„Nechci slevu zadarmo, pravil vychytrale a položil stokorunu na stůl,“ tímto způsobem se profesor Zelí snažil uplatit vrátného v ZOO, aby nemusel za studenty platit plné vstupné.

Jde o ukázku z povídky Miroslava Šimka a Jiřího Grossmanna pod názvem Exkurze do ZOO.

Slevu zadarmo nedostávají ani lidé, když si pořizují nejrůznější zákaznické karty, na které mohou uplatňovat slevy v obchodech. Nemusí kvůli tomu pokládat stokorunu na stůl. Stačí, když firmám svěří údaje o své osobě. Dělají to dobrovolně a často bez velkého rozmýšlení.

Tím umožňují monitorovat svoje chování, čehož mohou firmy využít pro sebe, nebo tyto informace prodat jiným obchodníkům. V obou případech bývají nejrůznější data použita k tomu, aby firmy cíleně vyšly vstříc nákupním zvyklostem klientů a zvýšily tím svůj zisk.

Peněženky některých lidí jsou až přeplněny různými kartami nabízejícími výhodné nákupy. Spokojeny jsou obě strany. Takováto symbióza funguje řadu let.

Nyní do ní vstoupil strašák skrývající se pod podivnou zkratkou GDPR. Jde o nové nařízení, jak se mají chránit osobní údaje. Podle rozruchu, který v médiích vyvolalo, to vypadá na zásadní zlom v životě lidí.

Od pátku prý mohou o svých údajích de facto rozhodovat sami. Pochopitelně je to pouze vidina. Různá data musí poskytovat ze zákona. Další potom už léta lidé ochotně svěřují sami. Dělají to dobrovolně a souhlasí s tím. Stačí se podívat na nejrůznější sociální sítě, o slevových a zákaznických kartách nemluvě. Na jejich chování se patrně nic nezmění.

Tajemná zkratka GDPR má spíše vyvolat iluzi, že lidé budou mít svůj osud, přesněji řečeno svá data, opět ve svých rukou. Třeba tím, že na vlastní žádost budou jejich údaje z nějaké marketingové databáze vymazány. Do ní by se však legálně nemohly dostat jinak, než se souhlasem daného člověka.

Pokud byla získána v rozporu se zákony a předpisy, měla by být zničena a viník potrestán. V tom by příchod tajemného GDPR neměl přinést zásadní změnu. Nejrůznější informace musely dosud být chráněny a nesměly být v rozporu se zákony zneužívány, třeba tak, že byly bez souhlasu osob někomu prodány.

V této souvislosti by možná stačilo přísněji regulovat firmy živící se sběrem, vyhodnocováním a následným využitím údajů, které o sobě lidé rádi poskytují. Rozruch kolem nového nařízení spíše podporuje rozvoj specifického byznysu. Tím je poradenství, jak přežít nástup GDPR bez újmy. Tedy bez pokuty, která může v krajním případě dosáhnout až milionů eur.

Takový strašák zabírá lépe než cílená reklama na základě sesbíraných dat. Mnohé spolky, školy, instituce a firmy by o této zkušenosti nyní mohly dlouho a zasvěceně vyprávět.