání přestupků odstavováním kamionů na dálnici tam, kde to je zakázáno a hlavně vysoce nebezpečné, lze ospravedlnit proto, že za nedodržení povinných přestávek v řízení jim hrozí, zejména za hranicemi, velké pokuty (a to i zpětně na základě záznamu z tachografu). Dle takovýchto názorů by tedy měl být vzat v potaz důvod, proč tak „drobné přestupky“, jako odstavení vozidla tam, kam zrovna v rámci vymezené doby jízdy dojedou a kde to je pro ostatní nebezpečné, potažmo zakázané, páchají.

S podobnou logikou by měly policie a správní orgány zjišťovat důvody překročení povolené maximální rychlosti jízdy. Naplánovali jste si jízdu z Prahy do Brna na dvě hodiny? Máte zpoždění na dojednaný termín? Například v důsledku kolony z důvodu nehody nebo stavebních prací? Měli byste dostat jakýsi pardon k tomu, abyste mohli mezi Devíti kříži a Popůvkami přišlápnout plyn na podlahu a dohnat tak manko, které jste nabrali už kolem Popovic nebo na Vysočině. Zaviníte v důsledku překročené rychlosti nehodu? Pak ale za to dle oné logiky pana Macha nemůžete vy, nýbrž nedostatečně průjezdná dálnice.

Pokud se na celý problém budeme dívat pouze z úzkého pohledu důsledků a jejich primárních příčin, má pan Mach v podstatě pravdu. Ale naštěstí pravidla upravující naše chování jsou postavena na jiné logice. Na té, že (až na výjimky určité krajní nouze) nás jakékoliv důvody neospravedlňují k páchání přestupků. Z důvodu, že nemáme peníze, nejsme oprávněni si je ukrást. Z důvodu, že nemáme kde bydlet, nemáme právo se vloupat a okupovat cizí dům. Z důvodu, že máme hlad, nemůžeme beztrestně brát jídlo bez zaplacení v samoobsluze. Tedy ani proto, že není na dálnici a v jejím okolí dostatek odstavných ploch, nemají řidiči nákladních vozů právo tyto odstavovat na nebezpečných a zakázaných místech. V tomto místě bychom mohli udělat za daným tématem definitivní tečku.

Ale proto, aby potřební v těžkých životních situacích nemuseli krást jídlo v obchodech, nebo aby se nemuseli vloupávat do cizích domů za účelem přespání, vytvořila si naše společnost určité nástroje v podobě jakýchsi státem organizovaných záchranných sociálních sítí. V tomto místě není diskuse o tom, zda a jak ve všech bodech tyto sítě fungují. Ale z globálního pohledu ve srovnání i se zdánlivě vyspělými státy si svoji úlohu zřejmě do značné míry plní. Nicméně stát máme také proto, aby dokázal přizpůsobit dopravní síť potřebám společnosti, a to včetně zkapacitnění komunikací či dostatkem parkovacích a odstavných míst nebo zaváděním systémů pro dynamické řízení plynulosti provozu. V tomto ohledu ale ve srovnání s vyspělými státy zaostáváme, a to čím dále více.

Na druhou stranu se ale uživatelé silnic dostávají do situace konfliktu různých čím dále méně přehledných a o to více složitých předpisů navzájem. A v tom okamžiku vítězí striktní a bolestivé „německé sankce“ proti laxnímu vymáhání práva na českých dálnicích, byť společenská nebezpečnost obou přestupků je srovnatelná, v případě odstavování i neosvětlených kamionů na dálnicích možná dokonce větší, než překročení povolené doby řízení o nějakou tu půlhodinu (což rozhodně tímto neschvaluji).

Ostatně podobné přestupky naše správní orgány postihovat umí. Ale v jiných situacích. V Praze zvládli identifikaci a pokutování vozidel, která stojí tam, kde nemají (tedy například mimopražští na parkovacích místech pro rezidenty pražských částí) dokonce téměř automatizovaně bez zásahu „policejní“ ruky. A to přitom ona pokutovaná vozidla svým stáním běžně neohrožují ostatní účastníky silničního provozu, na rozdíl oněch odstavených kamionů na dálnicích. Také například jakékoliv sjetí motorovým vozidlem z hlavní silnice na lesní cestu nebo parkování na okraji lesa, to vše už patří mezi správní delikty. A pozor - vůbec nezáleží na tom, jestli na začátku lesní cesty je nebo není zákazová značka. Pokuta? Až 100 tisíc! Před nedávnem v Brdech pokutovaly příslušné orgány houbaře, kteří si za bílého dne odstavili své vozy na okraji silnice II. třídy, a to v jinak přehledných úsecích. Paradoxně ti, kteří stáli celým vozidlem na vozovce, byť průjezdu ostatních vozidel logicky „bránili“ nejvíce, pokutu nedostávali. Na rozdíl od těch, kteří částí vozidla vjeli na krajnici či spíše ještě za ni, aby co nejméně bránili průjezdu ostatním. Ti se totiž dopustili přestupku zákazu zastavení a stání na silniční vegetaci (§ 27, odst. 1 písm.r Zákona o silničním provozu). Míru společenské nebezpečnosti ve srovnání s odstavenými kamiony na dálnici může posoudit každý. A přitom ti houbaři přece měli také ke svému počínání „vážný“ důvod. Prostě si potřebovali nasbírat houby do polívky…

Další z diskutujících, V. Václav, se ptá, zda existuje nějaké řešení této situace. Ano. Existuje, ale to je námět až na jedno z dalších pokračování. Netýká se však jen případu nebezpečného odstavování kamionů na dálnici, ale obecně plynulosti dopravy a jejího řízení v souladu s přirozenými potřebami všech účastníků dopravy. Bezpečnost je totiž mimo jiné i jedním z pozitivních výsledků oné plynulosti dopravy.