Trestním řízením u Krajského soudu v Brně, veřejnosti známým jako proces s Alenou Vitáskovou, ač se jí z větší části vůbec netýká, se soustavně zabývám od jeho začátku. V úvodním článku „ Jak se dělá monstrproces“, původně vyžádaném, ale nevydaném Lidovými novinami, jsem se pokusil shrnout základní poznatky, nutné pro orientaci v něm .Navázal jsem pak dalšími články, jež jsem v poslední době soustředil na svém blogu .

Další pokračování hlavního líčení mělo proběhnout ve dnech 31.března až 2.dubna 2015. Z předvolaných čtyř znalců vyžádaných obhajobou se ale dva z účasti omluvili, takže předseda senátu odvolal jednání, nařízené na 1.duben. Projevil při tom nelibost nad opakujícím se doručováním návrhů na doplnění dokazování bezprostředně před prvním jednacím dnem. Jistě jej rozladila i nepřítomnost znalců-svědků obhajoby. Rozmrzelost předsedy senátu, částečně navozená důsledky taktiky obhajoby, určitě není stav příznivý pro obžalované. Bylo by nemilé, kdyby směřovala i proti obžalovaným Schneidrové a Vitáskové, v jejichž věci se již dlouho nic neděje a advokáti proto nemají důvod škádlit soud.

Ač nejde o výsledek záměrů soudu či obhajoby, využití jednacího času v tomto bloku jednání nesnese srovnání s vysokým tempem, jímž se řízení vyznačovalo na začátku.

Z hlediska laického pozorovatele byla tato část hlavního líčení nezáživná. Byli slyšeni dva znalci, vyžádaní obhajobou, kteří pojednávali o věcech ryze technického rázu. Jeden z nich nedokázal bezchybně čelit otázkám žalobce a předsedy senátu, takže celkově vyznění jeho výslechu bylo pro některé obžalované nepříjemné.

Následovaly výslechy úřednic stavebního úřadu, které se podílely na vydání stavebního povolení a povolení k zahájení zkušebního provozu obou elektráren. Přiblížily účastníkům soudního jednání dosud opomíjenou část administrativního postupu, jež předcházela vlastnímu řízení o vydání licence. Výsledkem je dojem, že v dané době ani složitost úřední procedury nemusela zabránit vydání licence za podezřelých okolností, následně vzbuzujících zájem orgánů činných v trestním řízení. K jejich rozhodnutím musely ovšem přihlížet úřednice Energetického regulačního úřadu jako k dannosti při rozhodování o vydání licence a při posuzování návrhu na povolení obnovy licenčního řízení.

Neobvyklou událostí byl pokus o výslech dvou svědků, kteří odmítli vypovídat z obavy, že by si mohli přivodit trestní stíhání.

Obsahově byl tento blok jednání dalším, který se v podstatě netýkal skutkové podstaty obžaloby Aleny Vitáskové a Michaely Schneidrové. Na vydání licence pro fotovoltaické elektrárny rodiny Zemků se nepodílely. V té době nepůsobily v Energetickém regulačním úřadu a možná ani netušily, že se tam někdy dostanou. I když se o nich v těchto dnech nejednalo, náklady na obhajobu jim dále rostly. Režie tohoto řízení nepochybně není v souladu se zásadou, že orgány činné v trestním řízení mají občany zatěžovat co nejméně. Spojením dvou samostatných kauz do jednoho celku si žalobce i soud ušetřili námahu i náklady. Bylo by to hezké, kdyby náklady na jejich pohodlí nezatěžovaly obě obžalované, a to nemalými částkami.

Tento případ se od některých jiných vyšetřovaných kauz fotovoltaických elektráren liší aspoň tím, že podle fotografií, pořízených 26.prosince 2010 z družic NASA, elektrárny skutečně stály. Obhájci se tak mohou s žalobcem přít pouze o to, zda rozsah zjištěných drobných nedodělků a následků vandalismu byl tak významný, že měl zabránit vydání licencí.

I když proces zpomalil tempo, zakončení jeho prvostupňové části je snad konečně na dohled. Předseda senátu nařídil další líčení na dny 15.-19. června 2015. Má být dokončeno dokazování a můžeme se těšit na závěrečné řeči. Platí to ovšem potud, pokud se dostaví všichni předvolaní svědci a nepřijde-li obhajoba s dalšími neodmítnutelnými návrhy na doplnění dokazování. Mimo to pochybuji, že dojde i na vyhlášení rozsudku, protože jeho vypracování vzhledem k rozsahu spisu a složitosti zápletek kauzy bude pro soudce velmi náročné. Splní-li se mé obavy, obžalovaní budou mít neklidnou dovolenou.