19.4.2024 | Svátek má Rostislav


PRÁVO: Jak končí sedláci u Hradce

20.5.2010

Vláda naklonuje spoustu Havránkových, upozorňují další vlastníci pozemků

Pole o výměře 130 hektarů, které si jako součást vyrovnání vybrala patrně nejznámější česká farmářka Ludmila Havránková, sežene stát na první pohled jednoduše, ač krokem zcela mimořádným. Vypoví smlouvy těm, kteří na pozemcích dlouhodobě hospodaří. Vyklidit pole pronajímaná od státu budou muset tři sedláci a dvě zemědělská družstva. Cítí to jako velkou křivdu a chtějí se bránit.

Exkluzivní dohodou se vzpurnou majitelkou pole potřebného pro pokračování dálnice D11 do Hradce Králové přitom Fischerova vláda zadělává na řadu dalších tahanic. Úřednický kabinet se přitom po letošních sněmovních volbách rozuteče a podle všeho jej vůbec nezajímá, že na trase jsou další překážky.

Co bude dál, neřeší

Hlavní vyjednavač z úřadu vlády Michal Frankl má zadání jasné. Dohodnout se s Ludmilou Havránkovou, což se minulý týden zadrhlo na spoluvlastnictví malé parcelky s její sestrou Jaroslavou Štrosovou. Ve hře je tedy stále druhá varianta – vyvlastnění. A co bude dál? „To neřeším. Je to už jiná kauza,“ říká Frankl. Vlastníci pozemků, které bude stát potřebovat k další výstavbě D11, včetně sjezdů i přivaděče do krajského města, teď bedlivě sledují, jakého zacházení se dostává od státu 16 let vzdorující Havránkové. Dopadne-li dohodnuté vyrovnání, i další silnější povahy budou chtít to samé. Kde ale stát vezme tolik pozemků?

Za tři hektary dostane farmářka jiné tři hektary, k tomu finanční kompenzaci 21 milionů korun a propachtování 130 hektarů úrodných polí na patnáct let. Tím vším chce Fischerova vláda uplatit Havránkovy z Plačic, aby odblokovala dostavbu dálnice. Proč k adekvátní náhradě pozemků ještě pronájem dalších a proč právě 130 hektarů? „To je výsledek vyjednávání. Paní Havránková chtěla víc,“ vysvětluje Frankl. Připomíná, že minulá vláda byla mnohem velkorysejší, když jí chtěla dát do vlastnictví 253 hektarů.

Žalobou na výpověď

Soukromý zemědělec Radek Němeček přijde o 32 hektarů a jeho bratranec Petr Holeček bezmála o 36 hektarů. Oba se nechtějí jen tak dát, přestože nájemní smlouva se státním Pozemkovým fondem na dobu neurčitou zahrnuje možnost měsíční výpovědi. „Stát se nechová ke všem občanům rovným způsobem, když jednomu pole vezme a dá je druhému,“ hněvají se sedláci a chtějí podat žalobu na neplatnost výpovědi. Stejně jako pro rodinu Havránkových znamenají pole pro Němečkovy a Holečkovy obživu. I jejich prarodiče byli v padesátých letech vyhnáni ze statku a postiženi akcí Kulak. Oba sedláci mají také pozemky na trase plánovaných dopravních tepen, jeden pod dálnicí D11 pokračující směrem na Jaroměř a dál na Trutnov k polským hranicím, druhý pod rychlostní komunikací R35 na Jičín. Uvědomují si, že jednou, až stát sežene peníze, o kus pole přijdou. Teď se ale s výpovědí smířit nechtějí.

„Stát dle Listiny základních práv a svobod nemůže upřednostňovat práva jednoho občana na úkor druhého,“ zdůrazňuje právní zástupkyně zemědělců Šárka Vesková. A na tom chce také postavit žalobu proti vypovězení nájmu. Nebude zřejmě poslední. „Už mě kontaktují vlastníci, kteří mají pozemky na trase plánované dálnice. Čekají, jak dopadne vypořádání s paní Havránkovou, a budou chtít totéž,“ poznamenává Vesková. Předpokládá, že stížnosti na český stát proti porušování rovnosti občanů se objeví i na evropské úrovni.

Jednoho pole se vzdali

Petr Holeček hospodaří na 305 hektarech, z nichž téměř 36 hektarů v katastrech Holohlavy a Rodov má vrátit státu pro Ludmilu Havránkovou. Její manžel a syn to budou mít na nová pole ze statku v Plačicích asi 30 kilometrů daleko. Přitom pozemku v sousedství se Havránkovi před lety dobrovolně vzdali, tvrdí Holeček. „V roce 2001 vypověděli smlouvu na 24 hektarů, které měli pronajaté ve Vlčkovicích, což je asi dva kilometry od Plačic. Vím to moc dobře, protože se o toto pole od té doby starám já,“ říká sedlák. Pole mu svěřil do péče vlastník Václav Bukač, který žije v Americe. Paní Havránková přitom ve sporu se státem vždy tvrdila, že ji jde o půdu, aby měla kde hospodařit.

Radku Němečkovi má Pozemkový fond (PF) vypovědět smlouvu na 55 hektarů, aby 32 hektarů mohl pronajmout Havránkovým. O jeden hektar přijde František Kučera, téměř osm hektarů bude muset opustit družstvo Agrosem a 53 hektarů ZD Všestary. Tím PF poskládá 130 hektarů, které do roku 2025 pronajme Havránkovým. Ročně mají platit nájemné 440 tisíc korun. „V připravené smlouvě jsou společně uvedeni Ludmila a Rudolf Havránkovi,“ potvrdil Frankl. Nejde přitom o manžely, ale podle titulu MUDr. o matku a syna, který je registrovaným zemědělským podnikatelem. Zatímco Ludmila Havránková v současné době nemá žádnou nájemní smlouvu se státním fondem, její manžel má pronajatých 17,5 hektaru a syn 0,056 hektaru.

Posun o tři a půl kilometru

Všichni zemědělci, kteří teď budou muset pole zřejmě opustit, si na státní pozemky mysleli a chtěli si je koupit. Po třech letech hospodaření na to mají ze zákona přednostní právo. „Byli jsme ale odmítáni s tím, že jsou rezervovány pro dálnici. V poslední době pro paní Havránkovou,“ poznamenává farmář Němeček. A teď získají po třech letech přednost při nákupu manželé Havránkovi.

Jak se vlastně celá výstavba po dohodě s farmářkou posune? Asi o tři a půl kilometru. O tolik bude možné prodloužit dálnici ke staré silnici vedoucí od Prahy do Hradce. „Pak stavba znovu narazí na pozemek, který majitelka Jitka Růžičková odmítá prodat,“ upozorňuje advokátka Vesková. Případné rychlé vyvlastnění, pro které si stát kvůli Ludmile Havránkové připravil zákon, nepůjde u Růžičkové zřejmě hladce. Spoluvlastníkem úzké parcely byla její sestra Vladimíra Jansová, která zemřela, a dosud není ukončené dědické řízení. „Není také vůbec jasné, jak to bude se sjezdem do města,“ podotýká právnička. Na rozdíl od vládních úředníků má zmapováno, kde se různé varianty zadrhnou. A je prý ještě dost vlastníků kolem Hradce Králové, jejichž pozemky budou potřeba, přitom je dosud nikdo neoslovil. Někteří se nechali slyšet, že je nebudou chtít prodat. Nebo jedině za podmínek jako pro Ludmilu Havránkovou.

Týdeník EURO 19/2010