PRÁVO: Jednoduše o složitém
Zdá se však, že to bylo – jako už mnohokrát předtím – jen další vítězství „pro vítězství“. Poslanci senátory přehlasovali zkrátka proto, že to mohli udělat. Diskuse na toto téma proběhla v médiích, nikoliv však v poslaneckých lavicích.
Zákonodárce moc nezajímal názor odborníků. Například sexuolog Petr Weiss ve čtvrtek v rozhlase řekl, že ho v této věci za celou dobu kontaktoval pouze jeden senátor. Skoro to vypadá tak, že se poslanci a senátoři neměli chuť něčím tak ošklivým a odpudivým zabývat. Někteří to potvrdili i novinářům: rozhodující pro ně bylo, že přísnější úpravu vyžaduje Evropská unie a že mnohé státy světa ji mají uzákoněnou už dávno.
Senátoři vznesli relevantní námitku, kterou podpořila i řada expertů: totiž že takový zákon je velmi snadno zneužitelný. A to zvlášť v naší digitální éře. Potenciálním zločincem je každý majitel osobního počítače připojeného k internetu. A zdaleka se nemusí stát cílem útoku nějakého hackera.
Je až s podivem, že se nikdo z odpůrců zpřísnění zákona nepokusil poslancům ukázat názorně, jak je to snadné. Stačilo všem poslat mail s upozorněním na zajímavý článek, a to s internetovým odkazem. Kdyby měl dostatečně chytlavý název (třeba Od koho si ve skutečnosti půjčil premiér Volvo?, případně – pro koaliční politiky – Kdy si nakoupí Paroubek akcie?), většina by na odkaz jistě „klikla“.
Místo článku by se jim otevřela stránka s fotografií.
Počítač by si tuto fotografii dočasně uložil do paměti, což je obvyklý postup, který urychluje prohlížení internetu.
Kdo by v následujících hodinách prozkoumal počítače poslanců, našel by zmíněný obrázek pravděpodobně na jejich pevných discích. Tím by byl experiment u konce: podle připravovaného zákona by se uživatelé těchto počítačů stali fakticky zločinci.
Proti obavám ze snadného zneužití mluví to, že takové případy se nedějí, anebo nejsou známy.
Například v USA policisté obviňují a soudy trestají jen ty, u nichž je držení dětské pornografie prokazatelně vědomé a doložené určitou kvantitou. Ještě nikdy nebyl popotahován nikdo kvůli jednomu obrázku zaslanému e-mailem.
Jako bezpodstatné lze odmítnout i výhrady těch, kteří tvrdí, že se faktickými držiteli dětské pornografie stáváme my všichni, kdo jsme v minulosti fotili své vlastní děti třeba u rybníka nebo doma ve vaně. Ale je popsán případ muže zatčeného a odsouzeného kvůli tomu, že takové fotografie „sbíral“ na rodinných webových stránkách. Ovšem měl jich ve svém počítači stovky.
Naproti tomu nezpochybnitelný je fakt, že takto formulovaný zákon komplikuje práci médií. Ve Spojených státech se investigativní reportéři dětskou pornografií zabývají jen minimálně, byť je to obor, který je společensky nebezpečný a novinářsky zajímavý. Důvod? Zkoumat dětskou pornografii a sbírat o ní informace je prakticky nemožné bez porušení zmíněného zákona. V delikátní pozici jsou kromě novinářů i všichni ostatní, které dětská pornografie zajímá nikoliv kvůli samotnému obsahu, ale jako fenomén. Soudy samozřejmě každý případ posuzují individuálně, ne vždy však shovívavě.
Do vězení tak musel jít například v roce 2000 novinář Larry Matthews, který o dětské pornografii připravoval sérii rozhlasových pořadů. Nezachránil ho ani Nejvyšší soud, který obvykle přihlíží k prvnímu ústavnímu dodatku o svobodě slova a k požadavkům tzv. veřejného zájmu. Jeho výrok zněl: „Veřejný zájem nevyvažuje škody, které lze stahováním a posíláním dětské pornografie po internetu způsobit.“ Někteří sexuologové zákon „potvrzený“ sněmovnou napadají argumentem, že konzumenti dětské pornografie v drtivé většině žádné jiné zákony neporušují a pro společnost nepředstavují žádné riziko. Ba naopak někteří lékaři soudí, že pornografie působí jako ventil, který snižuje případnou násilnou kriminalitu.
Intuitivní rozhodnutí
Jenže to je jen jeden z názorů, pro který neexistují přesvědčivé důkazy. Deník New York Times letos v červenci informoval o vědecké studii provedené psychiatry Federální správy věznic právě mezi odsouzenými uživateli internetové dětské pornografie. Ukázalo se, že 85 procent mužů z osloveného vzorku přiznalo také fyzické zneužívání: počínaje osaháváním a konče sexem s nezletilými.
Studie způsobila velkou kontroverzi v odborných kruzích. Naznačuje totiž, že „nevinné prohlížení obrázků“, jak je konzumace dětské pornografie často prezentována, jde ruku v ruce s vážnější trestnou činností. Úřady autorům zatím nepovolily studii zveřejnit, mnozí odborníci proto neoficiálně publikované výsledky zpochybňují. Jasně to ukazuje jediné: jak složitá a nejednoznačná tato problematika je.
Čeští zákonodárci se ani nenamáhali jí porozumět. Poslanci se spíše intuitivně rozhodli pro ve světě běžnější, a snad tedy správnější model. Zároveň však vystavili do budoucna velkému testu justici. Nový zákon o dětské pornografii nebude možné vykládat doslovně, formálně a bez invence. Přesně tak, jak dnes bohužel většina soudů pracuje.
LN, 29.9.2007
Autor je novinář