Snad nikoliv, ale v případě přístupu vlády k Českému úřadu zeměměřickému a katastrálnímu (ČÚZK) se to tak jevit může. Ačkoliv největším problémem, trvajícím již patnáct let, je nezákonná existence duplicitních zápisů vlastnictví, poslední schválená novela o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem neobsahuje řešení duplicitních zápisů, ač bylo původní součástí vládního návrhu. ČÚZK zvyklý na své pohodlí a švejkovský výklad zákona si prosadil opětné odložení řešení tohoto závažného problému. Navíc s dílčí podporou v právní odborné veřejnosti, kde některé osobnosti názory ČÚZK podporují, provádějí odbornou ochranu jeho dosavadního postupu a zdůrazňují, že účelem katastrálních úřadů je evidence a signalizace právě zjištěného stavu.

Nic více nemůže být omylem. A nic více nemůže České republice škodit. A to jak občanům, tak obcím a krajům. Především proto, že ČÚZK při provádění zvláštních záznamů vedoucích k duplicitnímu zápisu vlastnictví nepostupoval podle Správního řádu, ačkoliv postup posuzování při doručených listin je úkonem, na který zákon o Správním řádu, (v paragrafu 158) pamatoval. Navíc konstantní, žel zcela chybná dosavadní judikatura správních soudů nedomýšlela účinky takových duplicitních zápisů katastrálních úřadů (KÚ) a nevnímala aplikovanou zvůli ČÚZK jako zásah do ústavních práv občanů.

Pokračující překračování diskreční pravomoci, kterou ČÚZK opakovaně předvádí, vedlo Ústavní soud k nezvykle ostrému nálezu, kdy v letošním roce konstatoval, že navzdory letité kritice a návrhům ze strany odborné veřejnosti (i samotného Ústavního soudu) zákonodárce stále nepřijal adekvátní změnu katastrálních předpisů. Osoby jednající v dobré víře v pravdivost a úplnost údajů katastru a nemovitostí proto stále nejsou odpovídajícím způsobem chráněny. Podle Ústavního soudu je zcela neakceptovatelné, aby po dobu více jak deseti let zákonodárce v dané věci nejednal a v právním řádu ponechával úpravy, které jsou v konečném důsledku neslučitelné s ústavněprávními principy. (Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 165/11 ze dne 11.05.201).

Dlouhodobá nečinnost Parlamentu, která brání uplatnění základních práv, je přitom Ústavním soudem považována za protiústavní. Obdobně ostře se vyjádřil Ústavní soud v době, kdy trvalá neexistence správního soudnictví ochromovala soudní výkon a ústavní principy českého státu. Výsledkem intervence Ústavního soudu byl nejen zákon o Správním řádu soudním, ale především vznik struktury správních soudů s Nejvyšším správním soudem (NSS).

Právě rozšířený senát Nejvyššího správního soudu se rozhodl učinit přítrž dosavadnímu jednání ČÚZK a bez ohledu na okleštěnou schválenou novelu o zápisech do KÚ rozhodl, že umožní bránit se správní žalobou s návrhem předběžného opatření proti nezákonnému zásahu do vlastnických práv, které ČÚZK duplicitními zápisy svévolně provádí. Je to průlom, na který občané, obce a kraje čekali dlouhých patnáct let. Dosavadní možnost, tj. žalobou se domáhat potvrzení svého vlastnictví, totiž hlavního viníka protiústavního stavu, tedy ČÚZK, míjela. Škody, které ale nyní takovým postupem ČÚZK vzniknou, bude muset hradit stát a mezi poslanci i senátory sílí názor, že půjdou k tíži toho úředníka, který je způsobil. Vyplacených více než 400 miliónů korun ročně za škody vzniklé chybným postupem státních úředníků se na tomto názoru výrazně podílí.

Posun judikatury české justice ve prospěch zaručených ústavních práv je vynikající zprávou, stejně tak jako zůstává špatnou zprávou nečinnost Parlamentu a platnost nezákonné vyhlášky ČÚZK. Proti jejímu ustanovení a užití se lze nově bránit a tento průlom, který Nejvyšší správní soud provedl, je vynikající zprávou.

Listina základních práv a svobod v článku 11 v odst.4) totiž stanovuje, že vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné jen ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Tedy nikoliv v zájmu soukromém. Tvrzení ČÚZK, že záznam prováděný KÚ není správním úkonem a že jde jen o deklaratorní signalizační zápis, jehož provedení není vůči nikomu závazné, je liché a zjevně účelové.

Podle Nejvyššího správního soudu je třeba míti možnost obrany, tedy přezkumu postupu katastrálního úřadu při provádění záznamu, zvláště když zápisy v katastru nemovitostí jsou rovněž podle ust. § 3 katastrálního zákona zdrojem informaci pro účely daňové a poplatkové. Dále slouží k ochraně životního prostředí a ochraně zemědělského půdního fondu. Senát NSS proto dospěl k názoru, že úkon KÚ je po materiální stránce rozhodnutím, které je přezkoumatelné ve správním soudnictví, neboť smyslem a účelem soudní ochrany před nezákonným jednáním veřejné správy je ochrana před jakoukoliv formou jednání veřejné správy.

Platné rozhodnutí senátu NSS umožní postiženým občanům, obcím a krajům podat zásahovou žalobu proti provedení záznamu do katastru nemovitostí. V takovém případě soud zakáže žalovanému katastrálnímu úřadu provedení záznamu z důvodu zjištěnému v řízení, popř. byl-li již záznam proveden, nařídí jeho odstranění. Podle názoru odborné veřejnosti překážkou zásahové žalobě v těchto případech není ani ustanovení § 85 SŘS, které předpokládá, že se žalobce před podáním žaloby domáhal nápravy jinými právními prostředky, neboť žádné takové nápravné prostředky nejsou.

Žaloby proti nezákonnému zásahu, které se brzy objeví, nejenže budou eliminovat protiústavní vyhlášku ČÚZK, ale povedou k otázce, která měly být dávno nastolena. Kdo může za protiprávní stav, který trval patnáct let, jaké škody tím způsobil a k jaké odpovědnosti bude povolán. A to jak autor, tak ten, který vyhlášku zjevně protiprávní vůči občanům, obcím a krajům aplikoval. Zdá se, že vláda v této otázce vůbec nemá jasno. Není divu, že se úředníci ČÚZK občanům, obcím a krajům posměšně pochechtávají.