Případ z Nýrska je přímo ukázkou státní „sociální“ mašinérie, na jejímž konci je zničená rodina a zmařený život.

Napřed krátká rekapitulace. Matka hledala pro svou pětiletou dceru logopeda. Oba doporučení logopedi měli plno, a tak ji odmítli. Nakonec pomáhá inzerát. Matka navštěvuje paní, která inzeruje logopedické služby. Tato žena se stává hlavní a smutnou hrdinkou příběhu.

Odbornice pojala podezření na pohlavní zneužívání pětileté holčičky na základě obrázku, ve kterém dívenka svého otce vyobrazila jako divočáka s namalovaným dlouhým ocáskem. Pak si paní odbornice začala hrát na dětskou psycholožku a sugestivními otázkami dostalo její podezření obludných rozměrů.

„Sahá ti tatínek mezi nožičky? Víš, že mají kluci pindíka a tátové ho mají větší a tvrdší?“ tak se ptala ona odbornice dítěte bez přítomnosti rodičů. Následně prý konzultovala vše s dětskou psycholožkou, která její podezření bez toho, aniž by dítě viděla, potvrdila.

Její udání otce policii zcela převrátilo život rodiny. Výslechy na policii, na sociálce, bleskové předběžné opatření soudu, zákaz styku otce s dětmi, přímo hororový týden. Otec psychický tlak nevydržel a spáchal sebevraždu.

Policie nic nezjistila a žádné obvinění nepadlo. Poté, co bylo toto zveřejněno, přišla policie s tím, že za tím nebylo jen společné koupání otce s dětmi. Jako by se dodatečně snažila policie očistit včetně sociálky, která promptně odebrala děti.

Paradoxem je, že ona odbornice poskytující logopedické služby vůbec nemá oprávnění k provozování logopedické praxe. To už je záležitost příslušné organizace či živnostenského úřadu, zda bude žena za nezákonnou činnost nějak popotahována či potrestána.

Daleko horší je ale systém, kde stačí pouhá domněnka k tomu, aby se rozjel kolotoč státní mašinérie schopný semlít kohokoli. Ničím nepodložené podezření vedlo k tomu, že zasáhla sociálka, soud a policie. Zadržený otec se ocitl pod silným tlakem, když mu údajně policie vyhrožovala vazbou v případě porušení zákazu i jen telefonického styku s příbuznými, u kterých se děti dočasně nacházely.

Sociálka ihned zasáhla a vymohla si na soudu předběžné opatření. Děvče následně nikomu dalšímu, ani policii ani dětským psychologům, nepotvrdilo, že by je otec jakkoli obtěžoval či zneužíval. Výsledkem akce ženy, která si hrála na logopedku a de facto i dětskou psycholožku, je, že děti ztratily otce, rodina živitele, matka dětí muže a jeden život přišel vniveč.

Je vůbec možné, aby jedno obvinění rozpoutalo takové peklo pro jednu rodinu? Čím si vůbec sociálka ověřila pravdivost obvinění? Co je to vůbec za systém, který je schopen rozbít rodinu jen kvůli domněnce? Jak se usíná paní „logopedce“, když vidí, jakou spoušť napáchalo její nepodložené obvinění?

Chcete zničit něčí rodinu? Jde to snadno a rychle. Stačí se zaštítit rádoby odborností, využít nějakého spřáteleného psychologa, který vynese závěr bez zkoumání objektu, a zajít na policii s udáním. A že jste nevinní? Velká část okolí na vás nebude pohlížet jako na nevinného, ale jako na toho pedofila, který se z toho dokázal vykroutit.