Veřejný ochránce práv nemůže nikterak zasahovat do rozhodování vlády, a pokud jde o ministerstva, pak může přezkoumávat, zda je jejich konání v souladu se zákonem. Pokud ve věci zahájí vlastní šetření, pak proto, aby se dozvěděl, jaké rozhodnutí bylo učiněno, důvody, proč takto bylo rozhodnuto, a důsledky takového rozhodnutí.

Pokud tedy ke zděšení mé zástupkyně, která chtěla vyšetřovat, jsem se rozhodl nic takového nedělat, vedla mne k tomu skutečnost, že jsem nepovažoval v dnešní složité době za potřebné ani vhodné obtěžovat ministra kladením otázek, na které jsem znal odpověď předem: v mimořádné situaci vydalo ministerstvo mimořádné opatření, se kterým lze polemizovat, ale které také lze pochopit. Své námitky jsem sdělil ministerstvu a stěžovatelům. Dopis ministrovi je k dispozici na našich stránkách. O tom, že jsem se „odmítl stížnostmi zabývat“, mohou „zájemci“ diskutovat do nekonečna…

Pokud jde o samotné toto právo, nezdá se mi být situace tak jasná, jak se mnozí všeználkové na sociálních sítích i mimo ně - s odvoláním na známé rozhodnutí Ústavního soudu, vydané ovšem v souvislosti s požadavkem porodnic na placení této přítomnosti - domnívají. Jde-li o lidské právo, nemůže přece platit, že si o jeho realizaci má rozhodnout porodnice sama, jak mnozí doporučují. O právu nemůže rozhodovat nikdo další: buď je, nebo není. Samotný příslušný zákon stanoví, že toto právo lze uplatnit, jen pokud to nepřekáží zdravotnímu zákroku. A nejde o nějaké omezení na základě testu proporcionality. Nejde o omezení, ale o vyloučení, tedy zákaz výkonu „práva“.

Dále není zcela zřejmé, zda jde o právo otce, nebo matky. Může se otec domáhat přítomnosti u porodu i přes nesouhlas matky (která se s ním třeba již rozešla) nebo si jeho účast z nějakého důvodu nepřeje? V manželství je za otce považován manžel, pokud nedojde k popření, ale mimo manželství (kolem 50 % dětí se rodí mimo manželství)? Může se muž domáhat účasti s tvrzením, že je otec? A co když toto právo uplatní více mužů? Rozhodne asi rodička, ale co když nerozhodne a „otcové“ se budou domáhat svých „lidských práv“? Nebo jde o právo obou rodičů, na kterém se musí shodnout?

Je-li toto právo odvozeno od obecného práva na přítomnosti další osoby u zdravotního úkonu, jak mnozí tvrdí, platí to jen u porodů, nebo se mohou osoby blízké domáhat účasti i u jiných operací a zákroků? Proč ne?

Psáno pro Českou justici.